Zdeněk Kovář

Zdeněk Kovář patří k zakladatelům československého průmyslového designu. Vedle své pedagogické práce se zabýval také volnou tvorbou. Jeho sochy a objekty jsou dodnes součástí veřejného prostoru ve Zlíně. 

Začátky profesní dráhy Zdeňka Kováře jsou spjaty s firmou Baťa, pro niž začal pracovat roku 1934. Vyučil se zde ručním i strojním ševcem a zámečníkem, absolvoval Školu umění ve Zlíně v ateliéru Vincence Makovského (1943). V podniku byl zaměstnán v oddělení MAS (Moravské a Slovenské strojírny), kde se podílel na vývoji podoby strojů. Asistoval Makovskému při návrhu slavného revolverového soustruhu, který byl v roce 1940 vystaven na přehlídce umění Zlínský salon v konfrontaci s uměleckými díly. 

K dalším úkolům patřila úprava pracovních nástrojů podle ergonomických potřeb zaměstnanců, na níž spolupracoval s MUDr. Janem Roubalem z ústavu pro průmyslové zdravotnictví, který vznikl v rámci zlínské nemocnice. Výsledkem této spolupráce je například rukojeť nože na řezání pásů kůže (1948, model), váleček pro štočkaře a tiskaře (1948, model) nebo ruční pilka (1950, model). 

Společně s Františkem Kadlecem koncipoval v druhé polovině 40. let učební plány a osnovy nového oboru Tvarování strojů a nástrojů při střední Státní uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. 

Padesátá léta jsou nejslavnější érou Kovářovy kariéry, kdy úspěšně prezentoval své návrhy na mnoha zahraničních výstavách. Mezi nejvýznamnější patřila účast na výstavě Hand und Griff ve Vídni (1951), samostatné expozice jeho prací byly součástí výstavy Československé užité umění v Moskvě (1954), Sofii (1955) a Pekingu (1956).

V roce 1959 vznikl na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze nový obor, jehož se ateliér Tvarování strojů a nástrojů stal součástí. V té době měl již Kovář za sebou dvanáct let pedagogické praxe, patnáct let spolupráce se strojírenskými podniky, devět let byl předsedou umělecké komise Českého fondu výtvarných umělců (ČFVU) oboru průmyslový design. Jako jeden z komisařů se podílel na výběru exponátů pro EXPO 1958 v Bruselu. Kovářova práce byla už dříve oceněna na Trienále v Milánu a několikrát publikována v časopise Tvar. Na detašovaném pracovišti VŠUP strávil kontinuálně třicet let jako vedoucí ateliéru, později Katedry tvarování strojů a nástrojů. 

Těžištěm Kovářovy tvorby se staly návrhy strojů a zařízení pro těžký a lehký průmysl, dopravní prostředky, nářadí, telefony či lékařské nástroje. V designérské tvorbě je patrný sochařský způsob uvažování. U výrobků byla pro Kováře důležitá zejména ergonomická hlediska a správný princip uchopení nástroje. Díky bohaté tvarové plasticitě, která je pro Kováře typická, lze jeho tvorbu zařadit k organickému stylu 50. let. 

Spolupracoval s mnoha státními podniky jako Kovo Bzenec, Tatra Kopřivnice, Let Kunovice, ZPS Gottwaldov atd. Vedle designérské činnosti se věnoval také volné tvorbě, v níž kombinoval prvky socialistického realismu v podobě figurálních, později abstraktních plastik. Ve veřejném prostoru se dodnes nachází například socha Niké (1977) nebo Zrození hvězdy (1978).

Když se v roce 1987 otevírala v Jízdárně Pražského hradu výstava s názvem Zdeněk Kovář a jeho žáci, označení Kovářova škola či Kovářovi žáci již zahrnovalo práci tří generací průmyslových designérů. Zemřel 21. června 2004 ve Zlíně.

 

LŠ