Nebaťovský Zlín

Trasa představuje architektonicky cenné budovy z 20. a 30. let minulého století, které navrhli architekti působícími nezávisle na firmě Baťa. Jedná se především o domy, které si v centru města nechávali stavět zlínští podnikatelé a zámožnější vrstva měšťanů. Kromě rodinných domů se v době nadcházející hospodářské krize objevuje také nový typ činžovního nájemního domu, který kombinuje obytnou část v patrech s přízemním obchodním parterem. Spojením těchto funkcí vzniká celek, který byl v době hospodářské nestability poměrně jistou investicí přinášející příjmy z nájmů. 

Trasa Nebaťovský Zlín se věnuje realizacím dosud méně známých tvůrců jako například Maxe Tintnera, Viktora Jandáska, Miroslava Lorence, ale také vlastní projekční práce Františka Lýdie Gahury. Ten vstupuje do podoby Zlína jak svými realizacemi ve funkcionalistickém stylu, tak také jako městský architekt, který schvaloval podobu „nebaťovské“ části města.