en

Zlín baťovských mladých žen a mladých mužů

Začátek stezky Náměstí T. G. Masaryka 1279
První objekt Ranní shon - Druhý chlapecký internát
František Lýdie Gahura, 1937
MHD: Památník Tomáše Bati (BUS 53)
 V roce 1925 byla založena závodní odborná škola firmy T. & A. Baťa, známější pod označením Baťova škola práce. Byla určená pro chlapecké zaměstnance ve věku od 14 do 18 let. O čtyři roky později začali na školu přijímat i dívky. Od samého začátku měli mladiství v hierarchii baťovských zaměstnanců své místo i oslovení, chlapcům se říkalo mladí muži, dívkám mladé ženy. Jejich označení mělo vytvářet představu o přináležitosti do světa dospělých lidí. Sami bylo zodpovědní za svou budoucnost, proto měli usilovně pracovat na osobním vzestupu a navzdory svému mládí si měli umět od první chvíle vydělat prostředky na živobytí. Oslovení mladý mužmladá žena se podobně jako pojmenování plnoletého řadového zaměstnance spolupracovník stalo signifikantním označením člověka ideální společnosti, kde měli všichni stejnou šanci a možnost uspět.
   Společnost meziválečného Zlína byla ovlivněna specificky formovanou firemní industriální kulturou. Jejím cílem nebylo vytvořit pouze nového pracovníka. Svými nároky překračovala prostory dílen, soustředila se na výchovu nového člověka. Postava idealizovaného baťovského zaměstnance disponovala specifickými vlastnostmi a dovednostmi, které v sobě nesly silně idealizované rysy amerického pionýra z dob osídlování Západu. Podobně jako americké stoupence modernizace charakterizovala i tuto postavu otevřenost vůči novým zkušenostem, orientace na budoucnost a naprostá důvěra ve vědecké řízení výroby a společnosti. Současně se vyznačoval i značnou sebedůvěrou. Osou jeho života se měla stát práce, která měla být nejen zdrojem bohatství a základem sociálního statusu, ale i prostředkem morálního sebezdokonalování a sociální emancipace.
   A právě mladiství zaměstnanci z oblastí s nízkou průmyslovou tradicí měli nárokům kladeným na výchovu nového člověka vyhovovat nejlépe. Snáze než dospělí se podrobovali náročné disciplíně, byli méně nároční na pohodlí, téměř stejně výkonní a podstatně levnější. Upřednostňování nezletilých pracovníků tak v baťovském podnikání souznělo s principy ekonomické racionality. V koncernu, kde platila zásada mzdové diferenciace dospělých pracovníků a učňů (jakož i mužů a žen), se tato skupina pro své nižší finanční nároky stala nenahraditelnou pracovní silou.
   Působení institucí a závazná pravidla ve firemní kultuře zřetelně kategorizovala genderové role. Hierarchie těchto rolí vycházela jednak z biologických predispozicí a z nich odvozovaných sociálních rozdílů mezi muži a ženami, jednak z předpokladu odlišnosti hodnot, preferencí a rolí v rodině. Nejvýrazněji se to odrazilo v rozdílných vzdělávacích programech. Zatímco budoucnost mužského absolventa měla být svázána se závodem (vzdělávání ho mělo zaškolit pro kvalifikovanou práci s výhledem na pozici vedoucího), ve vzdělání žen se upřednostňovala prakticky orientovaná výuka s okamžitým efektem pro potřeby koncernu.
   Ženy měly podle obecně sdílené baťovské představy o ideální rodině velmi omezené možnosti kariéry. Jejich odchod ze zaměstnání po narození prvního dítěte byl vyžadovaný a fakticky trvalý. I nadále se však s jejich místem v baťovské komunitě počítalo, v rámci rodiny měly zajišťovat servis pro muže nutný pro dosahování lepších pracovních výsledků a současně vychovávat další generaci baťovských zaměstnanců.
Zaškolování mládeže v tvrdých podmínkách továrny i učňovské školy mělo pomoci získat kvalifikovanou a loajální dělnickou třídu. Mladé ženy mladí muži přitom představovali vývěsní štít podniku. Dokazovali jeho schopnost budovat nového člověka, „self-made mana“ – muže schopného, adaptovaného na rychlé tempo výroby a obchodu, zoceleného pro boj s konkurencí – a jeho ženu, pečovatelku o domácnost a reprezentantku manželových úspěchů na veřejnosti. Během učňovských let si mládež při osmihodinových směnách osvojila znalosti technologických postupů svého odvětví. Cílem bylo, aby absolvent mohl nastoupit na jakoukoli pozici v rámci zavedené proudové výroby.
   Práce byla založená na mechanickém (stereotypním) opakování jednoduchých úkonů vykonávaných v rychlém tempu pásové výroby. I když se veřejně adorovala manuální práce, učni často utíkali k administrativní činnosti. Opakovaně vydávané zákazy zaměstnávat učně v dílenské správě pak svědčí o tom, že mládež a podnikový management měli o kariéře odlišné představy. Zaměstnaná mládež měla v podniku pracovat výhradně v úkolové mzdě. Správu jejich příjmů regulovali vychovatelé. Učňové si platili všechny životní potřeby a nezbytná vydání (stravu, ubytování, ošacení, pracovní a školní pomůcky), veškerá další vydání, včetně drobného kapesného, podléhala přísné kontrole. Současně byli vedeni ke spořivosti, což byl i jeden z kariérních ukazatelů.
   Fordistický systém zavedený ve firmě Baťa znamenal oproti dřívějším zvyklostem odlišný přístup i ke každodennímu životu. Celodenní dohled nad prací i soukromým životem budoucího baťovského průkopníka zajišťovala systematická provázanost školy, továrny a internátu. Vytržením z dosavadního rodinného prostředí se posilovala závislost na firmě a současně poslušnost učňů. Internátní bydlení v zázemí továrny patřilo v meziválečném období k podmínce studia na Baťových školách práce, výjimky se zaměstnané mládeži prakticky neudělovaly. Do kolektivních nocleháren byli umisťováni i uchazečky a uchazeči, kteří bydleli v sídelním městě školy.
   První ze standardizovaných internátů nechal firemní management postavit u nově přeložené tzv. malenovské ulice (dnešní třída Tomáše Bati). Později svou pozornost obrátil na svah nad závodem, kam umístil internátní čtvrť – v západní části chlapecké internáty, ve východní pak dívčí. Přes snahu o stabilizaci bytových poměrů učňů musela být v důsledku hospodářské konjunktury či z důvodů uvolnění internátních prostor pro veřejnou správu zřizována dočasná ubytovací provizoria v existujících průmyslových objektech. Tyto přechodné ubytovací místnosti mohly i v mírových letech zabírat až polovinu etáže a bylo do nich, jak ukazuje příklad 51. budovy, natěsnáno na dvouposchoďových postelích až 260 nocležníků.
   Předmětem dohledu a hodnocení se mohl stát kterýkoli úkon související s hygienou, kázní a pracovním výkonem. Nejen porušení pracovní disciplíny, ale i absence ve školní docházce či nedodržování ubytovacích pravidel patřily k trestaným přestupkům, které se stávaly podnětem k vyloučení ze školy, a tím i ze zaměstnání. Ideové působení na mládež se neomezovalo na dobu pracovního výkonu.
   K utváření a potvrzování baťovské kolektivní identity docházelo na různých úrovních a při celé škále dalších příležitostí. Mladiství zaměstnanci se seznamovali s idealizovanou postavou baťovského zaměstnance (označovaného podle potřeby citového zabarvení termíny jako průkopník, Bataman, závodník, self-made man, vůdce atd.) a jeho hodnoty si měli osvojit například při veřejných proslovech, na slavnostech typu Svátek práce, vítání hrdinů práce. Od založení školy byli mladí muži a později i mladé ženy okamžitě zapojeni do všech baťovských svátků. Stali se ozdobou každé baťovské slavnosti: obrovských prvomájových oslav, sportovních utkání i dalších příležitostných slavností. Zástupy pochodující mládeže oblečené do stejnokrojů a nesoucí transparenty Mládí vpředsymbolizovaly nový, moderní, dynamicky se rozvíjející a přitom spořádaný Zlín.
   Baťovská firemní kultura neovlivňovala jen podobu nového člověka, aktivně spoluutvářela i fyzickou a sociální krajinu města. Na pohyb velkých davů bylo myšleno při koncipování ulic, ubytovacích zařízení i veřejného prostoru rychle se rozvíjejícího Zlína. Prostor, který mladí zaměstnanci během dne obsáhli, nebyl velký. Několikrát se vraceli, organizovaně opakovali aktivity podle denního harmonogramu. Procházka Zlín baťovských mladých žen a mladých mužů představí právě ty části města, které byly s každodenním pohybem učňů nejvíce spojeny. Procházka je časově orámována druhou polovinou 30. let a počátkem 40. let.
   S ohledem na přesuny institucí v dynamicky se rozvíjejícím průmyslovém městě nebude procházka vázaná na konkrétní datum, ale spíše na ideální rozvrstvení těchto institucí. Trasu doprovází texty zobecňující poznatky o některých fenoménech života učňů v továrním městě. Sloužit by měly především jako opora v tématech neznámých, komplikovaných či překrytých zapomněním. Dalším důležitým nástrojem poznání každodennosti pracující mládeže v průmyslovém městě jsou písemné, obrazové a zvukové prameny, které poodhalují myšlenkový svět aktérů, zpřítomňují jejich různé zájmy i odlišné perspektivy a v neposlední řadě přibližují každodenní prožívání průmyslového města.
   Téma každodenního života v baťovském Zlíně nebude součástí pouze této procházky, v průběhu příštího roku by mělo být zahrnuto také v trase Zlín sportovníi ve studiích týkajících se baťovského školství a systému vzdělávání.
 
MM