en

Miroslav Lorenc

Začátek stezky Školní 203
První objekt Dům Aloise Nakládala
Miroslav Lorenc, 1933
MHD: náměstí Míru (TROL 1, 2, 3, 4, 5, 8, 9, 11, 12, 13, BUS 31, 32, 33, 35, 36, 53, 70, 90)

Samostatná stezka věnovaná architektonickým realizacím Miroslava Lorence doplňuje stávající trasu „Nebaťovský Zlín“, kde jsou představeny budovy vyprojektované podle návrhů architektů, kteří pracovali nezávisle na firmě Baťa pro místní podnikatele a bohaté měšťany. Právě Miroslav Lorenc patřil k těm nejvýraznějším a zároveň nejaktivnějším. Mezi lety 1930 až 1940 navrhl v centru Zlína několik desítek staveb. Mezi nimi najdeme důležité městotvorné objekty určující moderní charakter proměňujících se ulic.

Vedle nejpočetnější skupiny domů kombinující obchodně-obytnou funkci se jedná o rodinné vily, veřejné stavby nebo bytové domy, které vznikly na objednávku města. Prostřednictvím hesel je možné ukázat Lorencovu zručnost, kterou uplatňuje v návrzích fasád, ale také dispozic. Zcela výjimečnou je skupina rodinných domků stavebního družstva Podřevnicko, která byla dobově srovnatelná s pražskou osadou Baba.

Jasný architektonický rukopis lze dnes u většiny staveb vyčíst jen z dobových fotografií. Většina z Lorencových staveb je v současnosti definitivně pozměněna a zničena, někdejší funkcionalistické perly jako byla vila paní Šallerové v místech dnešního divadla nebo Malotova kavárna jsou definitivně ztraceny. Některé další však dodnes ukazují to nejlepší, co bylo v nebaťovském Zlíně postaveno. V neposlední řadě stezka připomíná výjimečný, i když tragický osud Miroslava Lorence, legionáře a velitele Obrany národa, který zemřel ve Vratislavi 11. února 1943.



..................
 
Miroslav Lorenc byl v meziválečném Zlíně jedním z mála architektů, kteří se prosadili mimo dominantní zakázky firmy Baťa a zasáhli do podoby nově budovaného centra. Narodil se 9. června 1896 v Holešově jako nejstarší ze čtyř dětí. V roce 1912 se jeho rodina stěhuje do Hodonína. V roce 1913 začíná studovat Státní průmyslovou školu stavební v Brně. Jeho studium však přerušuje 1. světová válka. Nejdříve je povolán na ruskou, později na italskou frontu, kde vstupuje do pluku československých legií. Od září 1919 opět nastupuje na průmyslovou školu stavební, kde vyučoval například Emil Králík nebo Jaroslav Syřiště, významní pedagogové meziválečné generace brněnských architektů.
V roce 1922 nastupuje v Praze na Akademii výtvarných umění do ateliéru Jana Kotěry, po Kotěrově smrti ateliér přebírá Josef Gočár, který studentům zadává vypracování návrhu na Kotěrův pomník. Ten je první Lorencovou samostatnou prací. Po absolvování školy pracuje v ateliéru Josefa Gočára, Františka Jandy, Pavla Janáka a Jana Zázvorky. Asi nejdůležitější byla praxe u Jaromíra Krejcara, jednoho z nejvlivnějších průkopníků funkcionalistické architektury. Během pražského působení navrhuje kolonie rodinných domků pro Spišskou Belou na Slovensku. Rozpracovává dobově oblíbené téma nejmenšího bydlení, ke kterému se v průběhu zlínské praxe opět vrací. Od poloviny 20. let se také angažuje v několika (převážně levicově orientovaných) architektonických spolcích – Sdružení architektů, Asociace akademických architektů, Levá fronta při Devětsilu, Svaz socialistických architektů, působí i ve skupině CIAM a BAPS.
V roce 1928 se oženil s Ludmilou Batíkovou, dcerou zlínského podnikatele a politika, s níž se roku 1930 stěhuje do Zlína. Do rychle se rozvíjející firmy Baťa a jejího Stavebního oddělení nastupuje coby zkušený, vzdělaný architekt, který má přehled o nejnovějších směrech v architektuře. Jako první navrhuje školní čtvrť s živnostenskou školou (dnes budova UTB č. 4) a školu na Letné. Souběžně začíná pracovat na návrhu Společenského domu pro nově budované náměstí Práce. Ten však zůstal nedokončen kvůli rozporům s firmou Baťa. Důvodem byl projekt nového kina. Původně plánovaný rozpočet 2 miliony Kč byl snížen na 600 000 Kč. Miroslav Lorenc odchází a Společenský dům dokončuje další z nově příchozích architektů Vladimír Karfík.
Po 14 měsících u Bati zakládá Miroslav Lorenc svou vlastní projekční kancelář. Jeho klienty se stávají zejména bohatí měšťané a podnikatelé. Jednou z prvních realizací byl komplex rodinných domků pro bytové a stavební družstvo Podřevnicko. V souboru téměř 50 jednoduchých domků zúročil Lorenc své zkušenosti z návrhu minimálních rodinných domů. Nejrozšířenější typologií, které se Lorenc v průběhu 30. let věnoval, byly domy pro podnikatele a movité měšťany. Tyto objekty s rovnou střechou kombinují obchodní funkci v dolním parteru s obytnými prostory v horních patrech. Okna jsou často tříčlenná nebo pásová, na jednoduše řešených fasádách najdeme, ve Zlíně netypický, keramický obklad. Obchodní prostory s velkými prosklenými výlohami jsou často zaoblené a zabírají celé přízemí. Domy nacházející se nejčastěji ve středu města se stavěly na dlouhých úzkých historických parcelách. Asi nejvýrazněji se Miroslav Lorenc zapsal do podoby města nárožními stavbami, které zásadně ovlivnily vzhled centra města. Jedná se například o dům Eduarda Pelčáka (na ulici Dlouhá), dům A. Nakládala anebo obchodní a bankovní dům Františka Javorského (oba na třídě Tomáše Bati). K Lorencovým zakázkám patřily také obytné domy a vily v okrajových částech města. Často se v nich používají pásová okna, terasy, velkorysá rohová okna. Tyto stavby jsou nyní často v pozměněném stavu nebo, po necitlivé rekonstrukci, i s přístavbou. Jednou z nejzachovalejších (byť ve špatné kondici) je vila pana Ševčíka v ulici Na Požáře z roku 1935. Další realizace můžeme najít také v Napajedlech, kde navrhl školu, budovu městské spořitelny a několik vil. Stejně jako Jaromír Krejcar se i M. Lorenc zaměřoval také na nábytek a interiéry. Jednoduchý nábytek a výrazné geometrické dekory svědčí o znalosti Bauhausu, neoplasticismu, ale také ruského konstruktivismu.
Jednou z posledních zakázek, na kterých Miroslav Lorenc pracoval těsně před válkou, jsou tzv. elektrické domy. Velkokapacitní domy pro úředníky měly být vybaveny nejmodernější technikou a plně elektrifikovány. Tyto šestipatrové bloky ve tvaru písmene U byly dokončeny v roce 1941 už bez účasti Miroslava Lorence.
Miroslav Lorenc byl po celou dobu svého působení ve Zlíně také veřejně činný, byl předsedou Jednoty obce legionářské ve Zlíně, vedl pobočku Svazu československého dělnictva. Na dobových fotografiích je často zachycen v uniformě nebo v průvodu. Začátkem 2. světové války se zapojil do činnosti Národní gardy a stal se okresním velitelem Obrany národa. Po téměř ročním ukrývání byl zatčen a v roce 1940 odsouzen. Zemřel ve Vratislavi 11. února 1943. V domě na ulici Sokolská, kde žil a pracoval, je dodnes umístěna pamětní deska.