Od náměstí k náměstí

Centrum města Zlína se nachází na dvou od sebe nedaleko situovaných náměstích. Podoba každého z nich odkazuje na specifickou dobu utváření městského veřejného prostoru.
O historickém náměstí Míru nacházíme první zmínku už na konci 16. století. Nejdříve se nazývalo Rynek (do roku 1887), následně Náměstí, jeho spodní části Na korábě (do roku 1918), Masarykovo náměstí (do roku 1925) či místně zaužívané Hlavní náměstí, později náměstí Míru. Téměř čtvercový půdorys obklopovaly nízké, většinou jednopatrové budovy místních obchodníků a řemeslníků, k nimž náležely dlouhé parcely.
Jednoduchý ráz objektů svědčící o venkovsky rostlém sídle narušily až první historizující stavby občanské záložny a měšťanské školy, díky nimž získalo historické náměstí městský charakter, v roce 1924 se přidal také reprezentativní objekt nové radnice. Ve 20. letech už se Zlín proměňuje na průmyslové město, v němž, vedle dominantní Baťovy továrny, funguje ještě dalších 6 obuvnických podniků. Vrstva movitějších podnikatelů byla také zadavatelem staveb, které vytvářeli autoři nezávislí na firmě Baťa, nejvýznamnějšími z nich byli architekti Miroslav Lorenc a Viktor Jandásek. Nové budovy spojující v jednom celku obchodní funkci v parteru s obytnou funkcí v patrech navrhovali také mimozlínští architekti z větších měst. Zásadní změny v podobě Zlína se odehrály po roce 1923, kdy Tomáš Baťa vyhrál obecní volby. Stal se starostou a město jednou z hospodářských metropolí, výkladní skříní nové republiky.
Všechny tyto ambice, očekávání nepřetržitého růstu a modernistická víra v pokrok a vědecké poznání jsou patrné na plánech náměstí Práce – nového baťovského centra, které postupně vznikalo v blízké návaznosti na nedaleký výrobní areál. Tovární konstrukční model 6,15 × 6,15 m se začal aplikovat i na veřejné a školní stavby – variabilním využíváním tohoto principu se dosáhlo jasně rozpoznatelné estetiky s výraznými architektonickými kvalitami. Prostor nového náměstí byl určen pro potřeby rychle se rozvíjejícího průmyslového kolosu. Obchodní domy s restauracemi a lidovými jídelnami vedly zejména zaměstnance, ale i mladé muže a ženy k městskému způsobu života a konzumním návykům.
Náměstí Práce sloužilo jako druhý společenský a reprezentativní střed města. Prostorné veřejné stavby (Tržnice) částečně nahrazovaly nedostatečné kapacity uvnitř starého jádra. Velké bulváry určené pro davy tisíců zaměstnanců-spolupracovníků lemovaly vysoké budovy Obchodního a Společenského domu, v noci zářily neony, pravidelně se zde odehrávaly prvomájové manifestace. Centrem společenského života se ve 20. letech stala Tržnice, později také kino s kapacitou přes 2 tisíce sedadel. Výškové budovy dimenzované pro davy lidí určovaly plány na dokončení náměstí.
Podobné projekty, jejichž autory byli například František Lýdie Gahura, Bohuslav Fuchs nebo Josef Gočár, však zůstaly v důsledku 2. světové války a společenských změn po roce 1948 nevyužity. Funkční a užívaný veřejný prostor postupně nahradila betonová parkovací stání, zelené plochy v blízkosti Obchodního domu přestaly sloužit odpočinku. Jejich roli nahradila nedávno revitalizovaná dolní část Gahurova prospektu, který slouží k relaxaci a zároveň propojuje pěší trasy směřující do historického centra.
Společně s náměstím Práce vznikal ve 20. a 30. letech i další veřejný prostor – parkový prospekt, dnešní náměstí Tomáše G. Masaryka. Zelený pás lemují baťovské internáty a školní čtvrť, které dominovaly dnes už neexistující Masarykovy školy (na jejich místě dnes stojí Kongresové centrum a knihovna UTB).
Stezka procházející historicky nejcennější lokalitou města – náměstím, jeho bezprostředním okolím i zámeckým návrším – nabízí pohled na proměnu Zlína v průběhu 20. a 21. století, ukazuje přístup k moderním architektonickým vstupům do nitra památkové rezervace, ať už jde o novostavby, rekonstrukce historických objektů nebo o úpravy volných prostranství. Na příkladu více než desítky hesel ukazuje, jak moderní a současná architektura doplňuje historické prostředí a dokáže je ovlivnit. Pozornost je věnována rovněž komplexním památkovým obnovám ikonických objektů.

LŠ