Arnošt Sehnal
Od začátku minulého století procházel stavební průmysl intenzivním vývojem. Ve Zlíně byly tyto změny spjaty s osobností Tomáše Bati a s činností skupiny odborníků z řad architektů a inženýrů, kteří se na rozvoji továrního města systematicky podíleli ve stavebním oddělení firmy Baťa, ustanoveném už roku 1917. Jedním z nejvýznamnějších zaměstnanců byl stavitel Arnošt Sehnal, který byl v dobovém tisku označen za „zasloužilého průkopníka nových stavebních metod“.
Arnošt Sehnal se narodil v Brně roku 1894 do rodiny truhlářského mistra Vincence Sehnala. Po obecné a měšťanské škole pokračoval na vyšší průmyslovou školu, své studium ukončil roku 1912, po roční stavitelské praxi nastoupil vojenskou službu a v průběhu první světové války sloužil na frontách v Albánii a Itálii. Jedním z jeho úkolů bylo zmapování kartograficky nezpracovaného okresu Milot, , dále měl provést sčítání lidu, vybudovat silnice a most přes řeku Maty. Poslední dva roky vojenské služby strávil jako student Vysoké školy technické v Brně, kam byl přijat do mimořádného studia. Věnoval se matematice, stavební mechanice, nauce o železobetonu, železných konstrukcích a stavitelství. Absolvoval roku 1919 a následných pět let pracoval v soukromých firmách, později u Zemského úřadu v Brně při výstavbě lékařské fakulty Masarykovy univerzity a plánované akademické čtvrti.
Z firemních časopisů, které podrobně referují o Sehnalově činnosti, je znám i přesný příchod do Zlína. Dne 27. května 1924, ve svých třiceti letech nastoupil do firmy Baťa, kde rozvíjel provozní organizaci – stavební oddělení Baťových závodů. Patřil k blízkým spolupracovníkům Tomáše Bati i jeho nástupce Jana Antonína Bati. Pod vedením Arnošta Sehnala (ve funkci vedoucího provozu stavební skupiny, kterou roku 1934 zastával) byla dokončena standardizace budov a konstrukcí. Společně s dalšími odborníky ustanovili základní konstrukční jednotku o rozměrech 6,15x6,15 m, která byla následně využívána pro výstavbu firemních továrních i veřejných budov. Proklamovaným heslem se stalo: „Naše řeč – dokonalé plány“. Plánování stavělo na přesné kalkulaci, striktním dodržování rozpočtu i dodacích lhůt, efektivním využití stavebních metod a odměňování zaměstnanců. Stavby měly vyhovovat „nejmodernějším požadavkům na účelnost, hygienu, zdraví, a přitom i na estetický vzhled.“ Tyto nároky byly kladeny nejen na tovární budovy, ale také na Domy služeb a rodinné domky, které firma svým zaměstnancům pronajímala , právě dvojdomek a jednodomek byl ustanoven jako základní typ dělnického bydlení v době, kdy se Arnošt Sehnal stal zaměstnancem firmy. Důležitým spolupracovníkem Arnošta Sehnala byl mimo jiné i Vojtěch Baťa, vedoucí kalkulace a účetnictví stavební skupiny. Když byla v roce 1930 založena nová akciová stavební společnost Zlín, měl v ní Arnošt Sehnal desetinový podíl.
Vedle práce ve stavebním oddělení firmy figuroval Arnošt Sehnal také ve stavebních akcích města Zlína a okolních obcí. Mezi lety 1939–1940, kdy zastával Dominik Čipera funkci ministra veřejných prací, byl Sehnal pověřen kontrolou stavebních rozpočtů státních budov a zakázek. Mezi ně patřila příprava rozpočtu západovýchodní dálnice. Během příprav podnikl dvě studijní cesty do Itálie a Německa. Sehnalův způsob organizace a stavitelské postupy byly uplatněny i při výstavbě satelitů v zahraničí.
LŠ
