Vila Jana Antonína Bati

Většina privilegovaných a výše postavených zaměstnanců firmy Baťa obývala firemní domky v nově vzniklých koloniích. V jednom z těchto domků, v dnes již neexistující části města nazývané Betlém, žil i Jan Antonín Baťa se svou rodinou, manželkou Marií Gerbecovou (dcerou významného zlínského lékaře Rudolfa Gerbece) a třemi dcerami. Tyto prostory však byly pro rozrůstající se rodinu těsné, a proto začíná Jan Antonín plánovat stavbu vlastního bydlení. 

Podle Miroslava Ivanova vedlo jeho rozhodnutí až k roztržce s nevlastním bratrem Tomášem Baťou, který měl vyžadovat, aby žil stejně jako ostatní zaměstnanci ve firemním domku. Výsledkem byl dočasný odchod Jana Antonína z firmy a jeho následné opětovné přijetí. Podrobnosti sporu však známy nejsou. Z archivních pramenů vyplývá, že v září roku 1926 dostává J. A. Baťa povolení ke stavbě v ulici Nadkostelí (dnešní ulice Osvoboditelů).

Dvoupodlažní rodinná vilka je umístěna nad silniční terén, doprostřed rozlehlého pozemku. Plány podepsala stavební firma Zlámal a Plaček, přesný autor stavby ale není znám. Jako jedním z možných, ale nepotvrzených autorů bývá zmiňován František Lýdie Gahura, který mohl hrát roli konzultanta. Stylově lze vilu zařadit k racionální moderně Jana Kotěry, vyznačující se tvarovou jednoduchostí a využíváním estetických účinků přiznaných stavebních materiálů. 

Kvádr o půdorysu cca 12 × 12 metrů byl na jižní straně doplněn konvexním vyklenutím po celé výšce domu. Fasádu zde prolamují čtyři úzká okna oddělená meziokenními pilířky, překlady tvoří bílé cihly. Do domu se vcházelo z ulice Nadkostelí, kde vedlo otevřené schodiště s podestou na střeše garáže, která stála samostatně mimo dům. V přízemí vily se nacházela jídelna, dva pokoje, kuchyň se spíží a toaleta, do patra byly umístěny dvě ložnice, tři pokoje a koupelna s komorou. Stavba byla kompletně podsklepena. 

Kolaudace proběhla dne 3. listopadu 1927. Vila je příkladem velkorysejšího užití baťovské stavební estetiky, svým technickým vybavením i prostorovými možnostmi převyšovala standardy typového bydlení.

Už o čtyři roky později, v roce 1931, je vila rozšířena na půdorys 17 × 12 metrů. V té době má Jan Antonín Baťa s chotí už pět dětí a také vyšší postavení ve firmě. V severní části domu, kam přístavba směřovala, vznikl nový prostor pro kuchyň, spíž, předsíň, pracovnu a pokoj pro služku, v patře přibyly další tři hostinské pokoje, dvě koupelny a také pokoj pro syna. Návrh na přístavbu vznikl ve Stavebním oddělení firmy Baťa, které vedl F. L. Gahura. Autorství však není podobně jako u prvních plánů v dokumentaci doloženo. 

Další zásah, který proměnil dispozici objektu, navrhl v roce 1937 Vladimír Karfík. Hlavní vchod se přesunul do západního průčelí, kde vznikla nová vstupní hala s třímetrovou betonovou stříškou, závětří bylo doplněno o prosklené tvárnice. Sem se přemístila koupelna a nika s vestavěnou šatní skříní. Součástí těchto úprav byla také příjezdová komunikace s točnou pro automobily a květinovým aranžmá uprostřed, bazén, hřiště s altánem a menší parková kultivace zahrady. Přibyl zde také přízemní domek pro matku Jana Antonína, která zde žila až do roku 1939. Po její smrti byl domek zbourán. 

Zásahy ze 30. let však nenarušily původní architektonický záměr. Pravidelný, umírněný řád stavby na kamenném soklu určuje červené spárované zdivo kontrastující s bílými vápeno-pískovými cihlami. Ty jsou osazeny pod přetaženou římsou, rámují parapety a překlady. Z bílých cihel jsou vystavěny i sloupky na střeše, mezi nimiž je umístěno trubkové zábradlí, rovněž v bílé barvě. O podobě interiéru víme jen málo z rodinných fotografií a vzpomínek pamětníků. Z nich vyplývá, že spíše střídmější, měšťansky založené pokoje doplňovaly reprezentativní místnosti v přízemí  ̶ hala s rohovým krbem z leštěného kamene, mramorové parapety, posuvné dveře s postranními vitrínami, kožený nábytek a pracovna J. A. Bati s vestavěným nábytkem a dřevěným obložením.

V květnu roku 1939 odchází J. A. Baťa s rodinou do Spojených států a později do Brazílie, kde zůstává až do své smrti v roce 1965. O vilu se v průběhu války stará hospodyně a bydlí zde firemní úřednice. Po válce byl J. A. Baťa obviněn z vlastizrady a jeho majetek zkonfiskován. V roce 1948 ve vile sídlil Svaz přátel SSSR. Tehdy začíná postupné chátrání vily i rozsáhlé zahrady, kde byl vybudován Kolektivní dům s objekty jeslí a transformační stanicí. 

Od roku 1951 ve vile začíná fungovat Československý rozhlas. Interiéry se několikrát změnily pro potřeby vysílání, některé okenní a střešní otvory byly zazděny, došlo ke zrušení hospodářského vstupu ze severní strany. Exteriér domu zůstal i přes změny v základu zachován, v interiéru je dodnes Baťova pracovna, v prostorách haly zůstaly masivní dřevěné obklady, krb a další původní materiály a prvky. K rehabilitaci jména Jana Antonína Bati došlo až v roce 2007. Dlouhá léta se také vedl spor o navrácení vily dědicům, tuto snahu však soud v roce 2010 zamítl a objekt stále slouží jako sídlo Českého rozhlasu Zlín.

 

 

LŠ