Obchodní a obytný dům pro Marii a Jana Ševců

Na rohu ulic Štefánikova a Školní byl mezi lety 1936 až 1937 postaven obchodní a obytný dům pro Marii a Jana Ševců. Podobně jako jiné činžovní domy ve Zlíně nabízel i tento ubytovací kapacity s menšími i velkometrážními byty a svobodárnami. Tato funkce byla v parteru doplněna o obchodní jednotky. Původní návrh dvoupatrového domu byl v prosinci 1936 změněn a dům zvýšen o další podlaží. Argumentů pro tuto změnu bylo několik. Ulice měla získat na výstavnosti, proto se výška dorovnala s výškou již existujícího domu na ulici Štefánikově. Základy domu již navíc byly dimenzovány i pro třetí patro. Jedním z dalších důvodů bylo plánované zvětšení obytné plochy, čímž se zvedla také rentabilita finančního zatížení pro manžele Ševcovy. V době pokračující hospodářské krize se jednalo o způsob, jak bezpečně investovat. 

Obloukové nároží se stalo dominantním prvkem určujícím obě ulice. Autorem domu je nepříliš známý architekt Viktor Jandásek, který kromě navrhování vedl také stavební kancelář. Dům manželů Ševců tedy navrhl i postavil, pro zlínské podnikatelé a bohaté měšťany projektoval ve 30. a 40. letech činžovní i rodinné domy a vily. Dodnes se ve městě nachází několik nárožních domů s rozpoznatelným architektonickým rukopisem vyznačujícím se zaoblenými křivkami a pro Zlín netypickým materiálovým i barevným řešením fasád.

Pozemek formátu nepravidelného obdélníku (19 × 15 × 18 × 15 metrů) byl zastavěn domem ve tvaru písmene L. V parteru se nachází celkem čtyři obchodní jednotky: největší komerční prostor s 45 m² je vyhrazen nárožnímu obchodu, dvě jednotky jsou orientované směrem do ulice Štefánikova, jedna do ulice Školní. V části obrácené do ulice Školní je umístěna také garáž. Celá etáž má velkorysou světlou výšku 3,1 m. 

V dalších patrech jsou po obvodu fasády situovány obytné místnosti. Centrální trojramenné schodiště s nadsvětlíkem, na které navazují obslužné chodby, bylo zase umístěno do středu dispozice. V prvním a druhém patře se nacházel jeden dvoupokojový byt orientovaný do ulice Štefánikovy a jeden třípokojový byt s kuchyní, pokojem pro služku a lázní. Tyto provozní místnosti byly pro všechny byty směřovány na východ do vnitrobloku. Ve třetím patře byly k dispozici tři svobodárny se společnými lázněmi a jeden dvoupokojový byt. Součástí domu bylo také podkroví, kde bylo možné využít dvě sušárny a půdu. Celý objekt je kompletně podsklepen, kromě sklepních místností zde byl situován také sklad náležící k velkému obchodu.

Dům manželů Ševců se nachází na pohledově exponovaném místě. Výraznou pozici stavby akcentuje i převýšené oblé nároží, které prolamují tři dvoudílná okna se spojitým parapetem a s ustoupenou meziokenní vyzdívkou. V obou obytných křídlech se uplatňují čtyřdílná kastlová okna. Všechny okenní otvory propojuje parapet, který dodává fasádě jemnou plasticitu. Světlé průčelí s hladkou omítkou bylo v pásu nad výkladci obloženo opaxitovými deskami.

V roce 2000 byly původní opaxitové desky demontovány a osazeny světlým akrylolem s fólií.  Vchod do obchodů nyní překrývá nános vizuálního smogu. Původní podoba i členění fasády se však zachovaly, a dům tak stále představuje kvalitní připomínkou meziválečné výstavby v centru města.

 

 

LŠ