Vila stavitele Josefa Jarcovjáka

Na rohu ulic Kvítková a Lešetín II stojí elegantní vila, kterou pro sebe a svou rodinu postavil zlínský stavitel Josef Jarcovják. Narodil se 17. září 1891 ve Slušovicích jako jeden ze sedmi sourozenců do rodiny Františka a Františky Jarcovjákových. Ve Zlíně se v roce 1919 oženil s Marií Janáčkovou, dcerou významných měšťanů. Josef Jarcovják měl zaregistrovanou stavitelskou živnost a byl toho času teprve druhým zlínským stavitelem po Josefu Winklerovi, se kterým po několik let vedl společnou stavební firmu. Ve stavebním rozmachu prvorepublikového Zlína jeho podnikatelská činnost prosperovala a do začátku 2. světové války realizoval na 200 staveb. 

Kupní smlouva na daný pozemek je datována k 11. září 1919 a jako majitelka nemovitosti je v dokumentech uvedena Jarcovjákova manželka Marie Jarcovjáková. Stavba vily započala v srpnu 1920, 22. 11. 1921 byla novostavba zkolaudována. 

Budova je třípodlažní včetně podkroví krytého mansardovou střechou s několika vikýři. Přízemí plnilo hlavně reprezentativní funkci s místnostmi k odpočinku a pro hosty. Kromě toho se dole nacházela kuchyně a pokoj služky. V patře byly pokoje pro rodinu a hosty, ale také jídelna. Obě obytná podlaží propojuje zdobné dubové schodiště, které pokračuje i do podkroví se třemi světničkami a vstupem na půdu. Celým vnitřním prostorem domu tedy prochází otevřená schodišťová hala. Stavba je plně podsklepená. Postavená je tradiční technikou z pálených cihel, stropy obytných podlaží jsou dřevěné trámové se záklopem, s podbíjením a omítkou na rákosu. Pouze suterén tvoří částečně železobetonové prefabrikáty a monolitická deska. V suterénu se nacházela prádelna a kotelna na tuhá paliva.

Vnější tvář domu může v kontextu Zlína jen těžko hledat srovnání. Jedná se spíše o umírněnější regionální parafrázi na český architektonický kubismus, kterému se přibližuje pravidelná artikulace hmoty za pomoci ostrých hran, odstupňování okenních lizén, výrazný vikýř na západní straně i detail venkovního kovového zábradlí. Tato podoba zůstala dodnes zachována, zmizela pouze nástěnná malba, patrně s krajinným motivem, v jednom volném poli západní fasády.

Ve 20. letech na samotné vile proběhla pouze přístavba pokoje namísto dosavadní dřevěné verandy, jehož střechu nově tvoří pochozí terasa, a přistavení místnosti a venkovního schodiště k původně zadnímu vstupu od dnešní parkovací plochy z ulice Lešetín II. V blízkosti vily navíc stál od roku 1923 větší zděný skleník. Oddělenou severní část celého rozlehlého pozemku zabíral převážně stavební dvůr Jarcovjákovy firmy, nacházely se tam ale i stáje nebo drobnější budovy s nájemními byty.

Původně byla vila funkčně jednou bytovou jednotkou ve dvou obytných podlažích. V poválečném období ale byla částečně rozdělena na dva byty v přízemí a patře, obývané stále rodinou Jarcovjákových, dále jeden pokoj a garsoniéru v podkroví k pronájmu. Po opakovaných jednáních s městem o prodeji nemovitosti, kdy se uvažovalo o zřízení mateřské školy nebo jeslí, k prodeji došlo nakonec až v roce 1987. Kupujícím se stal Agropodnik Gottwaldov, který hledal vhodné prostory pro své oddělení propagace a vědecko-technického rozvoje.

K posledním stavebním úpravám vily dochází v roce 1995, kdy přešla do majetku současného vlastníka a stala se sídlem firmy obchodující s výpočetní technikou. Rekonstrukce podle projektu Pavla Šišky z architektonické projekční kanceláře S.M.S. byla naplánována velmi citlivě, jen s drobnými úpravami v dispozici. 

Vila je hodnocena jako výjimečný příklad kvalitní „předbaťovské“ architektury ve Zlíně, bez zásadních nevhodných úprav a s velkou mírou dochovaných originálních prvků a detailů. Zachovaly se například architektonicky kvalitní části vnitřních prostor, zvláště centrální dřevěné schodiště s kazetovým obložením. Znovu se použily originální prvky (případně jejich nově vytvořené přesné kopie), jako jsou kastlová okna a kování, a prosvětlení podkroví zajištují tvarově stejné vikýře. Výraznějším zásahem bylo zbourání, přesunutí a znovupostavení o něco pozdější přízemní přístavby dnešního hlavního vstupu směrem od parkoviště nebo zrušení branky v plotě u původního vchodu na nároží domu směrem k ulici Kvítková, nad kterým je dodnes viditelná skleněná vitráž s číslem popisným.

MK