Dům pana Javorského

Miroslav Lorenc byl jedním z architektů, kteří ve 30. letech výrazně formovali podobu „nebaťovské“ části města. Lorencovy početné realizace najdeme v ulicích Bartošova, Štefánikova, Rašínova i na třídě Tomáše Bati. Intenzivně se zaobíral typologií domu, který propojoval funkci obchodní umístěnou v parteru s funkcí obytnou v dalších patrech budovy. 

V historickém centru města zúročuje Miroslav Lorenc své zkušenosti z pražských stáží u Pavla Janáka, Josefa Gočára a především Jaromíra Krejcara, poučen je také německým Bauhausem či ruským konstruktivismem. Ve Zlíně staví od roku 1931 domy pro majetné podnikatele a vyšší třídu ve funkcionalistickém stylu. Často se jedná se o výrazné, moderní objekty, které jsou pro danou ulici či lokalitu důležitým městotvorným prvkem. Jedním z těchto příkladů je i dům postavený pro zlínského podnikatele, sklenáře a majitele realit Františka Javorského. Je situován na nároží dnešní třídy Tomáše Bati (dříve ulice Komenského) a Malého náměstí před kostelem sv. Filipa a Jakuba.

Čtyřpodlažní dům s rovnou střechou se nachází v mírně svažitém pozemku, na exponovaném místě v centru města, kde dříve stávala měšťanská škola. Svým objemem zakončuje uliční řadu v blízkosti náměstí Míru. Budova má železobetonovou konstrukci vyplněnou cihelnými příčkami. První a druhé podlaží je bohatě proskleno celoplošnými výkladci. 

Severní průčelí určuje mohutný rizalit s pásovými okny, který převyšuje vertikální hmota nárožní věže. Ta je akcentována použitím jiného členění okenních výplní. V subtilních rámech jsou do dvou svislých řad podélně položené obdélníkové skleněné tabule. Prostory ve věži sloužily v interiéru jako obytné místnosti, v prvním patře měla zasedací síň Záložna. Výrazně členěná nárožní věž převyšující svým objemem čtvrté podlaží pokračuje pásovými okny až na jižní hranu, kterou kompozičně vyvažuje druhý rizalit vystupující z třetího a čtvrtého podlaží. 

S klesajícím terénem na východní straně se Lorenc vypořádává zvýšením podezdívky pod okny. Pro reklamní účely sloužil opaxitový pás nad obchodním parterem, kde byly původně umístěny nápisy s názvy provozoven a neonové reklamy.

František Javorský se nevěnoval jen svému podnikání, ale od samého počátku se významně podílel také na činnosti Živnostensko-průmyslové záložny, která ve Zlíně fungovala od roku 1912. Nejdříve působil v odhadní komisi, v roce 1937 už byl předsedou představenstva. Toto osobní angažmá se propisuje i do velkorysých prostor, které byly pro Záložnu v nové budově vyhrazené. Záložna sídlila v prvním patře, kde byla hlavní úřadovna, ředitelna a jednací místnost. Ústav byl vybaven moderním nábytkem s trubkovými židlemi, kamenné obklady se kombinovaly s prosklenými příčkami a dřevem. 

V obchodním parteru v přízemí byly umístěny čtyři obchodní jednotky (například prodejce textilu Maláč, ateliér Fotografie, dárky ze skla a keramiky bratrů Císařových a další). Druhé a třetí patro sloužilo výhradně obytným účelům. Podle prvních plánů byly do druhého patra projektovány čtyři dvoupokojové byty s halou, do třetího potom tři byty a prádelny a sušárny.

Prvním zásahem do Lorencovy koncepce bylo postavení další budovy se sklářskými dílnami na přiléhajícím pozemku. Jednopatrový objekt dokončila firma stavitele Bohumila Zámečníka ve stejném roce, kdy byl dům Františka Javorského kolaudován. Největšími změnami prošla budova v průběhu 2. poloviny 20. století, kdy původní majitelé emigrovali do zahraničí. Do prvního a druhého podlaží byla umístěna divadelní cukrárna a kavárna, čímž došlo k úpravě interiérů a proměně půbovodního členění fasády. 

V 90. letech byla budova navrácena zpět příbuzným Františka Javorského. V roce 1996 proběhla kompletní rekonstrukce podle citlivě zpracovaného projektu ateliéru ADDO (zlínští architekti Jaroslav Habarta a Jiří Záhořák). Fasáda byla obnovena do původního členění a do interiéru se alespoň na čas vrátil bankovní ústav (Ekoagrobanka), který dnes vystřídalo knihkupectví. Obchodní prostory slouží svému účelu, stejně jako bytové jednotky ve vyšších patrech.

 

 

LŠ