en

Činžovní dům manželů Čistínových

Datace 1938–1939
Kód Z6
Adresa Školní 3297/17, Zlín
MHD MHD: Školní (TROL 1, 2, 3, 4, 5, 8, 9, 11, 12, 13, BUS 31, 32, 33, 35, 36, 38, 53, 70, 90)
GPS 49.2239003N, 17.6661203E
Památková ochrana Činžovní dům manželů Čistínových je nemovitou památkou s číslem rejstříku ÚSKP 51031/7-8996
Literatura
  • Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole. Továrna, městský prostor a společnost ve Zlíně v letech 1900-1938, České Budějovice 2009
  • Archiv stavebního úřadu Magistrátu města Zlín

V roce 1937 byla tehdejší ulice Školní kompletně asanována, nejednalo se však o ulici, která dnes propojuje Štefánikovu a třídu Tomáše Bati, ale o starou cestu vedoucí od náměstí Míru ke kostelu. Dnešní ulice Školní byla zastavována postupně v průběhu následujících let.
V bezprostřední blízkosti nově zpřístupněného parku vznikla v krátkém čase také nová ulice s moderní zástavbou. Své domy zde nechávali stavět zlínští podnikatelé a zámožnější vrstva měšťanů, kteří v době hospodářské krize investovali do činžovních domů přinášejících stabilní příjmy z nájmů. Jedním z příkladů kvalitní funkcionalistické architektury vzniklé ve městě nezávisle na firmě Baťa je i dům pro Arnošta a Antonii Čistínovy, majitele továrny na ovocné konzervy. Ulice Školní, stejně jako původní historický střed města či ulice Rašínova, se díky těmto domům s neonovými reklamami proměnila v moderní městské centrum.
Dům navrhl v roce 1938 Zdeněk Plesník, čerstvý absolvent VŠUP u Pavla Janáka, těsně předtím, než nastoupil na AVU k profesoru Josefu Gočárovi. Ze stejné doby pochází ještě jeden Plesníkův rodinný dům v ulici Pod Vodojemem. Studium však přerušila 2. světová válka, a tak je tento dům prvním příkladem architektovy rané praxe dokládající jeho orientaci v aktuálních architektonických tendencích. Zdeněk Plesník se po válce stal jedním z nejdůležitějších architektů podílejících se na podobě výstavby veřejných i soukromých budov ve Zlíně. Ve zdejším Centroprojektu působil téměř třicet let. 
Stavbu pro manžele Čištínovy projektoval a realizoval stavitel Ferdinand Sedláček, který je podepsán na plánové dokumentaci. Ke dni 11. července 1938 je datována žádost o stavební povolení, následující rok 3. srpna byla stavba kolaudována.
Třípatrový dům s rovnou střechou má téměř čtvercový půdorys (12 × 11,4 m) a je součástí řadové zástavby na komunikačně i pohledově exponovaném místě. V přízemí byly situovány dvě obchodní jednotky s navazujícím skladem, každá z nich měla samostatný vchod z ulice. Do obytné části se vstupuje dveřmi na jižním okraji dispozice a celý dům propojuje dvouramenné schodiště. V prvním až třetím patře se nacházejí prostorné třípokojové byty. Obývací místnosti jsou orientovány směrem na západ tak, aby poskytly příjemný výhled do parku. Kuchyň s koupelnou, spíží a menší místností pro služku jsou obráceny směrem na východ do vnitrobloku. Stavba je podsklepená, v suterénu byla umístěna sušárna a prádelna.
Obchodní parter je od obytných etáží vydělen předstupující římsou, která vytváří nad vchodem menší zastřešení. Členitou fasádu v parteru určují tři hluboké prosklené výkladce usazené v kovových rámech, nad kterými prochází předsazená římsa. Ustupující nadsvětlík potom představuje prostor, kde byly umístěné neonové nápisy a reklamy. Průčelí obytné části strukturuje architekt do tří polí. Levou část formuje čtvercový otvor s dvojicí dvoukřídlých oken s ventilačními nadsvětlíky. Parapetní výplň z drátoskla se provazuje se zábradlím středové lodžie, prosklení je řešeno pásovým oknem. Trojdílné okno v pravé části domu, patřící k ložnici, je zasazeno v ploše fasády, čímž architekt kompozičně zareagoval na sousední objekt.
V roce 1992 byla provedena výměna výkladců, která degradovala původní architektonické uspořádání. V roce 2014 byl kompletně rekonstruován obvodový plášť a balkóny, a domu se tak vrátila původní podoba. Dvě obchodní jednotky byly v 70. letech propojeny a v těchto prostorách funguje v současnosti pekařství.
 
 
LŠ