Činžovní dům manželů Čistínových

V roce 1937 byla tehdejší ulice Školní kompletně asanována, nejednalo se však o ulici, která dnes propojuje Štefánikovu a třídu Tomáše Bati, ale o starou cestu vedoucí od náměstí Míru ke kostelu. Dnešní ulice Školní byla zastavována postupně v průběhu následujících let.

V bezprostřední blízkosti nově zpřístupněného parku vznikla v krátkém čase také nová ulice s moderní zástavbou. Své domy zde nechávali stavět zlínští podnikatelé a zámožnější vrstva měšťanů, kteří v době hospodářské krize investovali do činžovních domů přinášejících stabilní příjmy z nájmů. Jedním z příkladů kvalitní funkcionalistické architektury vzniklé ve městě nezávisle na firmě Baťa je i dům pro Arnošta a Antonii Čistínovy, majitele továrny na ovocné konzervy. Ulice Školní, stejně jako původní historický střed města či ulice Rašínova, se díky těmto domům s neonovými reklamami proměnila v moderní městské centrum.

Dům navrhl v roce 1938 Zdeněk Plesník, čerstvý absolvent VŠUP u Pavla Janáka, těsně předtím, než nastoupil na AVU k profesoru Josefu Gočárovi. Ze stejné doby pochází ještě jeden Plesníkův rodinný dům v ulici Pod Vodojemem. Studium však přerušila 2. světová válka, a tak je tento dům prvním příkladem architektovy rané praxe dokládající jeho orientaci v aktuálních architektonických tendencích. Zdeněk Plesník se po válce stal jedním z nejdůležitějších architektů podílejících se na podobě výstavby veřejných i soukromých budov ve Zlíně. Ve zdejším Centroprojektu působil téměř třicet let. 

Stavbu pro manžele Čištínovy projektoval a realizoval stavitel Ferdinand Sedláček, který je podepsán na plánové dokumentaci. Ke dni 11. července 1938 je datována žádost o stavební povolení, následující rok 3. srpna byla stavba kolaudována.

Třípatrový dům s rovnou střechou má téměř čtvercový půdorys (12 × 11,4 m) a je součástí řadové zástavby na komunikačně i pohledově exponovaném místě. V přízemí byly situovány dvě obchodní jednotky s navazujícím skladem, každá z nich měla samostatný vchod z ulice. Do obytné části se vstupuje dveřmi na jižním okraji dispozice a celý dům propojuje dvouramenné schodiště. V prvním až třetím patře se nacházejí prostorné třípokojové byty. Obývací místnosti jsou orientovány směrem na západ tak, aby poskytly příjemný výhled do parku. Kuchyň s koupelnou, spíží a menší místností pro služku jsou obráceny směrem na východ do vnitrobloku. Stavba je podsklepená, v suterénu byla umístěna sušárna a prádelna.

Obchodní parter je od obytných etáží vydělen předstupující římsou, která vytváří nad vchodem menší zastřešení. Členitou fasádu v parteru určují tři hluboké prosklené výkladce usazené v kovových rámech, nad kterými prochází předsazená římsa. Ustupující nadsvětlík potom představuje prostor, kde byly umístěné neonové nápisy a reklamy. Průčelí obytné části strukturuje architekt do tří polí. Levou část formuje čtvercový otvor s dvojicí dvoukřídlých oken s ventilačními nadsvětlíky. Parapetní výplň z drátoskla se provazuje se zábradlím středové lodžie, prosklení je řešeno pásovým oknem. Trojdílné okno v pravé části domu, patřící k ložnici, je zasazeno v ploše fasády, čímž architekt kompozičně zareagoval na sousední objekt.

V roce 1992 byla provedena výměna výkladců, která degradovala původní architektonické uspořádání. V roce 2014 byl kompletně rekonstruován obvodový plášť a balkóny, a domu se tak vrátila původní podoba. Dvě obchodní jednotky byly v 70. letech propojeny a v těchto prostorách funguje v současnosti pekařství.

 

 

LŠ