Dům Eduarda Pelčáka

Nedaleko náměstí Míru byl v roce 1932 postaven obchodní a obytný dům, který patřil obuvníkovi a obchodníkovi s kůžemi Eduardu Pelčákovi. Monumentální pětipatrový objekt neobvyklých rozměrů vyrostl na místě dřívějšího Pelčákova domu. Jeho projekt připravil v roce 1931 architekt Miroslav Lorenc. Pro Lorence představoval díky své velikosti a nákladnosti důležitou zakázku, která mu zajistila pohodlný start vlastní projekční kanceláře. Krátce po odchodu od firmy Baťa zde mohl naplno těžit ze svého působení v ateliérech pražských progresivních architektů, jako byli Josef Gočár, Pavel Janák a Jaromír Krejcar.

Do prostoru historického centra Zlína vstupuje výrazně velkoměstskou funkcionalistickou estetikou, která tvůrčím způsobem pracuje s typologií moderního obchodního domu-paláce. V zakázce pro Eduarda Pelčáka předznamenal Lorenc charakteristickou část své tvorby – obytné domy s obchodním parterem pro zlínské obchodníky a měšťany, které tvořily protipól baťovské firemní výstavby. Na Rašínově ulici se jich v těsném sousedství Pelčákova domu nachází hned několik, včetně vedlejšího domu Vincenta a Antonie Minaříkových (1937–1938) či obchodního a obytného domu pekaře Leopolda Mizery (1934).

O přesných rozměrech parcely vedl majitel Eduard Pelčák, zastupovaný často svým synem Svatoplukem Pelčákem, od roku 1931 intenzivní diskuze s pracovníky stavebního úřadu a městské rady. Ulice Dlouhá, podél které vedl Pelčákův pozemek, byla kvůli sílící autobusové a automobilové dopravě v městském regulačním plánu rozšířena z původních 18 m na 30 m. Eduardu Pelčákovi tato změna nepříznivě ovlivnila stavební plochu a ekonomické plány, proti čemuž se opakovaně ohrazoval. Jeho návrhy, včetně toho, že by dům měl pochozí podloubí, však úřad zamítl.

Ani výsledný provedený projekt nejdříve nevzbudil u úředníků nadšení. Architekt Lorenc v něm využil dlouhou a úzkou parcelu (45 m na délku, 4,5 až 6,5 m na šířku) tak, že v souladu se stavební čárou šlo pouze přízemí a první patro. Zbylá obytná podlaží jsou před ni předsunuta o 1,8 m v podobě velkého arkýře. Lorenc však tímto způsobem zajistil stavebníkovi zvětšení obytné plochy bytů za dodržení městských regulací.

Dům Eduarda Pelčáka uzavírá frontu ulic Rašínova a Zarámí a obrací se do tří stran, hlavní průčelí směřuje k ulici Dlouhá. Obchodní parter přízemí a prvního patra dostal mimořádně transparentní podobu díky kompletnímu prosklení velkoformátovými skleněnými tabulemi, přerušenými pouze vstupy do prodejen a bytů a jemným reklamním pásem. Nad parter se zvedá mohutný vysunutý arkýř tří obytných podlaží, který zakončují nižší rizality směrem do ulic Rašínova a Zarámí. Miroslav Lorenc podpořil horizontalitu objektu dlouhými pásy oken jdoucích i přes nároží, oddělených subtilními meziokenními sloupky barevně odlišnými od zbytku fasády. Konstrukci celého podsklepeného objektu tvoří železobetonová kostra se čtvercovými sloupy vyplněná lehkým zdivem.

Obchodní jednotky byly rozložené do dvou podlaží propojených točitými ocelovými schodišti a zahrnovaly prodejnu obuvi Svatopluka Pelčáka, elektro, lahůdky či prodejnu cukrovinek, povidel a marmelády. Obytné etáže byly přístupné po dvojici jednoramenných, podélně vedených železobetonových schodišť o šířce 1,2 m. První dvě obytná patra byla rozložena totožně, poskytla vždy čtyři byty s předsíní, lázní, kuchyní a spíží. Poslední podlaží nabídlo obyvatelům domu také servis prádelen a sušáren. Podlahy v bytech byly vlýskové, v kuchyních xylolitové. Na schodištích byl k dispozici drobný výtah na uhlí vedený až do suterénu, kde měli nájemci sklepní jednotky.

V 2. polovině 20. století doznal dřívější obchodní a obytný dům Eduarda Pelčáka řady úprav. Fungovaly zde postupně prodejny a výrobny obuvi, klenotů či knihkupectví. Zároveň se také průběžně měnily architektonické detaily. Původní okenní tabule i výkladce byly nahrazeny novými, stejně jako břízolitová omítka. V současnosti dům není památkově chráněný, přestože reprezentuje jednu z nejkvalitnějších ukázek funkcionalistické architektury velkoměstského ražení ve Zlíně. Jeho aktuální vyznění poznamenávají mohutné výkladce, které postrádají dřívější lehkost, a nánosy vizuálního smogu, pod kterým se ztrácí Lorencovo působivé řešení obchodního parteru.

KE