Zámek

Důležitý milník v budování moderního Zlína představuje proměna zámku a přilehlých pozemků ze soukromého majetku na veřejný. Od roku 1923 začíná František Lýdie Gahura projektovat regulační plány rychle se rozrůstajícího města. Zámecký areál nacházející se dříve na okraji historického centra se ocitl na spojnici mezi historickým a moderním centrem města. Majitelem rozlehlých pozemků panského statku byl Stefan Viktor Leopold Haubt von Buchenrode, potomek brněnských textilních podnikatelů. Ten v roce 1929 prodal zámek i přilehlý areál městu Zlín, v jehož čele stál starosta Tomáš Baťa.
Již v následujícím roce město zámek pronajalo Baťovu podpůrnému fondu, a tím začala nová etapa zámecké historie. Postupně byly odstraněny ohradní zdi a park otevřen veřejnosti. Brzy byl zámek přejmenován na Klubovní dům a po vzoru anglických klubů získal novou náplň, stal se místem setkávání i sdíleného rozhovoru. Ve velkorysých prostorách byla otevřena také kavárna, restaurace, čítárny, zázemí zde našly zlínské kulturní a sportovní spolky.
Parkové úpravy navrhl v roce 1930 rovněž F. L. Gahura, který připravil celkový urbanistický plán týkající se městských sadů. Parky zpřístupněné veřejnosti nabízely rekreaci na trávnících i odpočívadlech, v dnešním parku Komenského byly vysázeny okrasné dřeviny. Zrušeny naopak byly dva rybníky, které na začátku 19. století nechal vybudovat Klaudius Breton, jeden z dřívějších majitelů zámku. V rozlehlém anglickém parku se za jeho působení nacházelo prosperující hospodářství, jehož součástí byl pivovar, palírna, sýpka, továrna na zápalky nebo provozovna na zpracování hedvábí. Z 19. století pochází také úpravy střešní části spočívající ve vybudování čtveřice nárožních jehlanových nástaveb.
Historie zámku se začíná psát už na konci 15. století, kdy na jeho místě stála opevněná tvrz, jejíž součástí byl i gotický palác. V 16. století vzniklo severní křídlo, dodnes zachované podsklepení s kamenným ostěním portálu a dalšími pozůstatky goticko-renesanční věže. V exteriéru východního průčelí je s letopočtem 1571 dochována kamenná deska s erby Jana Kropáče z Nevědomí a jeho manželky Veroniky z Leskovce. Západní hradební zeď byla v první polovině 17. století nahrazena raně barokním křídlem. Významnou změnou procházel zámek od 70. let 18. století, kdy bylo postaveno nové třípodlažní křídlo nad zbořeným severním traktem. Přibližně z této doby vychází dnešní podoba zámku se čtyřmi křídly situovanými kolem téměř čtvercového nádvoří, tuto klasicistní úpravu si objednali manželé Khevenhüllerovi.
Poslední výrazný zásah do struktury zámku přišel v letech 1904–1905, kdy byl zámek zmodernizován podle projektu Leopolda Bauera, mladého architekta a absolventa vídeňské školy Otty Wagnera. Touto úpravou byl pozměněn i výraz celého objektu – východní průčelí starého paláce bylo půdorysně zasunuto za průčelí bývalé věže. Do vzniklého prostoru Bauer umístil monumentální mramorové schodiště přesahující výšku přízemí a prvního patra. V reprezentativním vchodu využil umělý mramor na stěnách, tmavé dřevo a mosaz na zábradlí. V patře vznikl vysoký dvoupodlažní sál se zaklenutou železobetonovou klenbou a dřevěným kruhovým schodištěm, které svým objemem vystupuje až do nádvoří. Z této rozměrné haly vedl vchod do ranní a velké jídelny, z níž byl opatřen přístup k pokojům pro hosty v severovýchodním nároží. V jižním křídle se nacházel pánský pokoj, budoár, kulečníkový a hudební salon. Do západního křídla byly umístěny ložnice a toalety, do severního pokoj komorné s šatnou.
Novými prvky se staly představené balkony před východní a západní fasádu, které otevírají zámek do okolního parku a zároveň narušují jednolitou hmotu fasády. Staré krovy s jehlancovými nástavbami byly kompletně odstraněny a nahrazeny novou mansardovou střechou. Díky Bauerovým úpravám se stal zámek pohodlnějším obydlím, ztratil však původní historický ráz.
Součástí baťovských úprav bylo vybudování schodiště v severním křídle v roce 1935. Ve stejném roce začal na zámku fungovat také okresní úřad, v průběhu 2. světové války budovu zabrala německá armáda. V květnu roku 1945 zde operovalo velitelství Rudé armády, později také sekretariát Komunistické strany anebo kancelář vojenské správy. Od konce 50. let sloužilo dřívější zámecké zázemí jako výstavní sály galerie a muzea, které se v roce 2012 přestěhovaly do továrního areálu. V současné době zde sídlí Galerie Václava Chada a několik menších provozů, rozsáhlé prostory se využívají ke krátkodobým výstavám a kulturním akcím. Na celkovou rekonstrukci a komplexně promyšlenou náplň zámecký areál i s přilehlými pozemky zatím čeká.

LŠ