Třípodlažní montovaný dům

Po experimentech s rodinnými domy montovanými z panelových dílců z let 1946–1947 na Lesní čtvrti ve Zlíně dospěli architekt Hynek Adamec a stavitel a konstruktér Bohumír Kula na přelomu 40. a 50. let do další úrovně svého výzkumu. Technologii montovaných železobetonových panelů využili pro etážové nájemní bydlení. V oblasti vývoje konstrukčních možností obytné výstavby byli oba aktivní již v rámci Stavebního oddělení firmy Baťa, zejména během války. Se změnou politické a hospodářské situace ve městě i státě po únorovém převratu v roce 1948 bylo výrazně reorganizováno stavebnictví a architektura. Na své dřívější působení navázali Kula s Adamcem ve výzkumném oddělení znárodněného podniku, které přešlo pod správu gottwaldovské pobočky Československých stavebních závodů (ČSSZ). Výzkumný ústav ČSSZ byl hlavním projektantem podélného třípodlažního obytného objektu situovaného na jihozápadním okraji baťovské dělnické čtvrti Podvesná. Stavebníkem domu vzniklého v letech 1949–1951 byl zlínský Národní výbor. Stavba názorně dokládá dobové konstrukční pokusy, které Adamec a Kula jen o pár let později zúročili v G40, prvním celopanelovém domě v republice, po kterém následovala série typů G55 až G59.

Technologickou novinkou objektu je montážní konstrukce, která jednotlivé železobetonové panely horizontálně i vertikálně stahuje pomocí kovových šroubů. Dům byl vytvořen z betonových bloků o výšce jednoho podlaží avšak o šířce pouze 90 nebo 108 cm. Konstrukce domu se promítla i do vizuálního řešení průčelí, neboť zůstává přiznaná a vytváří geometrický efekt střídání vertikálních a horizontálních linií spojovacích partií panelů. Objekt s plochou střechou o celkem 18 bytech je rozložený do 3 shodných částí se samostatnými vstupy.

Jednoduché východní průčelí rytmicky člení dvoudílná a trojdílná okna ložnic a pásy schodišťového osvětlení nad hlavními vchody. To je tvořené podélnými orámovanými okénky, mezi něž jsou vsazeny dvě plné plochy s ozdobnými kruhy. Západní strana domu staví na kontrastu vystupujících samonosných betonových balkonů a zasunutých partií fasád, do nichž se balkony noří. Toto řešení balkonů vyplynulo z konstrukce domu, která nesměla být nežádoucím způsobem přetížena. Výtvarně pojednaná zábradlí balkonů si pohrávají s účinky volných a plných ploch betonových výplní odsazených od pilířů.

Každá ze 3 sekcí domů nabízí 6 stejných třípokojových bytů o velkorysé dispozici i výměře přibližně 70 m². Ložnice dětí a rodičů jsou orientované na východ, kuchyň se spíží a obývací pokoj se vstupem na balkon o rozloze 6,5 m² zase k západu. Prostorná hala a předsíň propojují jednotlivé místnosti se dřevěnými vlyskovými podlahami s hygienickým zázemím toalety a koupelny s vanou i bidetem. Každý byt měl v suterénu k dispozici vlastní sklep a zároveň sdílenou prádelnu, kočárkárnu, úložný prostor na kola a motocykly, sklad i místnost, kam ústil centrální shoz odpadků. Od dalšího opakování typu trojpodlažního montovaného domu se upustilo z důvodu vysoké finanční nákladnosti.

Montovaný dům na Podvesné IV, který byl o pár let později na severu doplněn celopanelovým domem typu G40, prošel v nedávných letech revitalizací fasády. Ta bohužel zcela překryla původní žebrování a vertikální akcent jednotlivých spojů panelových dílů a zároveň setřela mírnou plastičnost průčelí. Dřevěná okna, dvoudílné vchodové dveře i jemné socialistickorealistické dekorativní kruhy mezi schodišťovými okny taktéž zmizely. Hlavní poznávací znamení domu tedy nyní představují předsazené betonové lodžie. Jakkoliv je řada z nich postižena dílčími novodobými zásahy typu zasklení, změna parapetů či nástavba v posledním patře, v souhrnu stále velmi dobře odkazují k podobě domu z počátku 50. let.