Panelový dům G58

Bohumír Kula byl přesvědčený, že poslední typ G57 „není a také nemůže být konečnou technickou fází“ vývoje systému G. Další krok učinil zřejmě spolu se zkušeným pražským architektem Karlem Janů při vývoji nového typu – G58. Karel Janů byl spolu s Jiřím Voženílkem před druhou světovou válkou členem skupiny PAS, po válce pak zastával funkci ředitele Československých stavebních závodů. Od roku 1953 se plně věnoval vývoji nových konstrukcí obytných domů, v Otrokovicích realizoval prototyp montovaného domu, který dále rozvíjel jako typ T16-S. Karel Janů mohl mít vliv na obě podstatné inovace. První z nich je zkombinování panelového systému a ocelových sloupů. Vložení nosných sloupů totiž řeší pro panelové systémy typický problém vázání dispozic bytů na rozpon konstrukční soustavy. Rozpon u všech předchozích typů G byl jen 3,6m – žádný obytný pokoj proto nemůže být ve směru kolmém na nosné panely širší a dispozice je fixní, nedá se příliš měnit bez zásahu do systému stavby. Ocelový sloup, nahrazující plošný panel se tak zdál být ideálním řešením, které nabídlo nejen prostornější místnosti, ale také možnost dispozici v budoucnu přestavovat. Právě variabilita dispozice byla před rokem 1960 mezi architekty diskutovaným tématem. Karel Janů použil systému s ocelovými sloupy podobným způsobem jen o dva roky později v Plzni, u prototypu PL60. Další inovací je pokus integrovat do domu jiné prefabrikované dílce než těžké panelové. Lehká prefabrikace – tedy produkce příček či instalačních jader, šachet, vestavěných detailů z dřevovláknitých či jiných desek by stavbu odlehčily a navíc pomohly interiéry pružněji přestavovat – například posouvat příčky. Pozice jádra byla sice fixní, ale nabízela dvojí možnost pro umístění koupelny a kuchyně. V případě situování kuchyně k příčce obytného pokoje je pak možné příčku odstranit a propojit kuchyň s obývákem. Takové řešení je i dnes jistě žádané a typ G58 jej již v 50. letech nabídl i bez zásahu do nosné konstrukce.

Byly vyprojektovány tři sekce – koncová, střední s napojením na třetí – rohovou. Sekci si tedy můžeme představit jako samostatnou část domu, která je přístupna z jednoho schodiště. Jejich řazením vedle sebe získáme nejen podélný objekt, ale při použití rohové sekce také objekt ve tvaru písmene L. Střední sekce se liší od koncové a rohové jen vynecháním jednoho pokoje v místě kolmého napojení – na rozdíl od dvou třípokojových bytů na patře zde nalezneme jeden byt dvou a jeden třípokojový.

Před zahájením výstavby prototypu zlínští realizovali pokusnou jednopodlažní buňku rohové sekce. Poté přistoupili v roce 1958 ke stavbě prototypu na křížení ulic Ševcovská a Díly II., kde využili všechny tři sekce. Každá ze sekcí rohového domu zahrnuje vždy dva byty na patře, tedy deset bytů v pětipodlažní sekci. V celém domě najdeme 25 třípokojových a 5 dvoupokojových bytů.

Vzhled domu se odpoutal jak od socialistického realismu typů G40 a G55, tak od strohosti typu G57, kde například v Bartošově čtvrti domy „zdobil“ jen rastr oken a lodžií. Vizuální „trik“ domu G58 spočívá ve střídání vertikálních pásů masivních betonových dílců, dále pásů s kruhovými okýnky schodišťové části a velmi odlehčených pásů oken s probarvenými parapetními panely. Horizontální probarvené pásy parapetních panelů, přeťaté vertikálami zbavovaly dům monotónního vyznění, které bývá „panelákům“ vyčítáno.

Prototyp brzy doplnily další dva objekty čítající 60 bytových jednotek G58 v Otrokovicích. Přes svůj revoluční charakter (nebo právě pro něj) se tento progresivní typ, stejně jako jeho ještě progresivnější mladší sourozenec G59, příliš nerozšířil. Jiné postavené objekty než ty ve Zlíně a Otrokovicích zatím nebyly historiky architektury objeveny.

Podle dobových fotografií můžeme soudit na původně okrové probarvení parapetních panelů a světlou barvu vertikálních pásů. Obdobnou barevnost zachovávají domy v Otrokovicích, zlínský dům G58 však dnes již najdeme celý ve světlé barvě, kromě panelů s kruhovými okýnky, ty jsou pojednány v barvě světlé kávy. Okna jsou vyměněna a stejně tak jsou změněny povrchy vertikálních pásů, jejich nová struktura ovšem odpovídá původnímu záměru pojednat tyto části odlišně od pásů s okny. Přestože dům ztratil svůj původní výraz, nedá se říci – na rozdíl od úpravy pozdějšího prototypu G59 -, že by jej změna připravila o jistý půvab, založený na neotřelosti řešení fasád. 

 

 

MJ