Panelový dům G57

V polovině 50. let se stal tehdejší Gottwaldov centrem navrhování celostěnových montovaných obytných staveb. V té době ještě jediný československý systém tohoto druhu nesl označení „řada G“. První panelárna v Malenovicích vyráběla prvky pro prototyp G40 z přelomu let 1953 a 1954, o patro sníženou variantu G32 a variantu s rohovou sekcí G55. Tyto typy domů ověřovala pražská série, panely pro ni zajišťovala panelárna v nedaleké Toušni. Pouhé dvě panelárny v republice nemohly pokrýt poptávku a domy typu G proto v polovině 50. let ještě zdaleka neaspirovaly na pozici celostátního typu. Panelárna vybudovaná v Hrušovanech u Brna poskytla prefabrikáty pro další z řady prototypů, někdy označovaný jako G56 a postavený během roku 1956 v Brně. Jednalo se o modifikovanou verzi typu G40 s jinou technologickou skladbou panelů. 

Prvním celostátním typem a vůbec typem panelového domu, který dodnes v České republice najdeme nejčastěji, se stal dům G57. K jeho rozšíření přispěly nejen aplikované inovace, ale také hromadné stavění paneláren po celé republice a politický tlak na rychlou výstavbu levných bytů, které obyvatelům slibovalo Usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Československa v roce 1958.

Výzkumný ústav stavební výroby v Gottwaldově vypracoval šest variant typu G57, které spojovala stejná technologie, rozpon 3,6 m mezi nosnými panely, konstrukční výška patra 2,85 m a šířka objektu 11,28 m. Výška se pohybovala mezi třemi a pěti podlažími, půdorysy se mírně lišily – všechny typy kombinovaly jen několik základních dispozic dvou- a třípokojových bytů. Typ VI pracoval jako jediný s výraznou koncovou sekcí s nástupem na schodiště z boční strany objektu. Jako významný krok se jeví možnost řadit vedle sebe schodišťové sekce a tak, na rozdíl od typu G40 a G55, vytvářet různě „dlouhé“ domy. Novinkou bylo také zařazení lodžií, dodnes jeden z hlavních poznávacích znaků G57. Všechny typy, tedy I–VI, se mohly stavět s plochou nebo šikmou střechou a daly se volněji umisťovat vzhledem světovým stranám, než tomu bylo u domu G40 s jasně danou orientací.

Prototypy se poprvé v historii série G nezkoušely ve Zlíně nebo jeho okolí, ale v Opavě, Havířově a poté ve slovenských městech. Zlín se však dočkal poměrně masivní zástavby brzy – od roku 1958 vyrostl v Bartošově čtvrti celý obytný soubor, sestavený z domů G57 a vymezený přibližně ulicemi Dukelská a M. Knesla. Soubor představuje jednoduchý, v pravoúhlém rastru na osu komponovaný urbanismus, kde uniformitu vyznění narušuje jednak rozdílná výška domů od tří do pěti podlaží a pak také prototyp domu G59, umístěný ve středu. Čtyři další objekty G57 najdeme východně od ulice M. Knesla, mimo základní osově symetrický rastr. Po roce 1960 se sídliště rozšiřovalo o další panelové objekty východním směrem.

Objekty G57 nahradily dekoraci ve stylu socialistického realismu jednoduchým geometrickým rastrem, který proti fádnosti bojuje řazením lodžií do vertikálních pásů. Z každé podesty je možné vstoupit do dvou nebo tří bytů, běžně dvou či třípokojových. Jen jedna z šesti variant nabízela také byty čtyřpokojové a jednopokojové, tu ale v Bartošově čtvrti nenajdeme.

O rychlém úspěchu G57 svědčí i tabulky – v roce 1960 sáhli projektanti po podkladech k domu G57 ve 22,5 % případů, tedy téměř každý čtvrtý projektovaný bytový dům v Československu byl právě typ G57.

Bartošova čtvrť ukazuje jedny z prvních realizací, velmi střídmou verzi typu G57, který na rozdíl od svých G předchůdců může nabývat mnoha podob. Sídliště bylo v nedávné době „revitalizováno“, fasády jsou dnes zateplené a nedodržují již jednotnou barevnost. Dá se s uspokojením konstatovat, že barevná řešení se podařilo udržet v poměrně střídmých barvách, přesto se původní soulad celku vytratil – zvláště teplé barvy fasád a ztráta rastru skladby panelů pod zateplením „géčkům“ příliš neprospívá.