en

Měšťanská škola - Zlínský klub 204

Datace 1897
Architekt/ka Dominik Fey
Kód
Adresa třída Tomáše Bati 204, Zlín
MHD MHD: Náměstí Míru (TROL 1, 2, 3, 4, 5, 8, 9, 11, 12, 13, BUS 31, 32, 33, 35, 36, 53, 70, 90)
GPS 49.2251697N, 17.6656944E
   O možnosti zřídit ve Zlíně měšťanskou školu se mezi místními zastupiteli začíná diskutovat v návaznosti na změnu rakousko-uherského školského zákona už v roce 1872. Vzdělání, které doposud zajišťovaly obecné školy, měly o navazující tři ročníky rozšiřovat školy měšťanské. Než byla postavena nová neoklasicistní budova, která na dobových snímcích z počátku 20. století dominuje malému moravskému městu, uplynulo dlouhých 25 let. Zřízení měšťanské školy zamítla zemská školní rada poprvé roku 1875, nevyšel ani druhý a třetí pokus z let 1883 a 1891. Definitivní souhlas pochází až z roku 1893. Mezitím se rostoucí počet žáků vzdělával v provizorních učebnách v domě č. 174 a v dvoupodlažní obecní škole situované u kostela sv. Jakuba (dnes již zbourána).
 
    První návrh nové budovy projektovali v roce 1895 brněnští architekti Vojtěch Dvořák a Karel Welzl. Na základě zadání, které dostali od radních, měli za úkol připravit stavbu, v níž by mohla fungovat škola, radnice a okresní soud. Tento požadavek vycházel hlavně z omezených finančních možností města, pro které by výstavba dvou nových budov byla příliš náročná. Vybrána byla parcela na Hlavním náměstí (dnes náměstí Míru), na místě současné radnice navržené o několik let později F. L. Gahurou. Školská rada při schvalování plánů v roce 1895 takto koncipovaný plán vícefunkční budovy zamítla s doporučením realizovat samostatnou školní budovu na jiném vhodném místě.
 
   Za novým projektem stál v roce 1896 začínající architekt Dominik Fey z Uherského Hradiště, který oproti svým kolegům, kteří nacenili budovu školy na 700 zlatých, vyřadil po předložení plánu s rozpočtem 300 zlatých. Pro mladého architekta byla zakázka na veřejnou stavbu příležitostí, jak nově vzniklou kancelář zviditelnit pro další zadavatele. Ve Zlíně souběžně staví na Hlavním náměstí také novou záložnu. Zlínská měšťanka je koncipována jako prostorově uzavřený dvoupatrový objekt se zastřešeným atriem v dobově populárním neoklasicistním stylu. Ve střední ose čelního průčelí je umístěn plochý trojosý rizalit se dvěma vchody po stranách, fasáda je ve spodní části opatřena pásovou bosáží. Dům s téměř obdélníkovým půdorysem má symetrickou dispozici vycházející z oddělení dívčí a chlapecké školy. V přízemí se nacházel byt školníka, dvě sborovny, čtyři třídy (dvě pro chlapce, dvě pro děvčata) a tělocvična. V prvním patře mělo své místo šest tříd, ředitelna, kabinet a kreslírna, v druhém poschodí bylo k dispozici opět šest tříd a kabinet. I přes finanční problémy byla zvláštní pozornost věnována štukatérským pracím, vstupní prostory byly například zdobeny pilastry s korintskými hlavicemi. Školní pozemek oddělovala od hlavní ulice ohradní zeď a vstupní brána, před vchodem byla osazena socha císaře Františka Josefa I.
 
   Po roce 1918 byla socha bývalého mocnáře odstraněna a na její místo dosazena socha Jana Amose Komenského od F. L. Gahury. S rychlým rozvojem firmy Baťa však v průběhu 20. a 30. let přestává budova kapacitně vyhovovat. Ve srovnání s moderně vybavenými Masarykovými školami navíc působí zastarale. V roce 1935 se tak škola Komenského stěhuje do nových prostor ve čtvrti Zálešná. Budova bývalé měšťanky postupně slouží několika nájemníkům – například úřadu práce, hudební škole a knihovně. Během 2. světové války zde sídlily německé úřady. Od roku 1960 pak budovu (až na výjimky) plně využívala Krajská knihovna Františka Bartoše, která se až v roce 2014 přesunula do rekonstruovaného zázemí původních výrobních budov č. 14 a 15 v továrním areálu. Dnes budova funguje pod názvem Klub 204 jako centrum alternativní kultury a místo setkávání neziskových organizací. Za bývalou tělocvičnou byla při revitalizaci parku Komenského v roce 2015 vybudována přístavba pro potřeby budoucí kavárny. Tento nový prostor však na své využití ještě čeká, jen ojediněle zde probíhají výstavy či jednorázové společenské akce. Autory revitalizace jsou Václav Babka, Pavel Mudřík, Lucie Radilová a Zdeněk Sendler.

 LŠ