První panelák G40

První montovaný dům z celostěnových prefabrikovaných panelů v bývalém Československu byl postaven ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově) na přelomu let 1953 a 1954 a dostal označení G40 (G podle místa vzniku, tedy Gottwaldov, a číslo 40 podle počtu bytů). Jeho autoři Bohumír Kula a Hynek Adamec byli na poli konstrukcí bytových domů zkušenými inovátory, kteří již dříve realizovali řadu experimentálních staveb, nejprve pro firmu Baťa a později v rámci Ústavu montovaných staveb znárodněného podniku Stavosvit.

V předválečném a válečném období byly jejich experimenty poměrně ojedinělé, po roce 1948 však už znárodněné bývalé Stavební oddělení firmy Baťa nebylo jediným pracovištěm, kde se rodily nové typy konstrukcí obytných domů. Socialistický stát si uvědomoval, že je nutné vybudovat statisíce nových bytů, a to hlavně v rychle se rozvíjejících průmyslových regionech, a také že není možné uspokojit tuto poptávku po bytech běžnou cihelnou výstavbou.

Paralelně se zlínskými vyvíjeli pokusné typy i mnozí jiní, právě Kulovi s Adamcem se však díky dřívějším zkušenostem podařilo navrhnout typ domu, který se stal symbolem poválečné bytové výstavby – „panelák“.

Prototyp panelového domu G40 se začal stavět na tehdejším Nábřeží pionýrů (dnes Benešově nábřeží) na volném pozemku mezi železniční tratí a řekou Dřevnicí v prosinci roku 1953 poté, co bylo zajištěno vybavení staveniště, pozemek zasíťován a vykopána jáma pro suterén domu 46 m dlouhého a 14,4 m širokého.

Suterén byl vylit jako monolit do dřevěného bednění, první obytné patro však již bylo smontováno z panelů, které vozila nákladní auta z výrobny v Malenovicích. Postupně tak na 8km vzdálenost přepravila celkem 1523 prefabrikátů o váze 2400 kg. Prefabrikáty se z aut přesouvaly na skládková místa, kozové jeřáby je poté zvedaly a osazovaly na místo určení. Jeřáby tehdy ještě byly konstruovány individuálně jako svařované konstrukce, které rozkreslili a sestavili taktéž zaměstnanci Ústavu montovaných staveb.

Dělníci panely postupně upevňovali podle daného pořadí, na stycích panelů je k sobě spojovali svařováním kovových ok, tyto vertikální spoje poté zalili maltou. Na obvodových stěnách spolupůsobily také svislé profilované sloupky, které jsou dodnes jedním z typických rysů fasád domů G40. Po 10 týdnech práce byla montáží ploché střechy v únoru 1954 završena hrubá stavba, dokončovací práce trvaly do května téhož roku.

Každý dům typu G40 je solitérní stavbou, na rozdíl od mnoha pozdějších panelových domů. Ty lze sestavovat do libovolně dlouhé řady, u typu G40 to však možné není, jelikož okna kuchyní čtyř bytů na každém podlaží jsou orientována na sever a jih, na kratší z obvodových zdí. Dispozice domu je tedy pouze dvouvchodová, přičemž obě poloviny domu jsou symetrické podle středové osy, na všech patrech nalezneme tutéž sestavu bytů.

Tento zlínský prototyp je bezpochyby domem nejvýstavnějším – byl dokončen ještě před kritikou socialistického realismu, autoři tedy neváhali využít odkazu klasické architektury – první podlaží bylo od vyšších odlišeno horizontálními linkami a odděleno římsou. Tyto prvky navozovaly dojem jakéhosi soklu domu. Horizontální spáry jsou kryty betonovými dílci tvarovanými do podoby pilastrů.

Nad výraznou hlavní římsou najdeme v pravidelném rastru rozmístěné dekorativní prvky ve tvaru plochých kalichů evokujících renesanční zálibu ve zdobení štítu takzvanými čučky. Jedinečnými a na dalších příkladech G40 již neopakovanými prvky jsou také vstupní portiky, jejichž ploché střechy využívají balkóny bytů ve druhém podlaží. Nad vchody najdeme mozaiky – jedna zobrazuje lipové ratolesti, druhá upomíná na rok zahájení výstavby, tedy 1953.

Noví nájemníci se stěhovali do 32 dvoupokojových a 8 třípokojových bytů o výměře mezi 53 a 68 m². K vybavení bytu patřila koupelna s vanou a umyvadlem, taktéž splachovací toaleta. Kuchyň s osazeným plynovým sporákem, spižní skříní, pracovním stolem a dvěma zavěšenými skříňkami naprosto splňovala dobové představy o pohodlném a technicky uspokojivém pracovním prostředí pro hospodyni.

Brzy po dokončení zlínského prototypu se v odborném tisku objevovala srovnání s dalšími obytnými domy, a to jak s domy experimentální povahy, tak s tehdy běžnými zděnými typy. G40 vykazoval mnohé příznivé parametry, jako třeba sníženou váhu konstrukce nebo méně hodin odpracovaných přímo na staveništi oproti běžným zděným typům, výsledky však nebyly natolik přesvědčivé, aby typ G40 opanoval stavební produkci.

Takového úspěchu se zlínští dočkali až o pár let později, kdy byla, zřejmě pod tlakem usnesení ÚV KSČ o výstavbě 1 200 000 bytů do roku 1970, panelová výstavba typu G upřednostněna před ostatními druhy konstrukcí a převážně v podobě typu G57 „kralovala“ po celá 60. léta nově stavěným sídlištím.

Po prototypu na Nábřeží pionýrů byl typ G40 prověřován v sérii na sídlišti Herálecká v Praze v letech 1954–1955 a poté stavěn masově po celé republice. Zlínský „první panelák“ ale předčil své mladší kopie mnoha povedenými detaily, protože stihl vzniknout před Chruščovovou kritikou socialistického realismu. Mladší domy G40 stavěné po roce 1955 již postrádají sloupy pro zvýraznění vchodu, probarvené fasády, dekorativní zábradlí či ozdobné prvky atiky.

Do roku 1958 bylo ve Zlíně postaveno jedenáct těchto domů, další čtyři pak v nedalekých Otrokovicích. V Hulíně bychom našli dva objekty typu G32, snížené oproti G40 o jedno podlaží.

Dům na dnešním Benešově nábřeží byl v 90. letech zateplen a rekonstruován. Přestože se pod zateplení schoval původní rastr panelů, jedná se o rekonstrukci poměrně zdařilou snažící se zachovat původní barevnost a vzhled fasád.

 

 

MJ