en

Život na internátě - Baťovy internáty

Datace 1930–1937
Kód Z4
Adresa náměstí T. G. Masaryka, Zlín
MHD MHD: náměstí Práce (TROL 2, 3, 4, 5, 6, 10, 11, 12, 13, 14, BUS 31, 38, 70) Památník Tomáše Bati (BUS 53)
GPS 49.2192653N, 17.6656972E
Literatura
  • Katrin Klingan, Kerstin Gust (edd.), A Utopia of Modernity: Zlín, Berlin 2009
  • Dana Kasperová, Výchova průmyslového člověka a firma Baťa v meziválečném Zlíně, Liberec 2014
  • Vilém Klega, Příprava továrního dorostu a další profesní vzdělávání u firmy Baťa, a. s. Zlín v letech 1894-1945, Prešov 1991
  • Bohumil Lehár, Dějiny Baťova koncernu (1894-1945), Praha 1960
  • Petr Mareš, Sonda do kultury města - Zlín, modelové město modernity, Sociologický časopis/Czech Sociological Review, s. 681-701
  • Pavel Novák, Zlínská architektura 1900-1950, sv. 1, druhé rozšířené vyd., Zlín 2008
  • Pavel Novák, Zlínská architektura 1950-2000, sv. 2, druhé rozšířené vyd., Zlín 2008
  • Annett Steinführer, Stadt und Utopie. Das Experiment Zlín 1920–1938, Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder, München 2002, s. 33-73
  • Petr Szczepanik, Mediální výstavba Ideálního průmyslového města. Síť médií v Baťově Zlíně 30. let, Kinematografie a město. Studie z dějin lokální filmové kultury. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno 2005, s. 18-60
  • Zlínský funkcionalismus. Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitosti 100. výročí narození Františka Lydie Gahury a 90. narozenin Vladimíra Karfíka
  • Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole. Továrna, městský prostor a společnost ve Zlíně v letech 1900-1938, České Budějovice 2009
  • Madla Vaculíková, Já jsem oves: rozhovor s Pavlem Kosatíkem, Praha 2002
   Po rozhodnutí zřídit samostatnou internátní čtvrť se mladé ženy po předchozích provizóriích sestěhovaly do tří internátů, které byly počátkem 30. let vystavěny na východní straně budovaného náměstí Průkopníků. Mladé ženy bydlely v podobně utvářených prostorách a za srovnatelných podmínek jako mladí muži. Do pokojů velikostně vymezených osovou vzdáleností nosných sloupů (6,15 × 6,15 m) bylo v závislosti na věku a na dosaženém vzdělání umístěno 20 nově přijatých učnic až 8 čerstvých absolventek Baťovy školy práce. Pokoje byly zařízené jednoduchými železnými postelemi (při vyšším obsazení pokojů poschoďovými). Množství úložných prostor v podobě vestavěných skříní a nočních stolků bylo minimální, často jejich nedostatek suplovaly lepenkové kufry naskládané pod postelemi. Pokoje plnily zejména úlohu ložnic, další funkce byly potlačeny. Stoly, židle či sedačky bývaly výsadou vyšších ročníků.
Velkou míru shody vykazovala také servisní vybavenost ženských a mužských internátů. V přízemí mívali své provozovny holič a krejčí, s ohledem na množství obyvatel internátu to byly poměrně zaměstnané osoby. V některých internátech se dále nacházely kuchyně, bufety či jídelny. Na pravidelnou výměnu povlečení dohlíželi skladníci ložního prádla. Domovníci, obývající pokoje v přízemí, zase kontrolovali pohyb lidí po budově, registrovali závady na majetku a ty menší sami odstraňovali. Společně s uklízečkami udržovali v čistotě interiéry internátů i okolí budov. Byty v přízemí obývali vychovatelé a vychovatelky a jejich nadřízený – správce internátu.
I když se náplň práce i volnočasových aktivit mladých žen a mladých mužů lišila, v jejich denních harmonogramech bychom podstatnější rozdíly nenašli. Odečteme-li čas na spánek, pak doba, kterou v internátech osazenstvo trávilo, nebyla dlouhá: ranních několik desítek minut na „vstávání“, krátký odpočinek po návratu z továrny po 17. hodině (vyplněný obvykle hygienou) a občas ušetřený čas o polední pauze. Jediný rozsáhlejší prostor nastal v podvečer, když nebyla na programu škola, a před nástupem na večerku. I tuto „proluku“ měly mladým ženám a mladým mužům zaplnit organizované vzdělávání a spořádaná zábava.
Těmto nárokům byly přizpůsobeny interiéry internátů. Jejich součástí byly čítárny – místnosti zařízené pro studium, četbu a psaní – udržované v čistotě a v naprostém klidu. Dále nabízely také učebny pro jazykové a vzdělávací kurzy. Výuka v nich probíhala každý den a po jejím skončení se využívaly jako studovny. Nechyběly společenské sály určené na slavnostní večery, víkendové hodiny tance, divadelní představení a plánovaná setkání absolventů. „Klubovny“ byly naproti tomu zařízeny praktičtěji. V dívčí verzi se v nich po večerech vařilo, servírovalo, háčkovalo, pletlo, šilo, spravovalo prádlo. Pamatovalo se i na šicí stroje, aby si dívky přenesly své znalosti z kurzů do praxe. Mužské internáty byly přizpůsobeny především spolkové činnosti – k dispozici byly filmové a fotografické kroužky s patřičným vybavením, zkušebny dechové hudby a sborového zpěvu, dílny pro modeláře. Drobné společensko-sportovní vyžití skýtal také koutek s ping-pongovým stolem, šachové stolky, kulečník.
Na rozdíl od aktivit pro muže část ženských volnočasových aktivit směřovala k dobročinnosti, například většinu listopadových a prosincových večerů na ženských internátech vyplňovalo šití panenek a výroba balónků pro vánoční nadílku v dětských domovech. Od většiny provozovaných aktivit se vyžadovalo zdokonalení estetického cítění, které mladé ženy poměřovaly ve stále nových soutěžích (soutěže v pořádku a čistotě, v úpravě internátních interiérů, v estetice výsadby květinových záhonů před budovami, ale třeba i v poslechu gramofonových desek, jejichž kvalitu hodnotily hlasováním).
Zkušenosti s internátním bydlením přispěly u mladistvých k formování názorů na kvalitu života v průmyslovém městě. Rozdíly ve vnímání internátních chovankyň a chovanců zde bezpochyby existovaly. Pro ženy totiž, na rozdíl od mužských pracovníků, internáty představovaly hlavní formu podnikového bydlení, se kterou se mohly setkat. Pokud se totiž neprovdaly za baťovského zaměstnance, kterému Ubytovací oddělení přidělilo bydlení v podnikovém domku, obvykle ukončily zaměstnanecký poměr dřív, než dostaly příležitost ucházet se o vyšší ubytovací standard.
 
MM