Vzdělávání mladých mužů - Budova 2

Tovární budova č. 2, veřejnosti dnes známá pod označením Dům kultury, má poměrně nevšední minulost. Patřila k prvním standardizovaným objektům areálu, ačkoli tomu původně podaná žádost o povolení ke stavbě příliš nenasvědčovala. Na omezení vyplývající z věcného břemene vázaného na pozemek i úředně vydaných stavebních povolení tehdejší stavebník (firma T. & A. Baťa) nedbal, namísto užší patrové budovy vznikla tříetážová budova standardních rozměrů. Od otevření v roce 1924 sloužila především firemní administrativě, sídlila v ní ředitelna a až do své tragické smrti zde měl kancelář i Tomáš Baťa.

V souvislosti se zprovozněním nové administrativní budovy č. 21 v roce 1939 byl stávající objekt č. 2 (podobně jako sousední budova č. 3) přebudován na školní budovu. Vhodně volenými příčkami byly jednotlivé etáže rozčleněny do desítek učeben, laboratoří, kreslíren, kabinetů, šaten, sborovny a ředitelny. Podlahy byly ve všech učebnách za účelem snížení hlučnosti a prašnosti pokryty gumovými koberci. Učebny byly vybaveny moderním nábytkem, k dispozici byly veškeré potřebné technické pomůcky, nástroje a zařízení. Po určitý čas pak objekt hostil Průmyslovou školu mladých mužů.

Ve školních lavicích sedávali hoši ve všední dny v podvečerních hodinách, obvykle od 18:30 do 20:00 hod., v sobotu pak dopoledne. Škola jim z týdenního rozvrhu ukrojila nejméně 12 hodin, nanejvýš 22 hodin ve vyšších ročnících. Chod výuky však narušovalo plnění výrobních plánů v továrně. Přes kritiku ze strany vedení mistři opakovaně zadržovali učně v dílnách, dokud nebylo dosaženo denní normy.

Organizované vzdělávání hochů mělo Baťově koncernu vychovávat budoucí kvalifikované zaměstnance. Úkolem školy bylo seznámit je s technologickým procesem výroby, dát jim možnost osvojit si požadované návyky, vybavit je nástroji pro bezprostřední orientaci v industriální kultuře a senzibilitou pro její každodenní potřeby. Jelikož budoucnost absolventa měla být provázána se závodem, vzdělávání ho mělo zaškolit na kvalifikovanou práci s výhledem na pozici vedoucího.

Součástí rozvrhu byla matematika, geometrie, nauka o strojích, modelářství, obuvnická nauka. Tedy předměty úzce související s obuvnictvím a marketingem. Již počátkem 30. let se v rámci obuvnické školy otevíralo okolo 20 tříd v ročníku, přičemž některé byly doplněné o vyučování v cizím jazyce (němčině, angličtině, francouzštině aj.). Prostor na zlínských internátních školách dostávali také nezletilí cizinci (Britové, Francouzi, Indové, Jugoslávci, Němci, Nizozemci, Poláci, Švýcaři aj.), kteří se zde seznamovali s baťovskou průmyslovou kulturou i s českým jazykem a po návratu do vlasti se s nimi počítalo na místa kvalifikovaných zaměstnanců zahraničních poboček.

S expanzí koncernu mimo obuvní výrobu rostl zájem o vzdělávání v dalších oborech. Postupně tak byly zřízeny chemické, strojní, textilní, hornické a další speciální školy. S jejich vznikem se změnila struktura vzdělávání do podoby tzv. průmyslové školy. Namísto tříletých oborů se rozšiřovalo studium na 4 roky, přičemž III. a IV. ročník tvořily tzv. školu mistrovskou. Absolvování čtyřletého studia mělo být srovnatelné s absolvováním nižší školy průmyslové, v případě dvouletého studia bylo srovnatelné s tzv. vysvědčením na odchodnou ze školy pokračovací. Od konce 30. let pak ještě přibyly dva další ročníky (V. a VI.) tzv. vyšší průmyslové školy, kterou mohli absolventi zakončit maturitou.

Navazující cykly se otvíraly jen těm adeptům, kteří uspěli na nižších žebříčcích a prošli velmi přísným výběrem, při němž se posuzovaly výsledky ve škole i v dílnách a chování na internátě. V závislosti na stupni vzdělání měli být absolventi následně zaměstnáváni na různě zodpovědných pozicích – jako kvalifikovaní dělníci a úředníci, pracovníci v nižší kontrolní sféře (dílenští mistři, kontroloři) nebo střední úřední a technický personál. Skutečně elitního podnikového vzdělání odpovídajícího požadavkům kladeným na vrcholné baťovské manažery, se mělo dostat studentům zlínské průmyslové koleje zvané Tomášov.

Standardizace baťovského učňovského školství měla racionalizovat celý vzdělávací proces. Ten se ve výsledku nápadně podobal standardizovaným výrobním a marketingovým procesům.

 

 

MM