en

Přijímání mladých mužů a žen - Budova 11

Datace 1924
Architekt/ka Stanislav Nekvasil
Kód Z4
Adresa Třída Tomáše Bati 544, Zlín
Literatura
  • Katrin Klingan, Kerstin Gust (edd.), A Utopia of Modernity: Zlín, Berlin 2009
  • Dana Kasperová, Výchova průmyslového člověka a firma Baťa v meziválečném Zlíně, Liberec 2014
  • Vilém Klega, Příprava továrního dorostu a další profesní vzdělávání u firmy Baťa, a. s. Zlín v letech 1894-1945, Prešov 1991
  • Bohumil Lehár, Dějiny Baťova koncernu (1894-1945), Praha 1960
  • Petr Mareš, Sonda do kultury města - Zlín, modelové město modernity, Sociologický časopis/Czech Sociological Review, s. 681-701
  • Pavel Novák, Zlínská architektura 1900-1950, sv. 1, druhé rozšířené vyd., Zlín 2008
  • Pavel Novák, Zlínská architektura 1950-2000, sv. 2, druhé rozšířené vyd., Zlín 2008
  • Annett Steinführer, Stadt und Utopie. Das Experiment Zlín 1920–1938, Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder, München 2002, s. 33-73
  • Petr Szczepanik, Mediální výstavba Ideálního průmyslového města. Síť médií v Baťově Zlíně 30. let, Kinematografie a město. Studie z dějin lokální filmové kultury. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno 2005, s. 18-60
  • Zlínský funkcionalismus. Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitosti 100. výročí narození Františka Lydie Gahury a 90. narozenin Vladimíra Karfíka
  • Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole. Továrna, městský prostor a společnost ve Zlíně v letech 1900-1938, České Budějovice 2009
  • Madla Vaculíková, Já jsem oves: rozhovor s Pavlem Kosatíkem, Praha 2002
  Předchůdkyně současné budovy č. 11, vystavěná v letech 1923–1924, byla v mnoha ohledech výjimečná. Tříetážová budova železobetonové rámové konstrukce byla vzhledem k východo-západní orientaci továrních budov nezvykle osazená směrem k jihu; důvodem byla železniční vlečka vybíhající zpoza budovy do nedaleké cihelny. Nápadná byla také svými rozměry. Původně sice sestávala ze 13 polí, v roce 1936 však byla v důsledku zřízení nové hlavní brány z východní strany dvě pole odbourána (12,20 × 20,00 m). Byla jednou z prvních tříetážovek, které byly pro špatnou statiku v roce 1941 upraveny pro administrativní účely. Po určitý čas pak hostila osobní a sociální oddělení. V interiéru se nacházely specializované útvary jako například psychotechnická laboratoř, čekárny, zkušebny, kartotéka. Musela tudy projít většina přijímaných pracovníků, a z části se zde odehrával také poměrně složitý proces přijímání učňů.
   Pro přijetí do učňovského školství byly stanoveny přísné limity. Hlásit se mohli jen absolventi a absolventky alespoň 3 ročníků měšťanky s dobrým prospěchem ve věku 14 až 15–16 let. Své schopnosti museli prokázat v přijímacích testech a při psychotechnických zkouškách testujících inteligenci, pohotovost, poslušnost a rychlost úsudku. Tyto zkoušky měly omezit subjektivitu přístupu při výběru kandidátů a nahradit ji předpokládanou objektivitou „vědeckého řízení“. Nehledě na to, že se užitím těchto metod výrazně snížily časové nároky na zpracování žádostí. V další fázi byl každý vyhovující mladistvý adept podroben individuálnímu pohovoru. Ověřovala se rovněž tělesná způsobilost, přičemž konečný verdikt vyslovoval lékař. Samozřejmostí byla dvouměsíční zkušební lhůta.
   Součástí kvalifikačních předpokladů byly i některé překvapivé rešerše. Zkoumaly se například i majetkové poměry uchazečů. Do kartotékového záznamu přijímaného zaměstnance se zapisovaly nejen údaje o hodnotě nemovitého majetku a rozsahu úspor, ale rovněž o finančních poměrech rodičů. Hmotné zázemí se měřítkem pro přijetí mohlo stát v případě dospělých adeptů, u mladistvých se získané poznatky zaznamenávaly s ohledem na jejich působení ve firmě v dospělosti. Jedním z kritérií při sestavování seznamů vybraných pracovníků na zodpovědnější pozice totiž byla i výše jejich podnikového konta. Ta vypovídala o schopnosti hospodařit s penězi a současně demonstrovala loajalitu k firmě, neboť těmito částkami mohl disponovat také zaměstnavatel.
    Přijímací zkoušky probíhaly původně jen ve Zlíně. Později se testování rozšířilo do většiny velkých měst v Československu, aby se mohli hlásit i uchazeči ze vzdálenějších oblastí a nižších sociálních skupin. Závěrečný pohovor a lékařská prohlídka se odehrávaly už ve Zlíně. Při panující vysoké nezaměstnanosti byl zájem o přijetí do Baťových škol práce enormní, koncem 30. let se hlásilo až 15 tisíc žadatelů splňujících přísné požadavky. Firma přitom ročně přijímala přibližné osm set mladých mužů a mladých žen.
 
MM