Dům Eduarda Červinky

Zřízení řeznické koncese pro obyvatele domu číslo 9 Karla Mikšíka je datováno do roku 1899. V této činnosti pokračuje i řeznický tovaryš Eduard Červinka, s jehož jménem je dnes objekt na okraji západní fronty náměstí Míru automaticky spojován. Na historické parcele v centru města původně stál jednoduchý jednopatrový dům s šindelovou střechou, kde bydlely dvě rodiny. V roce 1921 dostává Červinka povolení zřídit uzenářskou a řeznickou dílnu s elektromotorickým pohonem, o rok později doplňuje dům o výkladní skříň a v roce 1927 rozšiřuje obchodní prostor o další místnost. Ze stejného roku je dochován také záznam o špatném stavu budovy s doporučením, aby byla v dohledné době buď zbořena, anebo úplně přestavěna. Prosperující podnikatel Červinka proto předkládá v červnu roku 1931 plány na stavbu nového obchodního a obytného domu, který navrhl brněnský architekt Bohumír Čermák v progresivním funkcionalistickém stylu. Za realizací stála stavební firma Josefa Jarcovjáka.
O důvodech, které vedly podnikatele Červinku k oslovení brněnského architekta, není nic známo. Bohumír Čermák je na začátku 30. let už zkušený architekt s vlastní projekční kanceláří, v níž se mimo jiné věnuje také interiérům a uměleckoprůmyslovým předmětům. Spolupráce s brněnskými architekty nebyla ve Zlíně častá, ale můžeme dohledat i její další příklady, například dům Bernarda Weinsteina na ulici Dlouhá, jehož autorem je židovský architekt Max Tintner.
Obchodní a činžovní dům Červinkova uzenářství je navržen jako třípodlažní objekt s podkrovím. Nepravidelný tvar parcely, která měla sloužit dvojímu účelu, určil i podobu domu s křídlem ustupujícím do vnitrobloku pozemku. Objekt je částečně podsklepený, v suterénu se nachází čtyři místnosti s ústředním topením a místnost pro palivo. V přízemí jsou umístěny dvě obchodní jednotky, které jsou odděleny průjezdem do dvora. Hlavní obchodní prostor uzenářství a řeznictví má velkorysou světlou výšku místnosti 3,55 m. V interiéru, který rovněž ztvárnil architekt Bohumír Čermák, fungovala vedle prodejního pultu také část se stolky a jídelním oddělením. Na tuto obchodní část navazovalo křídlo s kanceláří, chladírnou a kuchyní se spíží a chodbou vedoucí na dvůr. Z kanceláře vede točité schodiště do haly v prvním patře. Druhá místnost vedle průjezdu má kromě obchodního prostoru také skladiště a klozet.
V prvním patře se rozkládal reprezentativní byt rodiny Červinkových sestávající z obytné haly, ložnice, dvou pokojů, koupelny a umývárny. Z haly pokračuje přístup na terasu, kde byla navržená zahrada nad dvorním křídlem domu. V tomto patře byly situované také dvě kanceláře a čekárna s toaletou. V druhém podlaží najdeme dva byty – samostatný dvoupokojový byt s kuchyní, koupelnou a malým balkonem orientovaným do dvora třípokojový byt s halou a malou místností pro služku. Podkroví domu tvoří zázemí pro jeden byt s kuchyní a dva samostatné pokoje se společnou koupelnou na chodbě. V tomto posledním patře byla také k dispozici prádelna a sušárna.
Fasáda domu jasně odkazuje k aktuálním funkcionalistickým tendencím a představuje jednu z nejvýraznějších charakteristik Červinkova domu. Přes první dvě patra je vybudován arkýř ze železné konstrukce s pásovými okny, který je obložený heraklitem. Díky tomu vzniká v podkroví otevřený balkon se zábradlím. Obytnou část nad obchodním parterem prolamuje pravidelný rastr amerických výsuvných oken. V Čermákově návrhu je na fasádě umístěno několik reklamních neonů, které měly zářit nad hlavním vchodem do obchodu a na kraji fasády.
V průběhu druhé poloviny 20. století změnil prostor majitele a objekt začal spravovat národní podnik Pramen. Postupně byly bytové jednotky nahrazeny zázemím prodejen, bývalé udírny se staly výrobnou knedlíků. Ačkoliv obchodní plochy plní dodnes svou původní funkci, zbytek domu je přetvořen četnými zásahy. I tak zde ale najdeme velké množství dochovaných detailů jako jsou původní balkony, kamenné obklady nebo členění oken. Největším neduhem je dnes osazení reklamních bannerů do arkýřových oken. Tento vizuální smog kazí původní velkorysé vyznění domu, který byl postavený v době největšího rozkvětu Zlína architektem mimo Stavební oddělení firmy Baťa.

LŠ