Společné stravování - Tržnice

Po desetiletí provozovala firma Baťa jídelny, v nichž nabízela svým zaměstnancům poměrně levné jídlo. Od zahájení výuky v Baťových školách práce v roce 1925 se jejich svěřenci, a od roku 1929 i svěřenkyně, stravovali společně s ostatními zaměstnanci. V poledne po dvanácté v nich obědvali, po sedmnácté večeřeli, a pokud v internátní budově scházela jídelna, tak v nich před sedmou hodinou ranní rovněž i snídali.

První moderně vybavená jídelna, kterou hromadně navštěvovali i mladiství zaměstnanci, byla zřízena v budově dnešní Tržnice. Původně se budova jmenovala Obchodní dům a tento název si podržela až do otevření stejnojmenného, dimenzemi výraznějšího objektu v sousedství. Vedle interiérů Tržnice využívali strávníci k občerstvení v letních měsících i venkovní zahrádku a veřejné lavičky v přilehlém parčíku. Mnozí se s jídlem usadili jen tak do trávy. Část zaměstnanců i nadále využívala kantýny umístěné uvnitř závodů.

Mladé ženy a mladí muži byli na rozdíl od dospělých pracovníků na provozu podnikových jídelen v podstatě závislí. Stravu platili speciálními stravenkami, jejichž úhrada se prováděla pravidelně z jejich mzdového konta. Tento zavedený systém zvyšoval závislost mladistvých svěřenců na podnikovém stravování: snaha vyhnout se nákupům stravenek byla rychle odhalena a možnost stravovat se jinde byla nerealizovatelná – svěřenci Baťových škol nedisponovali větší hotovostí na úhradu jiného jídla.

K modernímu životu patřil racionálně sestavený jídelníček, který zvyšoval kvalitu života a zároveň vytvářel průměrného, normálního konzumenta s měřitelnými, a tedy potřebám celku přizpůsobitelnými, stravovacími návyky, které mohl podnik racionálně (ekonomicky) plánovat. Náplň jídelníčku se však měnila s ohledem na aktuálně panující nedostatek potravin a převládající odborný názor na stravování. Již od 1. světové války začali státem pověření specialisté (dietologové) sestavovat seznamy potravin podle kalorické výživnosti. Jejich cílem bylo odvrátit hladomor a maximálně efektivně doplňovat energii pracujících, jejichž pracovní výkony byly pro úspěšné vedení války rozhodující. Po válce tento nový vědní obor svou působnost dále rozšiřoval. Zvyšující se nároky na fyzický výkon dělníka přiměly pověřené úřady i management průmyslových podniků promýšlet otázku stravování hlouběji. Měřením kalorií a vitamíny se začal podnik Baťa zabývat nejpozději ve 30. letech, běžným zvykem pak bylo uvádět kalorickou hodnotu jídla u tabulí s jídelníčkem.

Vybudování žádaných stravovacích návyků bylo součástí výchovy „průmyslového člověka“. Strava se měla skládat z teplého jídla bohatého na živočišné proteiny. Tento požadavek reflektuje poměrně rychlou proměnu stravovacích návyků. Ještě po 1. světové válce, kdy se nedostávalo potravin, byly nabídka a složení obědů v baťovské jídelně skromné. Převládala moučná strava: mouka byla běžnou součástí hlavního chodu, příkrmu i zahušťovadlem polévek. Cílem bylo především zasytit. Od poloviny 20. let, kdy válečný nedostatek opadal, se rozšiřovala pestrost nabídky i kvalita surovin.

Pro zvýšení výkonu člověka zaměstnaného v průmyslu se prosazovala dvě vařená masitá jídla denně (oběd a večeře). Přibližně od roku 1930 byste již v pestré denní nabídce jídel chod bez živočišných proteinů marně hledali. Nabídka jídelen se v této době ustálila na 5 jídlech denně: snídaně, dopolední a odpolední svačina, oběd a večeře, přičemž poslední 2 jmenované chody se staly stěžejním předmětem nabídky a propagace jídelen. Co do výživnosti se důraz kladl na snídani a večeři. Proměnu stravovacích návyků ilustruje prosazování vydatné anglické snídaně s vejci a uzenkami, masitý oběd i večeře, popularizace pravidelného pití tučného mléka a smetany a občerstvení stravovací novinkou: jogurtem s ovesnými vločkami.

 

 

MM