en

Stravování v oddělených jídelnách - Obchodní dům

Datace 1930–1931
Kód Z4
Adresa náměstí Práce 2523, Zlín
MHD MHD: náměstí Práce (TROL 2, 3, 4, 5, 6, 10, 11, 12, 13, 14, BUS 31, 38, 70)
GPS 49.2224606N, 17.6621733E
Audionahrávka
Literatura
  • Katrin Klingan, Kerstin Gust (edd.), A Utopia of Modernity: Zlín, Berlin 2009
  • Dana Kasperová, Výchova průmyslového člověka a firma Baťa v meziválečném Zlíně, Liberec 2014
  • Vilém Klega, Příprava továrního dorostu a další profesní vzdělávání u firmy Baťa, a. s. Zlín v letech 1894-1945, Prešov 1991
  • Bohumil Lehár, Dějiny Baťova koncernu (1894-1945), Praha 1960
  • Petr Mareš, Sonda do kultury města - Zlín, modelové město modernity, Sociologický časopis/Czech Sociological Review, s. 681-701
  • Pavel Novák, Zlínská architektura 1900-1950, sv. 1, druhé rozšířené vyd., Zlín 2008
  • Annett Steinführer, Stadt und Utopie. Das Experiment Zlín 1920–1938, Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder, München 2002, s. 33-73
  • Petr Szczepanik, Mediální výstavba Ideálního průmyslového města. Síť médií v Baťově Zlíně 30. let, Kinematografie a město. Studie z dějin lokální filmové kultury. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno 2005, s. 18-60
  • Zlínský funkcionalismus. Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitosti 100. výročí narození Františka Lydie Gahury a 90. narozenin Vladimíra Karfíka
  • Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole. Továrna, městský prostor a společnost ve Zlíně v letech 1900-1938, České Budějovice 2009
  • Madla Vaculíková, Já jsem oves: rozhovor s Pavlem Kosatíkem, Praha 2002

V roce 1931 byl otevřen nový desetipodlažní Obchodní dům. Většina dnešních návštěvníků si jeho provoz spojuje spíše s obstaráváním životních potřeb. Ale už při projektování mu investoři přiřadili ještě jednu důležitou funkci: měl zajišťovat stravování zaměstnanců přilehlých závodů. Desetipodlažní budova byla dimenzovaná na tisícové davy strávníků, které v krátkém čase zvládla obsloužit. Náročnou obsluhu se dařilo zvládnout i díky celé řadě technických inovací a zařízení, plynovými sporáky počínaje a vysokokapacitními parními myčkami konče.
Samotná podoba jídelny i kuchyně byla doslova zhmotněním nejodvážnějších projekcí moderního hygienického provozu. Jídelní nábytek z ohýbaných kovových trubek s mramorovou deskou doplňovaly elegantní židle. „A to, co je vidět za skleněnou stěnou od podlahy ke stropu, přerušovanou jen slaboučkými rámy na držení skla – to je pohádka čistoty,“ rozepsal se o nové závodní kuchyni nadšeně baťovský tisk. „Bílý email kotlů a dlaždiček, jimiž jsou vyloženy stěny pod okny, závodí tu s blýskavými kovovými částmi zařízení a leskem skla na všech stranách. Je to místo vzorného příkladu, jak daleko může vést vystupňovaná snaha po čistotě a hygieně. Každý pohyb kuchaře při jeho jistě choulostivé práci můžete sledovat se všech stran.
Jídelna původně otevřená ve 3. nadzemní etáži byla později rozšířena i do dalších pater a v době obchodní konjunktury byla celá přenesena o několik poschodí výše. V letních měsících byla v provozu také oblíbená jídelna na střešní terase. Společné stravování mladistvých a dospělých strávníků však zájmům vedení nevyhovovalo, po dobu jídla se totiž ztrácela kontrola nad nezletilými. Řešení tohoto problému se nespokojilo pouze s „generační“ separací. Od listopadu 1933 byly v 7. patře Obchodního domu otevřeny hned dvě oddělené jídelny – levou polovinu zabírala jídelna pro mladé mužemladým ženám pak byla určená jídelna v pravé části etáže. Genderové rozdělení jídelen nebylo náhodné: odděleně bydleli, učili se, cvičili a obvykle i pracovali. Oddělené stravování zapadalo do tradiční měšťanské představy o odlišném světě nezletilých dívek a chlapců. Jak ale naznačují dobové fotografie, zejména při velkém poledním náporu nebylo rozdělení striktně dodržováno.
Interiér jídelen byl stejně jako v ostatních baťovských provozech jednoduchý, účelný a promyšlený tak, aby se zde co nejrychleji nasytily tisíce strávníků. Vyplňovaly ho desítky stolů obklopených čtveřicemi dřevěných židlí, s čistými látkovými ubrusy a talířem plným chleba na příkrm uprostřed. A pochopitelně nechyběla nezbytná výdejna jídla. Takovéto uspořádání místnosti i její vybavení odpovídalo nárokům na rychlou obsluhu a bezodkladnou konzumaci jídla. Následné došlo k výměně dřevěného vybavení za chromové, aby se naplnily i představy o hygienickém stravování.
Ani v době stravování se management podniku nevzdal přímého působení na své mladistvé svěřence a svěřenkyně. Jejich chování průběžně kontrolovali vychovatelé, občas se přišel podívat některý z továrních ředitelů a v jejich nepřítomnosti na mládež symbolicky dohlížely portréty a busty zakladatelů podniku. Správné stolování, na které se jmenovitě dohlíželo, patřilo k požadovanému bontonu.
 
 
MM