Stravování v oddělených jídelnách - Obchodní dům
Datace
1930–1931
Architekti/ky
František Lýdie Gahura,
(Vladimír Karfík)
Kód
Z4
Adresa
náměstí Práce 2523, Zlín
MHD
MHD: náměstí Práce (TROL 2, 3, 4, 5, 6, 10, 11, 12, 13, 14, BUS 31, 38, 70)
GPS
49.2224606N, 17.6621733E
Audionahrávka
Audio nelze přehrát
Litujeme, ale váš prohlížeč nepodporuje přehrávání.
Literatura
- Katrin Klingan, Kerstin Gust (edd.), A Utopia of Modernity: Zlín, Berlin 2009
- Dana Kasperová, Výchova průmyslového člověka a firma Baťa v meziválečném Zlíně, Liberec 2014
- Vilém Klega, Příprava továrního dorostu a další profesní vzdělávání u firmy Baťa, a. s. Zlín v letech 1894-1945, Prešov 1991
- Bohumil Lehár, Dějiny Baťova koncernu (1894-1945), Praha 1960
- Petr Mareš, Sonda do kultury města - Zlín, modelové město modernity, Sociologický časopis/Czech Sociological Review, s. 681-701
- Pavel Novák, Zlínská architektura 1900-1950, sv. 1, druhé rozšířené vyd., Zlín 2008
- Annett Steinführer, Stadt und Utopie. Das Experiment Zlín 1920–1938, Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder, München 2002, s. 33-73
- Petr Szczepanik, Mediální výstavba Ideálního průmyslového města. Síť médií v Baťově Zlíně 30. let, Kinematografie a město. Studie z dějin lokální filmové kultury. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno 2005, s. 18-60
- Zlínský funkcionalismus. Sborník příspěvků sympózia pořádaného u příležitosti 100. výročí narození Františka Lydie Gahury a 90. narozenin Vladimíra Karfíka
- Ondřej Ševeček, Zrození Baťovy průmyslové metropole. Továrna, městský prostor a společnost ve Zlíně v letech 1900-1938, České Budějovice 2009
- Madla Vaculíková, Já jsem oves: rozhovor s Pavlem Kosatíkem, Praha 2002
V roce 1931 byl otevřen nový desetipodlažní Obchodní dům. Většina dnešních návštěvníků si jeho provoz spojuje spíše s obstaráváním životních potřeb. Ale už při projektování mu investoři přiřadili ještě jednu důležitou funkci: měl zajišťovat stravování zaměstnanců přilehlých závodů. Desetipodlažní budova byla dimenzovaná na tisícové davy strávníků, které v krátkém čase zvládla obsloužit. Náročnou obsluhu se dařilo zvládnout i díky celé řadě technických inovací a zařízení, plynovými sporáky počínaje a vysokokapacitními parními myčkami konče.
Samotná podoba jídelny i kuchyně byla doslova zhmotněním nejodvážnějších projekcí moderního hygienického provozu. Jídelní nábytek z ohýbaných kovových trubek s mramorovou deskou doplňovaly elegantní židle. „A to, co je vidět za skleněnou stěnou od podlahy ke stropu, přerušovanou jen slaboučkými rámy na držení skla – to je pohádka čistoty,“ rozepsal se o nové závodní kuchyni nadšeně baťovský tisk. „Bílý email kotlů a dlaždiček, jimiž jsou vyloženy stěny pod okny, závodí tu s blýskavými kovovými částmi zařízení a leskem skla na všech stranách. Je to místo vzorného příkladu, jak daleko může vést vystupňovaná snaha po čistotě a hygieně. Každý pohyb kuchaře při jeho jistě choulostivé práci můžete sledovat se všech stran.“
Jídelna původně otevřená ve 3. nadzemní etáži byla později rozšířena i do dalších pater a v době obchodní konjunktury byla celá přenesena o několik poschodí výše. V letních měsících byla v provozu také oblíbená jídelna na střešní terase. Společné stravování mladistvých a dospělých strávníků však zájmům vedení nevyhovovalo, po dobu jídla se totiž ztrácela kontrola nad nezletilými. Řešení tohoto problému se nespokojilo pouze s „generační“ separací. Od listopadu 1933 byly v 7. patře Obchodního domu otevřeny hned dvě oddělené jídelny – levou polovinu zabírala jídelna pro mladé muže, mladým ženám pak byla určená jídelna v pravé části etáže. Genderové rozdělení jídelen nebylo náhodné: odděleně bydleli, učili se, cvičili a obvykle i pracovali. Oddělené stravování zapadalo do tradiční měšťanské představy o odlišném světě nezletilých dívek a chlapců. Jak ale naznačují dobové fotografie, zejména při velkém poledním náporu nebylo rozdělení striktně dodržováno.
Interiér jídelen byl stejně jako v ostatních baťovských provozech jednoduchý, účelný a promyšlený tak, aby se zde co nejrychleji nasytily tisíce strávníků. Vyplňovaly ho desítky stolů obklopených čtveřicemi dřevěných židlí, s čistými látkovými ubrusy a talířem plným chleba na příkrm uprostřed. A pochopitelně nechyběla nezbytná výdejna jídla. Takovéto uspořádání místnosti i její vybavení odpovídalo nárokům na rychlou obsluhu a bezodkladnou konzumaci jídla. Následné došlo k výměně dřevěného vybavení za chromové, aby se naplnily i představy o hygienickém stravování.
Ani v době stravování se management podniku nevzdal přímého působení na své mladistvé svěřence a svěřenkyně. Jejich chování průběžně kontrolovali vychovatelé, občas se přišel podívat některý z továrních ředitelů a v jejich nepřítomnosti na mládež symbolicky dohlížely portréty a busty zakladatelů podniku. Správné stolování, na které se jmenovitě dohlíželo, patřilo k požadovanému bontonu.
MM