en

Nízká halová budova - typizované

Tovární areál tvořil jádro tzv. Nového Zlína, o kterém Tomáš Baťa začíná mluvit už v roce 1923, kdy přichází s prvními plány na vybudování moderního města po vzoru amerických company towns. Autorem urbanistické struktury továrního areálu je František Lýdie Gahura, který jednotlivé průmyslové objekty seřadil do rovnoběžných řad ve velkorysých rozestupech. O rok později, v roce 1924, byl také vyvinut nový standardizovaný konstrukční systém, který do budoucna zásadním způsobem udával podobu továrních budov. Díky rozvinuté standardizaci, typizaci, sériové výrobě a použití moderních strojních zařízení se areál rychle plní novými výrobními stavbami.

V roce 1932 čítal areál přes 40 budov. V první fázi se objevovaly třípodlažní objekty, které byly záhy z kapacitních důvodů nahrazeny pětipodlažními. Tyto větší provozy doplňovaly nízké halové stavby dodržující pravidelný tovární rastr. Stejně jako ostatní budovy v areálu měly být haly dokončeny s co nejnižší pořizovací cenou. Podobně jako u standardizovaných staveb i u halových platí, že se jedná o jednoduché utilitární objekty, jejichž základem byl nejčastěji konstrukční systém 6,15 × 6,15 m. Na rozdíl od prosvětlených vícepatrových budov byly halové stavby koncipované tak, aby vyhovovaly specifickým potřebám jednotlivých provozů, a proto mohou mít jinou střechu nebo odlišné vnitřní uspořádání.

Mezi lety 1930 a 1934 bylo realizováno dvanáct nových halových budov zejména v západní části areálu (53, 94, 152, 133, 61, 81, 134, 82, 164, dále budova kompresorovny a halové budovy pro plynárnu). Halové budovy nejčastěji fungovaly jako strojírny, které vyráběly vlastní konstrukce obuvnických strojů nebo upravovaly stroje zakoupené v zahraničí tak, aby vyhověly potřebám podniku.

Mnohé z továrních hal se dodnes nezachovaly, protože ustoupily nové výstavbě, některé ale slouží k výrobě dodnes. Budova č. 74 byla dokončena na přelomu let 1930 a 1931 jako strojírna. O rok později ji v sousedství doplnila budova č. 73, která se rovněž využívala pro výrobu strojů. Jsou pojaté jako propojený symetrický trojtrakt. Převýšená středová část haly je zastřešena valenou klenbou, postranní snížené části haly jsou zakončeny (v továrním areálu netypickou) pultovou střechou. Betonový skelet je stejně jako u ostatních budov doplněn neomítanou cihelnou vyzdívkou a velkorysým prosklením.

Provoz budovy vyžadoval instalaci jeřábu na kolejnicích. Pro jeho uložení byly nosné sloupy ve středové části rozšířeny nad úroveň bočních sekcí, a vytvářejí tak charakteristickou siluetu průčelí. Budova je vysoká 10,5 m, široká 27 m a skládá se z jedenácti příčných modulů po 6,15 m. Stejně jako většina továrních budov i budova č. 74 disponovala přístavkem s šatnami, rozvodnou a toaletami. Ze statistiky staveb, kterou si firma Baťa vedla o každé dokončené budově, se dozvídáme i finanční náklady – činily 981 339 Kč.

I přesto, že hala představovala čistě užitkovou tovární budovu, je na ní jasně rozpoznatelná firemní estetika červených cihel, bílých vyzdívek a dřevěných bíle natřených detailů. Dodnes se používá k výrobním účelům, jen hlavní vchod byl přemístěn na západní stranu. Stavba je nezateplená a její charakter je zachován.