en

Typická 5-etažová stavba

Datace 1928
Stavitel Arnošt Sehnal
Kód Z3
Adresa Šedesátá budova č. 45, Zlín
MHD MHD: J. A. Bati (BUS 38) Poliklinika (TROL 1, 2, 3, 6, 10, 11, 12, BUS 35, 38, 53, 70)
GPS 49.2239561N, 17.6522014E

   Budova č. 45 je standardní pětietážová budova postavená pro potřeby rychle se rozvíjející firmy Baťa. Je situovaná uprostřed továrního areálu rozvrženého podle regulačního plánu od Františka Lýdie Gahury. Budova je ukázkovým příkladem toho, jakým způsobem se s výrobními objekty ve 30. letech zacházelo a jak se v průběhu času měnila jejich funkce.

   Tovární budova č. 45 je oproti standardním rozměrům (80 × 20 m) zvětšena na půdorys 80,5 × 20,24 m. Byla kompletně realizovaná v roce 1928 podle návrhu stavitele Sehnala. Tato rychlá výstavba odpovídá pokročilému stupni standardizace a typizace, která v závodě panovala. Stavební oddělení firmy Baťa zvládlo předat stavbu k užívání do pěti měsíců od zahájení výkopu. Právě pětietážová varianta tovární budovy vystřídala z kapacitních důvodů v průběhu 20. let tříetážovou verzi. Dispozičně se opět jedná o trojtrakt se středovou chodbou.

  Základem stavby je železobetonová rámová konstrukce. Novinkou oproti třípodlažním stavbám byly nosné sloupy kruhového průřezu, jejichž užití však nebylo pravidlem. Na budově č. 45 bychom vypozorovali oba typy sloupů. V hlavní budově se nachází sloupy čtvercového průřezu, v přístavcích potom sloupy s kulatým průřezem. Patky pilířů bývaly obvykle spojené železobetonovými rámy. Oproti tříposchoďovým budovám jsou zde rozměrnější meziokenní betonové pilíře (rozšíření z 30 cm na 45 cm). Většinu bočních stěn vyplňovala prostorná okna v jednoduchých železných rámech.

   Strop páté etáže představoval zároveň i střechu, která bývala provedena jen s mírným odvodňovacím spádováním bez tepelné izolace. Až dodatečně byla proto podbíjena neomítanými heraklitovými deskami. Krytinu tvořila jednoduchá dehtuprostá lepenka položená na minimální vrstvě vyrovnávacího škvárobetonu. Pětipodlažní budovy se vytápěly teplým vzduchem rozváděným betonovými kanály umístěnými pod okny.

   K základnímu bloku budovy č. 45 bylo postupně dobudováno celkem pět přístavků. Vedle standardizovaného přístavku v rastru modulu 6,15 × 6,15 m na delší (severní) hraně budovy o velikosti tří polí modulu (3 × 1) byly po obou kratších stranách přidány ještě dva přístavky o jednom poli. Stejně jako u tříetážových budov bylo v přístavku umístěno dvouramenné schodiště a obslužné prostory pro zaměstnance – šatny, umývárny, toalety a elektrorozvodna. Budovy bývaly s ohledem na využití často doplněné o otevřená venkovní ocelová schodiště, nákladní výtahy a rampy.

   Podobně jako u ostatních továrních objektů bylo i pro zhotovení budovy č. 45 důležité ekonomické hledisko a finanční možnosti stavitele, firmy Baťa. Pro snížení nákladů se namísto kvalitních materiálů často používal hlinitý štěrk a písek z řek Dřevnice a Moravy. Mnohé z továrních budov se proto brzy potýkaly s konstrukčními a stavebními závadami, nesnesly velké zatížení a měnily svůj účel. Hloubková kontrola z roku 1942 odhalila špatný technický stav budovy č. 45. Stavba tak měla sloužit jen po dobu dalších šesti až osmi roků, po nichž měla být stržena a její parcelu měla vyplnit nová budova. Do té doby měl být stávající objekt využíván k jiným účelům.

   V květnu roku 1942 byla v první etáži umístěna válcovna, kartonáž a elektrorozvodna, v druhé manipulace textilu, přípravná místnost a výroba dřevěných podešví a podpatků. Ve třetí a čtvrté etáži se nacházely obuvnické dílny, výroba dřevěné obuvi, kancelář a rozvodna. V posledním patře se vyráběla dámská obuv a skladovala kopyta. V roce 1956 budova vyhořela, a proto byla o rok později částečně demontována pátá etáž.

   V současnosti je budova č. 45 v soukromém vlastnictví a pronajímají se její obchodní, skladové, výrobní a kancelářské prostory. Prošla dílčí rekonstrukcí, která je nejvíce patrná v interiéru. Exteriér stavby je zanedbaný, fasáda zůstala nezateplená, takže je patrné silné zvětrání obvodového zdiva. Objekt se nachází v srdci továrního areálu nedaleko Centrálního skladu obuvi a zachovává si svůj syrový industriální charakter.

   Prostor mezi budovami 44 a 45 je jedním z mála míst, kde je patrné, jaké množství zeleně zde bylo ve 30. letech. Zeleň byla důležitou součástí areálu. Tato zelená plocha však zůstává zanedbaná a neudržovaná. I přesto se jedná o jedno z nejautentičtějších míst celého továrního okrsku. V okolí najdeme detaily jako kolejnice, lanovky nebo původní čísla na fasádách.