en

Radnice

Datace 1922–1924
Kód
Adresa náměstí Míru 12, Zlín
MHD MHD: náměstí Míru (TROL 1, 2, 3, 4, 5, 8, 9, 11, 12, 13, BUS 31, 32, 33, 35, 36, 53, 70, 90)
GPS 49.2265694N, 17.6661547E
Památková ochrana Radnice je nemovitá památka s číslem rejstříku ÚSKP 50760/7-8936
 Radnice dokončená v roce 1924 vznikla podle plánu architekta Františka Lýdie Gahury a je to jedna z jeho prvních samostatných realizací. Výborně reprezentuje způsob, jakým pronikaly moderní formy architektury do prostředí tradičního historického jádra Zlína, tehdejšího Masarykova náměstí (dříve Hlavní, nyní náměstí Míru). To se od přelomu 19. a 20. století pomalu mění směrem k soudobému městskému vzezření. V roce 1896 se zde objevila novorenesanční budova Občanské záložny a kousek od náměstí i nová měšťanská škola od Dominika Feye.
Původní renesanční radnice kombinovaná se zájezdním hostincem situovaná na západním okraji náměstí v roce 1921 vyhořela. Na uvolněné parcele bylo potřeba urychleně vybudovat chybějící zázemí pro městskou samosprávu. Tehdejší levicové vedení Zlína v čele se starostou Františkem Novákem se proto rozhodlo využít Gahurův návrh z celostátní soutěže (později i jeho diplomové práce), který do prostoru náměstí vnesl do té doby nezvyklý monumentální akcent. Z důvodů finanční náročnosti nové budovy se proti jejímu provedení v předvolebním boji v roce 1923 vymezoval protikandidát komunistické strany, budoucí vítěz voleb Tomáš Baťa.
František L. Gahura stál v roce 1922, kdy se radnice začala stavět, teprve na začátku své kariéry a v Praze dokončoval studia na AVU u profesora Jana Kotěry. Vliv Kotěry i Gahurova dřívějšího učitele Josipa Plečnika, dvou zásadních průkopníků moderny v Československu, je na zlínské radnici velmi dobře patrný. Kombinuje v sobě umírněnou doznívající geometrickou secesi s klasicistními tendencemi. V porovnání s nejprogresivnějšími příklady aktuální architektury, která se v Praze či Brně rozvíjela v podobě rondokubismu, purismu a konstruktivismu, i s jen o pár let pozdějšími autorovými pracemi pro firmu Baťa, působí budova radnice výrazně konzervativně. Gahura se však elegantně vyrovnal s historickými formami okolních objektů i s celkovou urbanistickou situací tehdy spíše maloměstského rynku.
Radnici rozloženou do půdorysu písmene L otáčí hlavním vstupem, uvozeným kamennými oblouky předsazené terasy a nízkým schodištěm, do prostoru náměstí. Ústřední fasádu rozložil do dvou samostatných vizuálních objemů. Nižší dvouposchoďový blok s krytým přízemním loubím vynášejícím rozlehlý balkon při hlavním obřadním sálu je završený podkrovím se sedlovou střechou. Těsně přiléhající, o poschodí vyšší část s hladkou fasádou a obloukovými okny s kamenným obkladem ostění v přízemí, upomíná na městské nárožní věže a brány. Její výškový charakter podporuje špičaté valbové zastřešení (v Gahurově kresbě ještě zesílený nerealizovaným vyčnívajícím trojúhelníkovým štítem).
Ve 30. letech byla severní stěna ve 3. podlaží osazena Gahurovou sochou Kováře (tehdejší ulice Kovářská, dnes Bartošova). Dlouhý severní blok ze závěru 30. let je rytmizovaný hustým sledem oken a průběžnými římsami a přizpůsobený charakteru hlavní budovy.
Dispozice objektu se rozvíjí kolem vstupní haly s dvouramenným schodištěm, kolem níž byly původně rozmístěné také čítárna, knihovna, městská spořitelna, ordinace lékaře a kancelář policejního úředníka. Navazující chodby s okolními kancelářemi byly zakončené dalším pomocným schodištěm.
Reprezentativní vestibul, chodby a rozlehlé schodiště Gahura dekoroval hnědorůžovým mramorovým obkladem s bílým žilkováním, geometricky ztvárněným parapetem zábradlí, vyplněným mosaznými strukturovanými poprsněmi, i stropem členěným do čtvercových kazet s kulatými svítidly. Světlo se do veřejných částí interiérů přivádí vitrážovým prosklením u hlavního schodiště, které pochází z 50. let.
Podobné zdobné prvky použil architekt i ve velkorysé obřadní místnosti v prvním podlaží. V tomto slavnostním sále se nachází původní železobetonový kazetový strop s freskami s rostlinnými motivy na modrém pozadí od F. L. Gahury a Františka Kysely. Mohutné pilíře i hudební tribunu v patře, do poloviny výšky pokrytou dřevem, kromě toho plasticky člení pravidelné štukové pásky.
Gahurova radnice dodnes tvoří správní centrum, funguje jako Magistrát města Zlína. Její původní stav je solidně zachovaný včetně řady originální detailů v interiérech, které i v současnosti dotvářejí oficiální atmosféru městského úřadu.
 
KE