Vila Tomáše Bati

Vila Tomáše Bati se řadí k nejdůležitějším zlínským historickým památkám, je ukázkou vilové architektury raného modernismu reprezentovaného tvorbou architekta Jana Kotěry. Vilu nechal postavit Tomáš Baťa v letech 1909-1911 jako své rodinné sídlo. Stavební práce byly zahájeny v létě roku 1909 podle plánů vizovického stavitele Františka Nováka. Tomáš Baťa však zanedlouho oslovuje významného pražského architekta, profesora AVU Jana Kotěru, aby přepracoval původní návrh. Dům je tak syntézou dobového neoklasicismu a populární koncepce anglického typu rodinného domu. Spolupráce s Kotěrou započatá na projektu vily vyústila v Kotěrovu roli firemního poradce pro architekturu a urbanistický návrh obytné čtvrti Letná. Přesné datum dokončení přestavby vily podle Kotěrových plánů není zaznamenáno v žádném úředním dokumentu, z nepřímých zdrojů je možné datovat dokončení stavby na začátek roku 1912.

Pozemek vily se nachází severně od železniční trasy v blízkosti řeky Dřevnice. Aby se předešlo riziku záplav, byla vytvořena terasa, která přímo navazovala na obytný prostor a přenášela jej ven. Zároveň díky vyvýšené poloze a cihlové předprsni oddělovala dům od zahrady prostřednictvím dovnitř orientovaných chodeb zakončených pavilonky. Exteriér vily se snažil Kotěra zjednodušit a dodat mu kompaktnější tvar.

Přízemí vily sloužilo k aktivnímu rodinnému a společenskému životu. Na prostorný obývací pokoj (halu) navazovala směrem na východ zimní zahrada, jídelna s kuchyní a zázemím pro služebnictvo. Směrem na západ do zahrady byla orientována knihovna (v plánech kulečníkový pokoj) odkud se vstupovalo do dámského salónu. Součástí prvního podlaží byla i šéfova kancelář, kde přijímal návštěvy.

Přízemí je charakterizováno vysokými stropy a otevřeným patrem s ochozem, který fungoval jako spojovací prvek s druhým podlažím. Otevřenému obytnému prostoru dominují velká okna s vitrážemi, které navrhl malíř František Kysela. Výrazný dekorativní prvek reprezentativního vstupního pokoje tvoří centrální mosazný lustr. V knihovně zachovaná ozdobná mříž krbu pochází od pražského sochaře Jaroslava Horejce. Z přízemí vede dvojí schodiště. První směřuje do druhého podlaží, které sloužilo jako klidová a odpočinková zóna pro obyvatele domu. Zde se nacházel také pokoj pro hosty s vlastní koupelnou. V patře byl dětský pokoj, dámský pokoj Marie Baťové, ložnice manželů s koupelnou a šatnou a malý pokoj pro služebnou. V patře byl umístěn také pokoj pro hosty s vlastní koupelnou. Interiér dámského pokoje byl později vybaven nábytkem od Dušana Sama Jurkoviče. Ložnice s dřevěným a trubkovým nábytkem měla strop zdobený freskami. Podkroví vily nabízelo dva pokoje pro hosty a služebné i zázemí půdy. Z podkroví se také vcházelo na věžičku, z níž se nabízel výhled na továrnu a město.

Druhé schodiště pro služebnictvo propojilo všechny úrovně domu od sklepa až po podkroví i se zadním vchodem.

Tomáš Baťa si velmi cenil měst, která svým zahradním charakterem a zelenými plochami poskytují obyvatelům dostatek odpočinku v přírodě, proto i zahrada okolo jeho soukromé vily byla rozlehlá. Na její podobě se podílel pražský zahradní architekt František Thomayer. Zlínský průmyslník zároveň nechal sázet stromy i za vilou ve svahu s úzkými cestičkami, po kterých bylo možné se pohodlně procházet. Součástí svahu za vilou byl také prostorný altán, který se využíval k odpoledním a víkendovým siestám. Následným úpravám zahrady a interiéru domu se věnovali František Lýdie Gahura, Josef Štěpánek a Vladimír Karfík. Exteriér vily doplňovaly také domek zahradníka, který byl postaven podle plánů stavitele Františka Nováka a také domek správce. Později byly přistavěny stáje, garáže, ledovna, altány, fontány, skleníky, pařeniště a sad. V roce 1938 navrhl Vladimír Karfík v západní části zahrady bazén.

Po smrti Tomáše Bati sloužila vila jako rodinné sídlo a představovala i nadále reprezentativní zázemí, kde Marie Baťová přijímala obchodní partnery a důležité hosty a udržovala diplomatické styky.

Po roce 1950 byl dům zestátněn a postupně přestavěn na dům pionýrů. Kvůli nešetrnému zacházení a dodatečným stavebním zásahům byl prostor značně zdevastován. Velkorysý zahradní pozemek přetnula nová silniční komunikace spojující centrum města s nově budovaným obytným celkem na Jižních Svazích.

Po roce 1989 byla vila navrácena Tomáši Baťovi juniorovi. Rekonstrukce proběhla v letech 1996–1998 a významným způsobem zasáhla do původní podoby objektu změnou dispozic i interiéru, a to zejména ve druhém podlaží, kde se dnes nachází kancelářské prostory. První podlaží bylo pečlivě rekonstruováno – bylo zachováno původní dřevěné obložení, intarzie i látkové tapety, krbová kamna, mosazný lustr i mramorové obklady a podlahy. V celé vile byla vyměněna okna, okenní kování a dveře byly nahrazeny replikami původních. Největší kritiku při renovaci exteriéru si vysloužila opěrná zeď za vilou, původní kamenný obklad byl nahrazen betonem. Zahradní bazén byl zrušen, chodníky, které křižovaly les nad vilou, renovovány doposud nebyly. Ve vile dnes sídlí Nadace Tomáše Bati.

 

 

GK