en

Vila Tomáše Bati

Datace 1909–1911
Kód Z3
Adresa Gahurova 292, Zlín
MHD MHD: Čepkov (TROL 6, 7, 8, 9, 10, 14, BUS 32, 33)
GPS 49.2292958N, 17.6578861E
 Vila Tomáše Bati se řadí k nejdůležitějším zlínským historickým památkám. Představuje výbornou ukázku vilové architektury raného modernismu reprezentovaného tvorbou architekta Jana Kotěry. Vilu nechal postavit Tomáš Baťa v letech 1909–1911 jako své rodinné sídlo. Stavební práce na jaře roku 1909 byly zahájeny podle plánů vizovického stavitele Františka Nováka. Tomáš Baťa však zanedlouho oslovuje významného pražského architekta, profesora AVU Jana Kotěru, aby přepracoval původní návrh. Dům je tak syntézou dobového neoklasicismu a populární koncepce anglického typu rodinného domu. Spolupráce s Kotěrou započatá na projektu vily vyústila v Kotěrovu roli firemního poradce pro architekturu a urbanistický návrh obytné čtvrti Letná.
Pozemek vily se nachází severně od železniční trasy v blízkosti řeky Dřevnice, a Kotěra tak musel při realizaci exteriéru zohledňovat možné riziko záplav. To eliminoval vytvořením terasy, která přímo navazovala na obytný prostor a přenášela jej ven. Zároveň díky vyvýšené poloze a cihlové předprsni oddělovala dům od zahrady prostřednictvím dovnitř orientovaných chodeb zakončených pavilonky. Exteriér vily se snažil Kotěra zjednodušit a dodat mu kompaktnější tvar.
Přízemí vily sloužilo k aktivnímu rodinnému a společenskému životu. Na prostorný obývací pokoj navazovala dvě křídla – jedno sloužilo jako knihovna a druhé jako jídelna. Z knihovny byl přístupný také pánský salonek se zachovanou ozdobnou mříží krbu od pražského sochaře Jaroslava Horejce. Jídelní křídlo bylo propojeno s kuchyní a zimní zahradou. Součástí prvního podlaží byla i šéfova kancelář.
Přízemí je charakterizováno vysokými stropy a otevřeným patrem s ochozem, který fungoval jako spojovací prvek s druhým podlažím. Otevřenému obytnému prostoru dominují velká okna s vitrážemi, které navrhl malíř František Kysela. Výrazný dekorativní prvek reprezentativního vstupního pokoje tvoří centrální mosazný lustr. Z přízemí vede dvojí schodiště. První směřuje do druhého patra, které sloužilo jako klidová a odpočinková zóna pro obyvatele domu.
Zde se nacházel také pokoj pro hosty s vlastní koupelnou. V patře byl dětský pokoj, dámský pokoj Marie Baťové, ložnice manželů s koupelnou a šatnou a malý pokoj pro služebnou. Nacházel se zde také pokoj pro hosty s vlastní koupelnou. Druhé schodiště pro služebnictvo propojilo všechny úrovně domu od sklepa až po podkroví i se zadním vchodem.
Interiér dámského pokoje byl později doplněn nábytkem od Dušana Sama Jurkoviče. Ložnice měla strop zdobený freskami a byla vybavená dřevěným a trubkovým nábytkem. Podkroví vily nabízelo dva pokoje pro hosty a služebné i zázemí půdy. Z podkroví se také vcházelo na věžičku, z níž se nabízel výhled na továrnu a město.
Tomáš Baťa si velmi cenil měst, která svým zahradním charakterem a zelenými plochami poskytují obyvatelům dostatek odpočinku v přírodě, proto i zahrada okolo jeho soukromé vily byla rozlehlá. Na její podobě se podílel pražský zahradní architekt František Thomayer. Zlínský průmyslník zároveň nechal sázet stromy i za vilou ve svahu s úzkými cestičkami, po kterých bylo možné se pohodlně procházet. Součástí svahu za vilou byl také prostorný altán, který se využíval k odpoledním a víkendovým siestám. Následným úpravám zahrady a interiéru domu se věnovali František Lýdie Gahura, Josef Štěpánek a Vladimír Karfík. Exteriér vily doplňovaly také domek zahradníka a domek správce, oba podle Kotěrových plánů. Později byly přistavěny stáje, garáže, ledovna, altány, fontány, skleníky, pařeniště a sad. V roce 1938 navrhl Vladimír Karfík v západní části zahrady bazén.
Po smrti Tomáše Bati sloužila vila jako rodinné sídlo a představovala i nadále reprezentativní zázemí, kde Marie Baťová přijímala obchodní partnery a důležité hosty a udržovala diplomatické styky.
Po roce 1950 byl dům zestátněn a postupně přestavěn na pionýrskou klubovnu. Kvůli nešetrnému zacházení a dodatečným stavebním zásahům byl značně zdevastován. Velkorysý zahradní pozemek přetnula nová silniční komunikace spojující centrum města s nově budovaným obytným celkem na Jižních Svazích.
Po roce 1989 byla vila navrácena Tomáši Baťovi juniorovi. Rekonstrukce proběhla v letech 1996–1998 a významným způsobem zasáhla do původní podoby objektu změnou dispozic i interiéru, a to zejména ve druhém podlaží, kde se dnes nachází kancelářské prostory. První podlaží bylo pečlivě rekonstruováno – bylo zachováno původní dřevěné obložení, intarzie i látkové tapety, krbová kamna, mosazný lustr i mramorové obklady a podlahy. V celé vile byla vyměněna okna, okenní kování a dveře byly nahrazeny replikami původních. Největší kritiku při renovaci exteriéru si vysloužila opěrná zeď za vilou, původní kamenný obklad byl nahrazen betonem. Zahradní bazén byl zrušen, chodníčky, které křižovaly les nad vilou, renovovány doposud nebyly. Ve vile dnes sídlí Nadace Tomáše Bati.
 
GK