en

Budova 23

Datace 1927–1928 / 2005-2006
Kód Z3
Adresa Vavrečkova 5262, Zlín
MHD MHD: Dvacátá (BUS 38)
GPS 49.2239825N, 17.6578981E
 
    Budova číslo 23 je standardizovaná tovární stavba projektovaná Stavebním oddělením firmy Baťa dokončená v roce 1927. Nachází se ve východní části výrobního areálu a stejně jako ostatní tovární budovy je označena americkým způsobem číslování vyjádřeným pomocí sloupců a řad. Budova č. 23 je tak třetí stavbou od jihu ve druhém sloupci od východu. Tento klasický tovární trojtrakt doplňuje šachovnicový generel průmyslové zóny navržený architektem Františkem Lydií Gahurou. Při realizaci budovy byl použit konstrukční systém, který vytvořil francouzský inženýr François Hennebique. Stejně jako u dalších továrních hal byla i zde pro firmu Baťa důležitá cena. Za účelem snížení nákladů se často používal nekvalitní hlinitý štěrk a písek z řeky Dřevnice. Budova se proto brzy potýkala s konstrukčními a stavebními závadami, které vedly k narušení statického stavu objektu.
    Budova 23 sloužila převážně přímo pro výrobu obuvi, v archivních dokumentech je zaznamenáno, jak se v průběhu let využívaly jednotlivé etáže. Například v roce 1942 byla první etáž určena pro spodkovou manipulaci, druhá pro vrchní, ve třetí a čtvrté etáži fungovala konfekční obuvnická dílna. Ve stejném roce došlo také k hloubkové kontrole stavby a přišlo se na špatný stav železobetonové konstrukce. Z těchto důvodů se měla hala používat jen dalších šest let a poté měla být stržena a nahrazena novou, šestipodlažní tovární budovou. Na plánovanou asanaci však již nedošlo. Po válce byl provoz budovy přizpůsoben, aby nebyla dále přetěžována. V roce 1955 zde byla například umístěna podniková kartonáž Svitu, velkoobchod obuvi a administrativa. Součástí budovy je i vnější výtahová věž z 60. let, kterou zakončuje bývalá strojovna výtahu.
    V letech 2005 až 2006 byla původní výrobní hala rekonstruována na podnikatelské a inovační centrum. Z továrního objektu se stalo zázemí pro moderní kanceláře, kavárny a obchody. Architekti Pavel Míček a Pavel Mudřík se ve svém návrhu museli vyrovnat se špatným technickým stavem budovy a zároveň zohlednit urbanistický kontext areálu. Aby nebyla narušena proporční vyváženost okolní zástavby, byly ve čtvrtém, staticky nejvíce poškozeném, podlaží, odstraněny zdi až na skelet. Do takto vylehčeného patra byl následně vsazen lehký montovaný objekt kanceláře s vlastní ocelovou konstrukcí. Vzniklá terasa slouží nájemníkům kanceláří a připomíná terasy, které byly ve 30. letech přístupné například na správní budově č. 21 a na Společenském domě (dnes Hotel Moskva). Budova č. 23 je klasický standardizovaný trojtrakt (kanceláře-chodba-kanceláře), nové prostorové řešení interiéru se odvíjí od centrální chodby, která je osluněná pomocí stropních světlíků umístěných ve 3. podlaží. Novým řešením odkazujícím k aktuálnímu vstupu architektů a změněné funkci budovy jsou čtyři tubusy vykonzolované  mimo hlavní hmotu objektu. V nich jsou umístěné kanceláře s celoplošným zasklením, obložené cortenovým plechem. Tento autorský vklad vyčleňuje budovu z okolní zástavby z cihel a betonu.
    Původní podoba objektu zůstala čitelná, nové prvky jsou jasně rozpoznatelné v interiéru (černé ocelové protézování původní železobetonové konstrukce) i exteriéru (únikové schodiště na východní straně). Citlivě řešené je i okolí budovy, kde byla ponechána vzrostlá zeleň a vzniklý parter slouží jako veřejný prostor. Rekonstrukci budovy č. 23 lze zařadit ke zdařilým příkladům konverze továrního objektu na soudobou administrativní stavbu. Objekt je veřejně přístupný.