Centrální válcovna

Na místě dnešní budovy č. 43 stál původně desetietážový průmyslový objekt z roku 1933, který sloužil převážně jako sklad. Při bombardování na konci války však byl vážně poškozen a musel být asanován. Na uvolněné parcele začala v letech 1948–1949 vyrůstat centrální válcovna kaučukových směsí. Jejím autorem byl bývalý zaměstnanec Baťova Stavebního oddělení architekt Jiří Voženílek, který souběžně projektoval také, tři řady vzdálené, budovy č. 14 a 15. Nový objekt sestával z šestipodlažního skladu surovin a z na něj navazující haly válcovny. Z administrativních důvodů i kvůli změněné technologie byla výstavba přerušena, realizace v první polovině 50. let rozdělena do etap a definitivně dokončena až v roce 1964. Pro halu válcovny od Jiřího Voženílka bylo charakteristické zastřešení pilovou skořepinovou střechou o rozponu 12 × 9 × 12 m v příčném směru a 15 × 6,15 m ve směru podélném.

Dne 27. října 1971 propukl v jihovýchodní části areálu požár, který trval tři dny. Budovy skladu a válcovny byly úplně zničeny. V důsledku výrazných škod, které byly vyčísleny na 53 milionů korun, byla v letech 1972–1975 vyprojektována nová budova architektem J. Jenerálem a ing. F. Šulou z Centroprojektu Gottwaldov. Stavební náklady se vyšplhaly na 158,28 milionu. Národní podnik Svit Gottwaldov (před rokem 1948 firma Baťa) byl i v 70. letech jedním z největších obuvnických podniků v Československu a okamžité obnovení provozu válcovny bylo pro další výrobu klíčové. Aby se situace rychle vyřešila, byla zřízena komise Ministerstva průmyslu, která společně s vedením Svitu navrhla vystavení válcovny pryže na místě zničeného objektu.

Areál válcovny ze 70. let byl organicky začleněn do urbanismu továrního okrsku. Hlavní pětipodlažní partie zajišťující provoz válcovny se rozkládá na půdoryse 92 × 19 m a má výšku 26 m. Jedná se o trojtrakt s nosnou konstrukcí z ocelového skeletu, obvodový plášť tvoří cihelné spárované zdivo a průběžná okna z oceli. Na hlavní budovu v celé délce navazuje další objekt – ocelová halová budova spojená vloženým polem o šířce 3,15 m. Zde byly instalovány šatny a pomocné provozy válcovny. Přidružená kompresorovna je zformovaná jako hala s etážovými přístavky o půdorysu 31 × 25 m. Centrální válcovna byla jedním z nejmoderněji vybavených provozů v Československu a její obnova proběhla v nebývale krátkém čase. Budova dodnes slouží výrobě, našli bychom tu také kancelářské prostory a menší provozy. Objekt má stále industriální charakter, je nezateplený, později byl doplněn průchozí krček s budovou č. 32.

Druhá etapa výstavby nových objektů spojených s provozem centrální válcovny pokračovala v západní části areálu. V průběhu 70. a 80. let zde vzniklo dalších 19 výrobních budov, z nichž nejvýznamnější byly pětipodlažní sklad chemikálií a mletí a halová budova regenerace gumového odpadu (budovy č. 113, 123 a 114). Pro náhradní budovy bylo opět využito tradiční režné spárové zdivo, celkový architektonický charakter továrního areálu zůstal kompaktní.

 

 

LŠ