en

Budova 14 a 15

Datace 1946–1949
Architekt/ka Jiří Voženílek
Kód Z3
Adresa Vavrečkova 7040, Zlín
MHD MHD: Střed (BUS 38)
GPS 49.2248711N, 17.6589275E
Literatura
  • Jiří Voženílek, Nová výstavba Zlína, Architektura ČSR VI, 1947, s. 69-84
  • Petr (ed.) Všetečka, Jiří Voženílek: Budovy č. 14 a 15 ve Zlíně - dědictví industriální éry, Zlín 2013
 
    Při bombardování továrního areálu firmy Baťa spojeneckými letadly v listopadu 1944 zasáhla jedna z pum přímo budovu číslo 15 a téměř ji zničila. Vedlejší budova číslo 14 byla poškozena asi ze dvou třetin. Obě proto byly záhy po skončení války zbořeny. Na základě nového regulačního plánu továrny z roku 1946 z pera firemního architekta Jiřího Voženílka bylo rozhodnuto, že na jejich místě vyrostou pětietážové tovární haly nového typu, které Voženílek sám navrhl. Prototyp těchto budov byl podle Voženílkova projektu postaven již za okupace v jednom ze satelitů firmy Baťa v Baťovanech-Šimonovanech na Slovensku. Dva nové zrcadlově souměrné objekty 14 a 15 byly koncipovány tak, aby co nejvíce vyhovovaly novým požadavkům obuvnické výroby. U trojtraktu o 15 polích byla krajní konstrukční pole u oken rozšířena z 6,15 m na 7,85 m, takže v příčném směru byly osové vzdálenosti sloupů 7,85 + 6,15 + 7,85 metru. Tím se získala větší pracovní plocha. Šatny a zázemí, odděleně pro muže a ženy, umístil architekt do mezietáží, dílny měly větší světlou výšku 4 m. Výrazně bylo doplněno vybavení budov, které zlepšilo hygienické i pracovní podmínky (gumové dlaždice, zateplení střechy, vybavení umýváren). Byla navržena dvojitá okna, která zajišťovala menší teplotní výkyvy. Ve středním přístavku zůstal jen nákladní výtah, vše ostatní se soustředilo v přidaných koncových polích, včetně strojovny vzduchotechniky. Do suterénu architekt umístil centrální sprchy pro zaměstnance. Obě výrobní haly byly s centrálním skladem ve 34. budově spojeny přepravníky se stanicemi lanovek na střechách. Náklady na stavbu 15. budovy byly 34 milionů korun a 14. budova byla postavena za 36 milionů korun (v dobové měně). Nejprve byla dokončena budova číslo 15 (1946–1947), budova 14 získala povolení v květnu 1947 a byla dostavěna v roce 1949.
    V roce 1992 byly ve východní části obě budovy propojeny dvoupodlažním zděným objektem. Obuvnická produkce zde pod hlavičkou národního podniku Svit pokračovala do 90. let a byla ukončena se změnou politické a ekonomické situace po bankrotu obuvnického koncernu Svit v roce 1994. V první dekádě 21. století sloužily oba objekty po dílčích úpravách k nevýrobním účelům, především jako prodejny textilu, sklady či výstavní prostory a postupně chátraly.
    Zdevastované budovy vykoupil v roce 2008 od tehdejších vlastníků Zlínský kraj. V následujícím roce proběhla architektonická soutěž na jejich konverzi. V letech 2011–2013 byla realizována adaptace podle vítězného projektu Juraje Sonlajtnera, Jakuba Obůrky a A.D.N.S PRODUCTION. Výsledný koncept reagoval na nutnost významového propojení dvou domů a tří funkcí v jednu identitu a také potřebu dostavby skladu knih. Vstupní platforma, koncipovaná jako otevřené nádvoří vytvořené horizontální hmotou skladové budovy, dala prostoru mezi budovami nový účel a proporci a stala se spojnicí objektu s městem. Architektonický výraz původních továrních budov zůstal zachován včetně typického materiálového řešení a členění fasád. Hmota platformy je provedena z pohledového betonu a tím je přiznána jako nová část.
    Vítězný návrh byl při realizaci doplněn o renovaci některých technologických reliktů. Především je zde zachován jako poslední příklad systém lanovek a pásových dopravníků, propojujících dříve jednotlivé budovy, stejně jako střešní nástavby, sloužící jako strojovny celého systému, které se staly zázemím nového klimatizačního zařízení budov. V interiérech byly ponechány další připomínky industriální éry, například kovové dlažby a prvky původní vzduchotechniky. Celkové náklady na přestavbu byly 937,7 miliónů Kč.
V opravených budovách získaly důstojné prostory kulturní instituce Zlínského kraje: Krajská galerie výtvarného umění, Muzeum jihovýchodní Moravy a Krajská knihovna Františka Bartoše pod souhrnným názvem 14|15 BAŤŮV INSTITUT.

 LH