Budova 13

Budova číslo 13 dnes patří k těm nejstarším v továrním areálu. Charakter specifické zlínské architektury od počátku úzce souvisel s aktivitami obuvnické firmy Baťa, kterou ve Zlíně založili sourozenci Baťovi v roce 1894. O šest let později zakoupili pozemky v sousedství vlakového nádraží a postavili první tovární objekty. Podle plánů, které si Tomáš Baťa přivezl z USA a které zřejmě upravil architekt Dominik Fey, vyrostla u nádraží v roce 1906 první tříetážová výrobní budova o rozměrech 60 × 20 m. Nebyla omítnutá a měla dřevěné sloupy i stropy a zaklenuté otvory oken. Byla to předzvěst standardních firemních výrobních etážových budov a jako prototyp se mnohokrát opakovala.

Další z vývojové řady byl typ z roku 1918 s pěti etážemi, který se používal do roku 1923. Obvodové cihelné zdi byly nosné a dřevěné sloupy byly nahrazeny ocelovými. V počáteční fázi probíhala výstavba Baťovy továrny bez hlubší koncepce, jednotlivé budovy rostly podle aktuálních potřeb firmy. Koncepční proměna areálu započala roku 1924 podle regulačního plánu architekta Františka Lýdie Gahury. Ten se podílel také na vývoji nového typu výrobních budov se železobetonovou kostrou o rozponu sloupů 6,15 × 6,15 m a o půdorysu 18 × 80 m.

Většina objektů z první fáze výstavby do roku 1923 byla poškozena při bombardování v roce 1944 a následně zbourána. Zachovala se pouze pětipodlažní budova pro výrobu obuvnických nástrojů nesoucí dnes číslo 13. Bombardování Zlína přečkala bez větší újmy, ale v průběhu své více než stoleté existence prodělala řadu změn. V roce 1955 došlo k výměně dřevěných stropů za betonové. V následujícím roce byla v rámci rozšíření výroby nástrojů vestavěna střední část 13/2 do prostoru mezi 12. a 13. budovu a šachty pro nákladní výtah na severní straně. Na konci 60. let proběhla rekonstrukce okenních výplní a nová omítnutá fasáda v kombinaci s cihelnými pásy zcela změnila původní vzhled budovy.

Po roce 1989 byl obuvnický koncern Svit rozdělen na desítky malých firem a řada továrních objektů dostala nové majitele. Od roku 1992 vlastnila budovu 13 firma Frema jako nástupce strojírenského podniku, který založil Tomáš Baťa v rámci výroby obuvnických nástrojů (1903). V roce 2005 se stala vlastníkem obou budov společnost PMT Real a.s., která zahájila roku 2014 kompletní revitalizaci objektu 13A a v následujícím roce vestavby 13B podle projektu Vladimíra Pokludy a společnosti Stemio a.s. Přestavbě předcházel nezbytný statický průzkum a nutné zpevnění budovy svázáním ocelovou konstrukcí zevnitř. Změny probíhaly po konzultacích s Národním památkovým ústavem. Fasáda byla kompletně zateplena a obložena cihelným páskem, došlo k výměně oken i střešního pláště. V interiéru se nepodařilo zachovat původní železobetonový trámový strop. Památkově nejcennějším prvkem zůstaly původní zaklenuté otvory oken u budovy 13A, které jsou dnes ovšem patrné pouze v interiérech, například v kavárně Továrna.

V novém nákupním centru jsou vedle této oblíbené kavárny dvě restaurace a celá řada služeb, obchodů a kanceláří. Při revitalizaci v letech 2014–2016 se podařilo zachovat jak průmyslový charakter, tak i původní historickou stopu a objekt, který je součástí Městské památkové zóny Zlín, zůstává dokladem kulturního a architektonického dědictví Zlína.