typ Svedlund

Po roce 1918 se v Baťově obuvnickém závodě kvůli růstu objemu výroby rychle zvyšoval počet zaměstnanců, pro které bylo nutno zajistit ubytování. Jako optimální byla zvolena forma individuálního bydlení v rodinných domcích se zahradou ve firemních koloniích. Prvním architektem, který řešil bytovou výstavbu a urbanisticko-architektonické problémy rozvoje města, byl čelný představitel české architektonické moderny Jan Kotěra. Na Kotěrovu koncepci navázal jeho žák, významný zlínský architekt František Lýdie Gahura, který ji dále rozvinul a přizpůsobil novým potřebám firmy. V letech 1924–1925 byly postaveny první typické firemní domky s rovnými střechami a neomítanými fasádami. Podle plánů Stavebního oddělení firmy Baťa začala výstavba celých kolonií těchto domků ve čtvrtích Letná, Nad Ovčírnou, Zálešná, Podvesná a Díly (1925–1931). V lednu roku 1935 vyhlásila firma Baťa mezinárodní bytovou soutěž, obeslanou téměř třemi sty návrhy ze sedmi zemí, od níž si slibovala získání novýchpodnětů na nejvhodnější typ domů pro své zaměstnance.

Jednodomek typ Svedlund najdeme v zástavbě v experimentální kolonii U Lomu ve čtvrti Nad Ovčírnou. Byl postaven na základě výsledků bytové soutěže podle oceněného projektu švédského architekta Erika Svedlunda. Samostatně stojící jednopatrový minimalistický domek s obytnou plochou 50 m² s červenými režnými cihlovými spárovanými fasádami a plochou střechou byl navržený s citem pro zlínský kontext. Náklady na jeho výstavbu byly v rámci soutěžních plánů nejnižší a předpokládaná cena byla 36 000 Kč. Bydlení řešil architekt Svedlund ve dvou etážích. V přízemí se vcházelo malou chodbičkou vpravo do kuchyně a vlevo na schodiště a do obývacího pokoje s krbem a jídelním koutem, který byl přístupný i z kuchyně. Z pokoje vedly dvoukřídlé dveře na terasu. Patro bylo členěno na dvě ložnice, koupelnu s WC a nabízelo i malý balkonek nad vstupní stříškou. Suterén poskytoval garáž, dva sklepy a prádelnu. Architekt použil řadu betonových a kovových detailů. Sokl stavby měl hladkou cementovou omítku. Výplně okenních i dveřních otvorů byly dřevěné a bíle natřené. Zvolená okna se sníženým parapetem v přízemí byla ve Zlíně ojedinělým prvkem.

Tento rodinný domek dnes neodpovídá původnímu návrhu. Jeho minimalistický obytný komfort byl nedostačující. Již v roce 1939 byla přistavěna podsklepená otevřená terasa, později upravená na uzavřenou verandu a okno bylo vyměněno za dveře na její pochozí střechu. Od roku 1958 je objekt zapsán jako nemovitá kulturní památka a významná součást komorního obytného souboru ve vzorové kolonii.

 

 

LH