en

Dům Berty Ženatého

Datace 1928
Architekt/ka Berty Ženatý
Kód Z2
Adresa Nad Ovčírnou V 1573, Zlín
MHD MHD: Památní Tomáše Bati (BUS 53) Sportovní hala (TROL 2, 7, 11, 12, 13, 14, BUS 31, 36, 90)
GPS 49.2182208N, 17.6609711E
   Na konci 20. let měl Tomáš Baťa za sebou několik cest do USA, které jej vedly k celoživotní fascinaci americkým způsobem stavění a výroby. Vedle toho jej zaujaly i tzv. company towns, města budovaná z iniciativy jednoho dominantního průmyslového podniku – například firmami Ford nebo Endicott & Johnson. Mnohé z těchto zkušeností byly později aplikovány v továrním areálu, ve výrobě, ale také při výstavbě firemních rodinných domků.
   V roce 1931 vydávají Františka a Berty Ženatí knihu Americké domečky, v níž ukazují, jak se ve Spojených státech „rozvrhují a plánují“ domy. Publikace měla pomoci vyřešit problém bydlení pro „malého člověka“ a podpořit stavbu domů, které by byly praktické, úsporné a hygienické. V úvodní stati nás provázejí domem, který byl dokončen v roce 1928 ve Zlíně jako replika jejich rodinného domu v Americe. Ten byl sice realizován jako podsklepená dřevostavba, ale zlínský dům byl kvůli odlišným klimatickým podmínkám proveden z režného zdiva.
   Manželé tento dům obývali mezi lety 1928–1930, kdy Berty Ženatý pracoval jako šéfredaktor  firemního časopisu Sdělení. Vystudovaný strojní inženýr dodal plány ke stavbě, na níž si zlínští řemeslníci měli vyzkoušet americký způsob stavění. Dům byl potom majetkem Podpůrného baťova fondu a v dobovém tisku jej nazývali „vilka u lesa“, protože se nacházel na okraji čtvrti Nad Ovčírnou, kde stojí dodnes.
   Dům Berty Ženatého svým vnitřním i vnějším uspořádáním dodržoval americké standardy. Fasádu tvoří kombinace červených pálených a bílých cementových cihel. Dům s čtvercovým půdorysem 8,5 × 8,5 m je opatřen třemi vchody – hlavním, postranním a zadním. Hlavním vstupem orientovaným na západ se vchází do malé předsíně. Z ní vedl průhled do otevřeného prostoru obývacího pokoje, kterému vévodí krb, kolem něhož byly rozestavěny police s knihami. Toto místo mělo představovat „pýchu domova“.
   Na hlavní pokoj navazuje jídelna, ze které vedou dveře na prosklenou verandu na východní straně domu. Při otevřených křídlech na verandu se v přízemí spojovaly tři pokoje, a vznikl tak velkorysý prostor, skrz nějž bylo vidět také na zahradu s pečlivě udržovaným anglickým trávníkem, kterou obklopovaly lesy kopce Barabáše. Propojení života uvnitř domu s okolní krajinou probíhalo od jara až do podzimu, kdy se prosklená veranda využívala. K jídelně v první etáži přiléhá moderně vybavená kuchyň s elektrickým vařičem. Velký důraz se kladl na hygienu, kterou měla zajišťovat stolová deska z bílého emailového plechu a dlaždičkový obklad na stěnách.
   Důležitým tématem uvnitř domu byla „ekonomika pohybu“, které se Ženatý věnoval v jednom ze svých článků (Osvobození ženy v domácnosti, Země pruhů a hvězd). Vycházela ze studia pohybů, které obyvatelé domu v průběhu dne vykonávají. Zařízení interiéru mělo být uspořádáno tak, aby provoz domácnosti fungoval bez služebnictva a práce ženy byla efektivní.
   Ve druhém patře jsou tři pokoje a toaleta přístupná ze společné chodby. Za dveřmi do koupelny byla umístěna šachta pro shoz špinavého prádla vedoucí až do sklepa. Zde se potom odehrávalo praní, sušení, žehlení, byl zde umístěn sklad ovoce a zeleniny a také ústřední topení, uhlí a dříví, které se do sklepa skládalo přímo z ulice. Napříč interiérem se využíval lehký nebo vestavěný nábytek, který nezabíral moc prostoru a zároveň se snadno udržoval.
   V kontextu „vily u lesa“ se setkáváme se jménem Rudolfa Šváchy, stavitele, kterého Berty Ženatý našel na přání Tomáše Bati prostřednictvím inzerátu v chicagské komunitě Čechoameričanů. Švácha přicestoval do Zlína přibližně ve stejné době jako montovaná dřevostavba z firmy Alladin, kterou ve čtvrti Letná pomáhal stavět.
   U domu Berty Ženatého bylo podle dobových článků poprvé ukázáno zhotovení amerického okna, způsob stavění schodů, i jak mají vypadat například závěsy a kliky u dveří. I v tomto domě byla aplikována technologie brick veneer, kdy se mezi nosnou obvodovou cihelnou zdí a silnostěnnou vnitřní omítkou vytvořila vzduchová mezera zajišťující pocit tepla a sucha v místnosti. Podobná skladba stěny se následně používala při výstavbě firemních dvojdomků.
Vzorový domek Berty Ženatého prokázal vnitřní logiku dispozice, podobně se následně členily například lékařské domky (pro dr. Černoška, dr. Račanského a dr. Tolara) z let 1930–1931 nebo vilka pro pana Meisela, který měl v přízemí ještě pokoj pro služku a v patře čtyři menší pokoje.
   V současnosti je dům poměrně zachovalý, fasády jsou nezateplené, americká okna byla vyměněna za otvíravá. Největší zásah do hmoty domu představuje dostavba verandy do výšky patra. Podoba interiéru byla několikrát narušena, v 60. letech byl dům rozdělen po podlažích na dvě bytové jednotky a později byl také zastavěn krb.