Provozní budova České státní pojišťovny, Okresní finanční správy a Průmyslových staveb Gottwaldov

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se objevilo několik důležitých veřejných staveb, které proměnily ulici Zarámí sousedící s náměstím Míru. Kromě Domu peněžnictví (1988–1993) od architektů Jiřího Jílka a Pavla Hanulíka k nim patřila zejména provozní budova České státní pojišťovny (ČSP), Okresní finanční správy (OSF) a Průmyslových staveb Gottwaldov (PSG), jak zněl její oficiální název. Její projekt připravil architekt Ivan Bergmann působící v gottwaldovském Stavoprojektu, který již měl za sebou realizaci Lesní kavárny na Kudlově nedaleko Lesního hřbitova nebo domu kultury a obecního úřadu ve Vizovicích.

Územní rozhodnutí bylo vydáno v roce 1985, stavba započala v druhé půli osmdesátých let a finálně dokončena byla až v podmínkách demokratického politického režimu. Nová budova sdružila dříve roztroušené provozy pojišťovny a finanční správy na jedno místo a zajistila moderní pracovní prostředí pro zaměstnance i občany města. Pětipodlažní nepodsklepený objekt o půdorysu písmene L navázal na fasádu sousední prodejny na náměstí Míru a zalomil se do pravého úhlu směrem do ulice Zarámí. Tím vznikl monumentální nárožní dům uzavírající celý blok. Mezi pojišťovnou a vedlejší budovou pošty a telekomunikací zůstal volný průchod na náměstí. Ivan Bergmann rozložil objekt do dvou budov, které tvoří propojený komplex. Část vymezenou pro sídlo PSG umístil na východ a organicky ji připojil ke stávající uliční frontě. Prostory ČSP a OFS byly situovány do nárožní části. Mezi obě části budovy architekt zasadil průjezd z ulice Zarámí do manipulačního prostoru ve dvoře, který byl společný i pro přiléhající prodejny na náměstí. 

Konstrukčně objekt využil montovaného železobetonového skeletu z produkce hlavního dodavatele Průmyslových staveb Gottwaldov. Obvodový plášť měl být podle technické zprávy projektu obložený keramickými panely, při realizaci se místo nich objevily méně nákladné betonové profilované panely. K betonu architekt uplatnil kontrastní zářivě žluté rámy průběžných pásů oken. Žluté byly i kovové trubky zábradlí na střešní terase vzniklé po nástavbě pojišťovny v roce 1993 nebo slunolamy, které obepínají parkovací stání v dvorním traktu. 

Objekt pojišťovny a finanční správy dostal reprezentativní formy. Fasáda obrácená směrem do ulice svou podobou plynule navázala na budovu PSG. V polovině délky ji rozdělil velkorysý zasunutý prosklený pás jdoucí přes všechna podlaží, který osvětloval komunikační jádro s výtahy a schodištěm uvnitř pojišťovny. Nároží domu bylo proskleno dvojitým kouřovým sklem do atypických ocelových konstrukcí. Hlavní vstup do pojišťovny krytý mohutnou zavěšenou střechou uvozuje nároží s krátkým schodištěm a pevnými květináči na zeleň. Přízemí, vjezd do dvora i sloupy nesoucí markýzu byly pokryty béžovým obkladem. Komunikačním centrem budovy pojišťovny a finanční správy se stal ústřední bohatě osvětlený prostor přiléhající ke vstupu, kam byly kromě vestibulu s vrátnicí v přízemí vloženy také osobní výtahy a schodiště. Odtud se do dvou ramen na půdorysu písmene L rozbíhaly středové chodby, kolem kterých byly ve všech patrech rozložené administrativní provozy a kanceláře. Zasedací místnosti, jídelna a bufet pro pojišťovnu se nacházely v pátém podlaží, telefonní ústředna zase v přízemí. 

Budova Průmyslových staveb Gottwaldov svým architektonickým řešením odpovídá svému technicko administrativnímu provozu. Zasunutý vstup sousedil s průjezdem do dvora, průčelí dominují souvislé horizontální pásy oken do kancelářských prostor střídané s betonovými panely v podokenní oblasti. Vstupní hala byla situovaná za krytým zastřešeným vstupem, na ni se směrem ke dvoru připojilo spojovací schodiště. Kromě přízemí, jehož velkou část zabírala prostorná konferenční místnost a hovorna, byla již ostatní podlaží koncipovaná jako trojtrakt s kancelářemi po stranách chodby. 

Na počátku devadesátých let bylo potřeba rozšířit kancelářské zázemí pojišťovny. Budova proto byla v roce 1993 navýšena o další, téměř kompletně prosklené podlaží s přiznaným ocelovým skeletem před fasádou. Nástavba se týkala pouze části domu patřící pojišťovně, z ulice mírně ustupuje. V zaobleném zastřešení zakončujícím pás oken u výtahů přinesla v plné síle postmoderní tvarosloví. 

Objekt po roce 2000 prošel rekonstrukcí, během které byly vyměněny okenní profily a upraven interiér. Kromě těchto změn je originální podoba domu dosud kompaktně dochovaná. V současnosti slouží objekt bývalé pojišťovny Magistrátu města Zlína a sídlo Průmyslových staveb nabízí řadu obchodních jednotek v přízemí a kancelářských prostor v patře. Budova představuje důležitý příklad veřejné výstavby v centru města na přelomu dvou politických režimů, který ve své hravosti s materiály, barevností i v práci s objemy a tvary naznačuje, kam se ubírala architektura peněžních a bankovních institucí v devadesátých letech.

KE