Hvězdárna ve Valašském Meziříčí

Tradici astronomických pozorování založil ve Valašském Meziříčí profesor místního gymnázia Antonín Ballner. Ten k této činnosti ve dvacátých letech využíval pozemku v městské části Stínadla, kde si nejdříve postavil velmi jednoduchý dřevěný přístřešek a v roce 1929 dokončil první, ještě dřevěnou stavbu hvězdárny („kolňa badajna“). Zde své žáky získával pro astronomii, v té době zálibu vysoce aktuální. V Praze byla ve stejné době, roku 1928, otevřena Štefánikova hvězdárna na Petříně, zásluhou Astronomické společnosti. V jejím čele stál Jaroslav Štych, manžel poslankyně Luisy Landové-Štychové, která se stala nejen propagátorkou anarchofeministických myšlenek, ale také celoživotní neúnavnou propagátorkou astronomie. Ona sama pokládala astronomické objevy za jeden ze zdrojů „vědeckého světového názoru“ a nebyla sama. Jako takové měly zvláště po roce 1948 celostátní podporu, která v praxi pomohla vystavět desítky tzv. „lidových hvězdáren“ podle hesla, které sami Štychovi šířili: „Vědění všem. Každá obec lidovou hvězdárnu, každá rodina svůj hvězdářský dalekohled.“

Jednou z nich byla i ta ve Valašském Meziříčí, i když její historie je – jak bylo naznačeno výše – delší. Aktivní amatéři astronomové získali v roce 1945 dalekohled ze soukromé hvězdárny továrníka Hückela v Novém Jičíně a ten měl být instalován v novostavbě. Antonín Ballner zajistil pozemek na Stínadlech, věnovala jej bezplatně jeho matka. Zároveň začal kroužek vybírat dobrovolné příspěvky a také zřejmě již tehdy zadal projekt místnímu rodákovi, Zdeňku Plesníkovi. Projekt byl pravděpodobně hotov do roku 1947, kdy byly předloženy plány pro stavební povolení, a přestože jako skutečné zahájení stavby se uvádí až rok 1950, probíhaly přípravné práce na pozemku již dříve. Mezi lety 1947 a 1950 doznaly původní plány mírného přepracování. Stavba, pro niž shromažďovali stavební materiál nejen členové kroužku, ale také celá řada dalších občanů Meziříčí (kteří také dobrovolně odpracovali řadu brigádnických hodin), byla pro veřejnost otevřena na podzim roku 1955. Svou činností tak doplnila v kraji již zprovozněné lidové hvězdárny v Gottwaldově a ve Vsetíně, o výstavbě nové hvězdárny v té době uvažovali také občané Hodonína.

Žádná z nich však nemůže co do architektonické kvality konkurovat té ve Valašském Meziříčí. Zdeněk Plesník vytvořil jednoduchý a přitom elegantní návrh, přízemí je pojato jako hranol s bočními stěnami z neomítaného zdiva, s nimiž kontrastuje prosklení vstupní fasády, které člení do tří polí čtyři kruhové sloupy podpírající markýzu. V úrovni druhého podlaží jsou dvě menší hvězdářské kupole skryty za výraznou kupolí hlavní, která je osazena na proskleném tamburu, který přechází do zkoseného zastřešení přednáškového sálu. Ten byl původně osvětlen přirozeným způsobem, přes prosklení bočních stěn pultové střechy. Toto chytré, ale v praxi zřejmě problematické řešení, však vzalo zasvé nejpozději do sedmdesátých let, stejně jako výhled z mezipodesty přes lehké trubkové zábradlí do sálu. Dnešní prostory přednáškového sálu tak působí oproti stavu známého z dobových fotografií mnohem méně vzdušně. Kromě přednáškového sálu se v prostoru přízemí nacházelo vstupní foyer, fotokomora, dílna, laboratoř, ředitelna, knihovna a malá místnost určená k přespání pozorovatele noční oblohy.

Projekt byl několikrát rekonstruován či drobně měněn, naposledy v roce 2012. Původní vzhled objektu byl maximálně zachován, hvězdárna je od roku 1958 kulturní památkou.

Na pozemku se nachází také budova odborného pracoviště, dokončená roku 1964.

MJ