en

Svobodárny

Datace 1930–1931
Kód Z2
Adresa Lipová 1761, Vysoká 2094, Zlín
MHD MHD: Prostřední (TROL 1, 8, 11, 12)
GPS 49.2193403N, 17.6550653E
49.2185069N, 17.6571514E
Památková ochrana Čtyři budovy svobodáren jsou nemovitou památkou s číslem rejstříku ÚSKP 51016/7-8973
Firma Baťa kategorizovala ubytování zaměstnanců v meziválečném období na několika úrovních – podle věku, rodinného stavu i pracovního zařazení. Ženatí zaměstnanci mohli dosáhnout na bydlení v samostatných domech různých velikostí a dispozic v postupně budovaných podnikových čtvrtích zahradního charakteru. Nejmladším a nejméně kvalifikovaným pracovníkům bylo zase vyhrazeno hromadné ubytování nejdříve na provizorních ubytovnách, od konce 20. let pak v rozrůstající se samostatné internátní čtvrti nedaleko náměstí Práce.
Bydlení dospělých svobodných pracovníků představovalo mezistupeň přísně organizovaného životního stylu mladých mužů a mladých žen na internátech a volnější formy rodinného bydlení. Ani ta však nebyla úplně bez omezení. Žadatelé o firemní domek museli projít přísným procesem výběru, dodržovat jasně daná pravidla bydlení a snést dohled ubytovacího oddělení. Mladší zaměstnanci bez rodin, obvykle v lepším postavení v hierarchii firmy, tedy úředníci, učitelé a lékaři, případně i ženatí pracovníci, kteří nemohli denně dojíždět z okolních sídel, nacházeli nejprve zázemí v jednotlivých rodinných domcích adaptovaných pro pobyt několika samostatných osob. Společně s cíleným rozvojem firemní stavební typologie nastal na konci 20. let moment, kdy se speciálně pro ně objevila nová forma bydlení – svobodárny.
Architektonická forma svobodáren organicky plyne z podoby domků v rodinných čtvrtích. Podsklepené obdélné dvoupodlažní objekty s rovnou střechou řeší Stavební oddělení firmy Baťa jako replikovatelné standardizované typy, které se můžou lišit dispozicí, počtem nabízených pokojů a lůžek či doplňkovým zázemím. Vždy však hmotově evokují baťovské čtyřdomky, stejně tak přejímají provedení jejich fasád. Hladké průčelí charakterizované neomítanými cihlami prolamují v pravidelném rytmu dvojitá dřevěná okna s horní větrací částí a světlým překladem nad nimi. Vstup do svobodáren byl většinou umístěn do středu, kudy vede i jednoduché schodiště do patra, u některých typů osvětlované pomocí dlouhého okenního pásu, u jiných pouze jednoduchým oknem.
S výstavbou svobodáren se začalo v obytné čtvrti Letná, kde na počátku 30. let vyrostla série podobných objektů. Situovány byly zejména do jihovýchodního okraje čtvrti, do oblasti kolem ulic Vysoká, Na Vyhlídce a Mostní. Také v následujících letech byly svobodárny, které vznikaly i v dalších obytných zónách ve Zlíně a ve firemních pobočkách mimo město, k nalezení nejčastěji v krajních partiích obytných zón (ne však výlučně, existují i svobodárny vrostlé do centra obytné zástavby).
Raný typ svobodárny, který se na Letné vyskytuje nejčastěji (např. Vysoká 2094, Lipová 1761), zajistil prostor pro celkem 26 pracovníků, kteří se mohli ubytovat v 11 dvoulůžkových a 4 jednolůžkových pokojích (5 dvoulůžkových a 2 jednolůžkové v přízemí, v patře 6 ložnic pro dva a 2 samostatné). Střídmé, ale plně komfortní zařízení ložnic tvořil jednoduchý dřevěný a trubkový nábytek. Trojice toalet a koupelna s vanou byly u tohoto typu svobodárny společné pro všechny, a to pouze v přízemí. Oproti internátům, kde studující běžně sdíleli jeden pokoj v 10 a více lidech, však nabízely svobodárny citelně příjemnější životní podmínky odpovídající věku a postavení zaměstnanců. V přízemí se kromě toho nacházel také dvoupokojový byt domovníka a v patře zase prostory společenské klubovny.
V průběhu meziválečných let se uplatnila řada variant s menším počtem ložnic, větší obytnou plochou, s kuchyní v přízemí (U zimního stadionu 1759, 1760), se schodištěm v rohu či se zdvojeným hygienickým zázemím na každém patře (Otrokovice-Baťov) a v některých případech i na pokoji. V závěru 30. let navrhl architekt Vladimír Karfík čtveřici modernizovaných svobodáren pro obytnou kolonii Díly, kterou vsadil do samého centra čtvrti v sousedství ústředního společenského domu.
Přízemní nároží orientované do ulice u dvou z nich vybavil velkorysými elegantními prosklenými výkladci s markýzami. Obytnou funkci svobodáren tím zkombinoval s veřejně přístupnými nákupními plochami a doplňkovými službami. Oživuje tak, v meziválečném baťovském Zlíně nepříliš obvyklou, typologií podlažního bydlení s obchodním parterem.
Architektonická podoba svobodáren na Letné je i v současnosti většinou velmi dobře rozpoznatelná, některé z nich jsou v téměř původním stavu s dochovanými dřevěnými prvky oken i fasádou (U zimního stadionu 2086). Většinou stále slouží po adaptaci interiérů jako obytné objekty, občas prostoupené ordinacemi lékařů či soukromými kancelářemi. Největší proměnou prošlo okolí svobodáren, místo dřívějších odpočinkových zahradních ploch zde často vidíme velice nelichotivě neupravená parkovací stání.
 
KE