en

Letecké snímky rozlišujeme na letecké snímky šikmé a kolmé. Liší se mírou náročnosti pořízení a nároky na technické vybavení. Oba typy ale představují atraktivní zdroj pro studium městské i volné krajiny a jejích proměn.

Ve fondech paměťových institucí i v soukromých archivech jsou neustále objevovány nové, širší veřejnosti dosud neznámé šikmé letecké snímky. Šlo o fotografie pořízené zejména z letadla (v posledním dvacetiletí z dronu), které byly pořízeny soukromníky, spolky nebo institucemi. Většina měst v České republice má dochované rané snímky již ze třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Tehdy podnikal velkou „mapovací“ akci Klub československých turistů, ve Zlíně ale dominují snímky pořízené firmou Baťa. Ve druhé polovině století bylo povoleno snímkování pro některá státní nakladatelství, která vydávala obrazové publikace, a stejnou metodu – fotografování z nízkoletícího letadla využívá dosud také letecká archeologie při mapování archeologického potenciálu. Nejrozsáhlejší sbírku fotografií pořízených z letadla tak shromáždil Archeologický ústav Akademie věd České republiky v Praze.

Od roku 1933 fotografové Zlína disponovali výhodným stanovištěm pro snímky z výšky v podobě rozhledny/vysílače na Tlusté hoře, přesto vznikly například soubory snímků Josefa Vaňhary z roku 1935 nebo Libora Stavjaníka z devadesátých let 20. století (Eva Chodějovská a kol. Historický atlas měst české republiky, sv. 28: Zlín, Praha 2016, mapový list č. 31.)

Kolmé letecké snímky jsou výsledkem přesných odborných postupů fotogrammetrie. Pořizovány byly od poloviny třicátých let 20. století; československá armáda započala se snímkováním území státu v roce 1936. Teritorium bylo snímkováno průběžně, daná oblast vždy v přibližně desetiletých odstupech. Od devadesátých let 20. století navazuje letecké snímkování prováděné soukromými firmami, např. Geodis Brno. Pro centrum města Zlína jsou k dispozici snímky z poloviny čtyřicátých let 20. století dokumentující město těsně po skončení 2. světové války, snímky z roku 1955, 1971 a 1990. Nelze vyloučit, že zejména ve Vojenském geografickém a hydrometeorologickém úřadu v Dobrušce budou nalezeny další.

Vedle družicových snímků s velkým rozlišením prezentovaných soukromými firmami (např. Google Earth) jsou na internetu volně k dispozici letecké snímky spojené v souvislou mapu. Po jejich doplnění o popis vznikne ortofotomapa, která je v současnosti pro svou názornost běžnou součástí mapových portálů.

 

 

ECH