Internáty

Od roku 1927 se začíná v blízkosti náměstí Práce budovat nová internátní čtvrť pro mladé a svobodné zaměstnance, studenty Baťovy školy práce. Má vyřešit kapacitní problémy, s nimiž se ubytovací oddělení firmy Baťa dlouhodobě potýkalo. Autorem urbanistického řešení je František Lýdie Gahura, který budovy hromadných ubytoven rozdělil do dvou řad (dívčí a chlapecké). Mezi lety 1930–1937 vznikl na severním svahu nedaleko baťovského centra velkorysý prospekt nazývaný od roku 1939 náměstí Průkopníků (dnes náměstí T. G. Masaryka).

Vzorem pro internátní budovy byla dvoupatrová noclehárna č. 855 vystavěná mezi lety 1925–1926 u silnice Malenovská. Projekt na její výstavbu vypracoval Alois Jambor z Hranic, který využil klasický tovární železobetonový konstrukční systém s modulem o rozměrech 6,15 × 6,15 m. Netypickým prvkem se stala obslužná galerie instalovaná po obvodu prvního patra, skrz niž se vcházelo do jednotlivých ložnic. Každý z pokojů měl samostatný vstup, který tomuto dočasnému bydlení zajišťoval větší komfort a soukromí. Součástí budovy byly také jídelny, které sloužily i jako společenské místnosti. Obslužné schodiště a toalety se nacházely ve dvou přístavcích na kratších stranách noclehárny. V roce 1965 byla tato budova asanována a nahradila ji nová výstavba.

Podoba internátů se následně změnila a rozrůstající se náměstí do budoucna definují tří- až pětietážové objekty, které jsou ve svahu po vrstevnicích rozmístěné do dvou řad. Stejně jako u standardizovaných továrních budov byl i u internátů využit železobetonový skelet (systém Pohr a Hennebique), modul 6,15 × 6,15 m a objem 13 × 3 polí. Základním dispozičním členěním se stal trojtrakt s provozní chodbou uprostřed a vstupem ve střední části objektu, odkud dvouramenné schodiště propojuje ostatní podlaží. Starší internáty nacházející se bezprostředně nad náměstím Práce mají ještě hranaté sloupy, které po roce 1930 nahradily sloupy kulaté. Aby měly společné pokoje co největší velikost, je chodba zúžena. Skeletový systém sloupů a podlaží je na fasádě vyplněn ve spodní třetině parapetní vyzdívkou, na kterou navazují dvě okna dělená do šesti polí, ta jsou oddělena vyzděným pilířem. Změna rytmu fasády uprostřed objektu naznačuje vstup do internátu. Vnitřní chodbu prosvětlují dvě osmidílná okna se sníženým parapetem.

První budovou v nové čtvrti byl internát s číslem 1335 (dnešní hotel GARNI). Autorem projektu je František Lýdie Gahura, vedoucí Stavebního oddělení. Plány ostatních internátů jsou podepsány například dvojicemi Martinec–Švarz, ing. Franc–Sovadina, Langfelder–Kubela, Martinec–Köhler a dalšími. Mnozí z nich byli zaměstnanci Stavebního oddělení firmy Baťa, podobně jako u továrních budov však byli najímáni i externí spolupracovníci a firmy.

Členění pokojů na internátech bylo napříč čtvrtí velmi podobné, ale ne identické. Některé místnosti v ubytovacích patrech byly spojeny, jiné rozděleny pro skladové prostory. V obytných podlažích se nacházelo přibližně 22 pokojů, rozdílné bylo využití přízemních etáží. Sem byl nejčastěji situovaný byt vychovatelů a správce budovy, ale také společenské místnosti, bufet, jídelny, kuchyň, čistírna obuvi, knihovna, sklad prádla holič anebo garáž. Počty ubytovaných mladých mužů a mladých žen se na jednotlivých internátech lišily. V dobových záznamech lze najít hodnoty ubytovaných na jedné etáži, které se pohybují od 85 osob a dosahují počtu 440. Průměrně tak na pokojích mohli být mladí muži a ženy, popř. svobodní absolventi po 5, oproti nově příchozím, kteří se dělili o pokoj s dalšími dvaceti spolunocležníky. Interiéry pokojů byly vybaveny jednoduchým nábytkem, jedno- a dvoupatrovými postelemi.

Do roku 1991 byly internáty majetkem bývalého Svitu, který zde ubytovával české i zahraniční studenty a pracovníky podniku. Od roku 1992 postupně přešly do soukromého vlastnictví a v současné době slouží nejčastěji komerčním, ubytovacím i školním účelům. U mnohých internátů byly změněny dispozice v interiéru a použité materiály. Základní urbanistické řešení však zůstalo zachováno.

 

 

LŠ