Mateřská škola a jesle Bartošova čtvrť

Mateřská škola a jesle na ulici M. Knesla byly realizovány jako doplňující občanská vybavenost pro sídliště Bartošova čtvrť. Autorem zastavovacího plánu byl architekt Adolf Zikmund, který po studiích na pražské UMPRUM u profesora Adolfa Benše přišel do Zlína, kde působil v místní pobočce Stavoprojektu, od roku 1966 potom na Útvaru hlavního architekta gottwaldovské aglomerace. 

Sídliště ve východní části města nedaleko řeky Dřevnice a krajské nemocnice bylo vystavěno převážně pomocí panelové konstrukční soustavy G57 v období po roce 1958. Dostalo pravidelnou urbanistickou strukturu. Jednotlivé domy o třech až pěti podlažích s charakteristickými lodžiemi byly uspořádány do řad kolem ústředního objektu experimentálního typu G59. Adolf Zikmund v roce 1960 připravil také návrh mateřské školy a jeslí, které situoval do jedné linie se čtveřicí panelových domů východně od ulice M. Knesla.

Komplex mateřské školy o čtyřech odděleních pro 120 dětí a jeslí o dvou odděleních byl kolaudovaný v roce 1963, architekt ho rozvrhl do tří funkčních celků. Dvoupodlažní podélný objekt mateřské školy je na půdorysu písmene T propojený s přízemním spojovacím traktem, kam byla umístěná kuchyně a další příslušenství. Proporce udržel Zikmund odpovídající sousednímu obytnému domu. Na jihozápadě připojil téměř čtvercovou budovu jeslí pro nejmenší děti o dvou nadzemních podlažích.

Nejenom u sídliště, ale i v případě zdejší školky a jeslí se vycházelo z principů typové výstavby s množstvím prefabrikovaných prvků, jako byly monolitická železobetonová schodiště či stropy. Všechna křídla areálu zůstala nepodsklepená, měla ploché lepenkové střechy a byla provedena pomocí cihelného zdiva. Fasádám se s výjimkou břízolitem omítnuté kuchyně ponechalo červené spárové zdivo, které se stalo hlavním výrazovým prvkem vzdělávacího komplexu. Podobně fungovalo i v některých částech interiéru. 

Jesle i mateřskou školu bohatě osvětlují velká trojdílná okna se spodní vyklápěcí tabulí, pro hospodářský trakt byla zvolena menší čtvercová okna. Jižní průčelí jeslí s pásem oken v patře je téměř kompletně prosklené. V přízemní části se dalo skleněnými dveřmi vyjít do oploceného areálu zahrady. V patře pak byl přístupný lehoučký balkon se zábradlím z ocelových tyčí, který se pnul po celé šíři a sloužil dětem i pro odpočinek. Také východní fasáda školky nabídla dva menší balkony. Součástí rozlehlé pobytové zahrady mělo být podle architektových plánů i brouzdaliště.

Mateřská škola byla rozložena do totožných oddělení pro čtyři skupiny dětí, vždy po dvou na patře. Vstup ze spojovacího krčku vedl do vstupní haly se schodištěm uprostřed, odkud se dalo na každé straně dostat přes šatnu do jednoho dětského prostoru. Největší plochu zabíraly herna a lehárna, ke kterým byly připojeny umývárna a sklad lůžek. 

V jeslích bylo pro každé dětské oddělení vymezeno jedno patro, s podobnou skladbou místností. Vybavení interiérů a materiální řešení odpovídalo péči o malé děti – gumové podlahy v učebnách, umývárny obložené do výšky kachličkami, do vstupních hal vedly zasklené stěny s dveřmi. Kuchyně a její přidružené skladové provozy, prádelna a žehlírna či šatny zaměstnanců, které se nacházely ve spojovacím traktu, byly společné pro jesle i školku. Přepravu jídla mezi podlažími usnadňovaly ruční jídelní výtahy o nosnosti 50 kg. Ústřední vytápění i napojení na vodovod či telefonní sítě byly samozřejmostí.

Neomítané cihly jako zásadní výtvarný element architektonického výrazu později uplatnil Adolf Zikmund i u svého vlastního rodinného domu ve čtvrti Na Nivách (1970–1973). 

Na konci sedmdesátých let byl objekt rekonstruován a řada původních materiálů, zejména v interiéru, byla vyměněna. Některé okenní otvory byly nahrazeny, stejně tak i zahrada a její plot prošly novodobými úpravami. Celý areál však zůstal plně funkční a díky svému příznivému urbanistickému začlenění nadále představuje důležitou součást komunitního života sídliště Bartošova čtvrť. 

 

KE