Polyfunkční dům (Gebra)

Sedmipodlažní polyfunkční dům (v projektu jako Společné účelové zařízení Trexim Stavoservis VUT Zlín) na ulici Antonínova představuje díky své tvarové pestrosti, dynamickému půdorysu i množství charakteristických detailů snadno rozpoznatelný příspěvek ke zlínské architektuře devadesátých let. Složitě komponovaná budova je přístavbou ke štítové zdi dlouhého bloku vysokoškolských kolejí umístěných nedaleko střední průmyslové školy od Šebestiána Zeliny a polikliniky Miroslava Drofy a Karla Kárníka (1952–1954). Dům měl sloužit různorodým potřebám tří společných investorů, kterými byly: stavební, inženýrská a obchodní společnost Stavoservis, inženýrská a poradenská organizace Trexim Plus a Fakulta technologická VUT ve Zlíně. 

Projekt vypracoval v červnu roku 1991 Jiří Gebrian, absolvent brněnské Fakulty architektury VUT, který působil dlouhodobě na útvaru hlavního architekta města a v průběhu devadesátých let ovlivnil podobu Zlína několika výraznými realizacemi, které využívaly aktuální postmoderní formy architektury (prodejní centrum ABS, městský dům Formule).

Nepříliš rozlehlá, úzká stavební parcela předurčila vertikální rozložení funkčních provozů do výškového objektu. Lehce zaoblená fasáda obrácená do ulice kontrastuje s ostrým, do špičky zalomeným a zasunutým pásem oken osvětlujícím komunikační jádro se schodištěm a výtahem. 

Hlavní vstup do domu byl vsazen do zvýšeného přízemí, aby byl přístupný oblou bezbariérovou vyrovnávací rampou s pevnými bočnicemi a jemnými kovovými madly a zároveň krátkým schodištěm. Lehkost a hravost architektonického výrazu domu podporují rozmanité formáty oken od kulatých nautických okének až po geometricky seskládaná čtvercová okna čelního průčelí s chybějícím rohem. Typizované otvory doplnily také atypické truhlářské a zámečnické výrobky. Architekt v návrhu věnoval péči použitým materiálům, kombinoval keramické obklady a cihelný pásek, světlé a tmavé omítky. V posledním podlaží byla k dispozici dvojice otevřených teras. Celý objekt završila výrazná špičatá střecha s trojicí bočních vikýřů obložená tmavým měděným plechem. Ta znatelně překročila výškovou hladinu vedlejších kolejí a vytvořila výrazné nároží viditelné z hlavní ulice. 

Dům na Antonínově ulici měl poskytnout obchodní, administrativní a obytné funkce s prvky občanského vybavení. Největší plocha v přízemí byla podle projektu z roku 1991 vyhrazena pro restauraci, kavárnu, bar a obchodní jednotku s doplňujícím přípravným, skladovým a hygienickým zázemím. Všechny provozy na sebe plynule navazovaly a obklopovaly ze dvou stran ústřední chodbu ve středu dispozice, lemovanou schodištěm. Ve druhém a čtvrtém podlaží se nacházelo několik prostorných kanceláří, jedna z nich byla rozvržena do atypického, téměř trojúhelníkového půdorysu. Třetí patro vyplnil dvoupokojový byt a velkorysý zasedací sál s kuchyňkou. V pátém poschodí se rozkládaly dva jednopokojové byty, každý s přístupem na venkovní terasu. Poslední, podkrovní, podlaží ukrývalo sklady, galerii/ateliér a strojovnu výtahu. V suterénu byla plánována čtyři garážová stání, kolárna, mrazicí a chladicí box pro restauraci v přízemí, sklad nebo údržbářský prostor.

Již během realizace prošel dům řadou dodatečných úprav v dispozici, v použitých materiálech či architektonických detailech. K výškové části domu se mimo jiné připojilo nižší dvoupodlažní křídlo na východě s garážemi v polozapuštěném suterénu. Potíže v majetkoprávních a stavebních záležitostech mezi skupinou investorů vyústily v to, že Jiří Gebrian převedl své spoluvlastnické a autorské právo užít a upravovat dílo na společnost Stavoservis. Dnes objekt slouží jako ubytovna. Během let byl několikrát upraven, v roce 2005 byla vyměněna původní okna za nová.

 

 

KE