Přístavby u průmyslové školy stavební

Z roku 1968 pochází záměr na vypracování studie přístavby Střední průmyslové školy Gottwaldov, která sídlila v třípodlažním objektu bývalé Živnostenské školy postavené ve třicátých letech podle návrhu Miroslava Lorence. Prostorové podmínky přestávaly být po více než třech desítkách let dostatečné, vybavení školy s laboratořemi a dílnami už také neodpovídalo aktuálním potřebám studentů. Na konci šedesátých let vychovávala škola odborníky pro celý Jihomoravský kraj, jejich počet se měl ještě zvýšit. Kromě Gottwaldova se stavební průmyslová škola totiž nacházela pouze v Brně. Výuka měla být rozšířena o dopravní a inženýrské stavby, do osnov odborné školy se navíc dostaly hodiny tzv. konstrukčního cvičení, které měly probíhat v rýsovnách. Další změnou, která vyžadovala více tříd, byla dělená výuka v menších skupinách.

Stavba, jejímž hlavním investorem byl Odbor výstavby Městského národního výboru v Gottwaldově, byla zařazena do plánu akce Z a provedena svépomocí. V první verzi měla přístavba vést na západní i východní stranu budovy. Nikdy nezrealizované křídlo směrem na východ mělo být rozšířeno o tělocvičnu, na západ mělo dojít k rozšíření budovy o nové rýsovny, dřevodílny, kanceláře a kabinety. Autorem projektu byl jeden z tamních pedagogů architekt Svatopluk Sládeček st., který v průběhu šedesátých let absolvoval řadu stáží a studijních cest do zahraničí, kde se seznámil se švýcarskou a skandinávskou architekturou.

Dvoupodlažní, částečně podsklepená budova s rovnou střechou je řešena jako jednotraktová o půdorysu písmene T. S budovou Živnostenské školy je spojena subtilním krčkem v druhém podlaží. Fasáda je členěna širokými vertikálními meziokenními pásy, které jsou opatřené cihelným obkladem, kontrastní světlou omítku prolamují čtyřdílná okna. Pravidelné řazení je ve střední části narušeno velkorysým proskleným schodištěm, které sousedí s plnou stěnou s minimalisticky řešeným detailem průduchů, obloženou rovněž cihelným páskem. Přízemí nabídlo dvě rýsovny, laboratoře a kabinety. Ve druhém podlaží se nachází kanceláře vedení školy, kabinety a dvě rýsovny bohatě prosvětlené z obou stran. Objekt propojuje dvouramenné schodiště, vedle kterého jsou umístěny toalety.  Do suterénu vložil architekt sklady, archiv, klubovou místnost a saunu.

Pro Svatopluka Sládečka představuje školní přístavba jednu z mála realizací veřejných staveb ve Zlíně, později se věnoval zejména projektům rodinných domů a pedagogické činnosti. Přístavba doznala nutných rekonstrukcí zejména v interiéru, tyto změny však nenarušily původní podobu exteriéru. Budova dodnes slouží školním účelům, své sídlo zde má Fakulta multimediálních studií Univerzity Tomáše Bati. V průběhu osmdesátých let byla Střední průmyslová škola rozšířena o další křídlo. Na jižním okraji Lorencovy budovy vzniklo zázemí pro učebny odborné praxe, tentokrát podle projektu architekta Františka Balajky. Oba architekti sice narušili původní urbanistický záměr Miroslava Lorence, v nových dvoupodlažních objektech však mají jednotnou výšku a materiálně navázali na baťovskou zástavbu. 

 

 

LŠ