Zdravotnická škola Bartošova čtvrť
Střední zdravotnická škola a k ní přidružený penzion vyplnily v první polovině devadesátých let dopravně dobře dostupnou volnou parcelu na východním okraji Zlína. Nacházela se mezi hlavní silniční komunikací směrem do Vizovic, ke které přiléhal areál zanikajících uhelných skladů a na severu řekou Dřevnicí a zemědělskou půdou na východě. V těsné blízkosti sídliště Bartošova čtvrť postaveného v padesátých letech do racionálně seřazeného pravoúhlého rastru vznikl školní areál, který přinesl větší urbanistickou a tvarovou pestrost. Její autor, architekt Ivan Bergmann, tehdy pracoval pro projektovou organizaci S-projekt (následovník předrevolučního gottwaldovského Stavoprojektu) a v roce 1994 navrhl také rekonstrukci a dostavbu gymnázia v Lesní čtvrti. Záměr vybudovat novou školu pro budoucí zdravotníky i další domov důchodců se řešil již od osmdesátých let. Až v porevolučním období však představitelé města finálně rozhodli, že kvůli finančním úsporám a prostorové výhodnosti budou realizovány společně jako jeden urbanistický celek se společným technickým vybavením, komunikacemi a inženýrskými sítěmi. Malá vzdálenost od krajské nemocnice také přispěla k atraktivitě lokality. Zdravotnická škola pro 570 studentek a studentů byla uvedena do provozu v září roku 1995. Zázemí rozvrhl architekt vzhledem ke tvaru a orientaci pozemku a obtížnosti jeho zakládání do kompaktního objektu o dvou propojených křídlech. Třípodlažní západní křídlo s tělocvičnou se obrací v úhlu 45 stupňů k pětipodlažnímu objektu se třídami a laboratořemi. Na západě k nim Bergmann přidal šestipodlažní penzion pro starší obyvatele o necelé stovce malometrážních bytů s přilehlým přízemním tepelným výměníkem, na jehož návrhu se podílel také Stanislav Nožka.. Budova školy využívá železobetonový skelet vyplněný tradičním zdivem, penzion zase panelovou technologii T06B obloženou cihelným páskem. Architektonický výraz škole i penzionu dodávají červené cihly kontrastující s bílými průbežnými pasy, sloupy, rámy oken i balkony. Východní křídlo má ustoupený prosklený parter s pochozím loubím. Jednoduchou fasádu s pravidelným rytmem velkorysých oken prolamuje na jihovýchodním nároží zaoblený transparentní tubus schodiště. Architekt tím společně s pásy zakulacených balkonů u středové chodby odlehčil jednolitou hmotu budovy. Dispozičně bylo křídlo organizovano jako trojtrakt a kromě hlavního vzdělávacího zázemí v podobě učeben, kabinetů a specializovaných tříd se zde nacházely také centrální šatny. Studijní křídlo na východní straně sjednotil Ivan Bergmann se západním segmentovým spojovacím krčkem, kam vložil vstup s vestibulem. Představoval hlavní komunikační článek s výtahem a schodištěm, který nabídl také komfortní odpočinkové prostory, otevřené terasy. Vchod zdůrazňuje světlá otevřená ocelová konstrukce s pyramidálním zastřešením, která tvoří reprezentativní vstupní i společenskou plochu. Západní trakt charakterizuje výrazné zaklenutí hlavního sálu tělocvičny s příhradovou konstrukcí a vysokými okny, které sahají až k hraně střechy. Kromě prostorné tělocvičny s otevřenou galerií zde měli žáci k dispozici knihovnu, studovnu či rozlehlou aulu. Fasády penzionu člení horizontální linie průběžných lodžií na obou průčelích a oblá zábradlí teras s předzahrádkami u osmi bezbariérových přízemních bytů pro handicapované obyvatele. Objekt školy i penzionu architekt Bergmann vizuálně propojil pomocí sdílených detailů jako jsou kruhová okénka, zaoblené střechy se zelenou střešní krytinou, ustoupená prosklená nároží či působivé řady balkonů. Objekt Střední zdravotnické školy funguje dosud ke stejným výukovým účelům, formálně navíc přibyla Vyšší odborná škola zdravotnická. I po třiceti letech zůstává originální podoba domu výborně dochovaná. Ukazuje, jak architekt Ivan Bergmann dokázal skloubit znalost místního kontextu a zlínské meziválečné racionality stavění se soudobými postmoderními tendencemi a vytvořil tak důležitý příspěvek do městské sociální a vzdělávací infrastruktury. KE
