Rodinný dům manželů Ludvíka a Bohumily Malotových

V průběhu 2. světové války významně poklesla výstavba firemních, městských i soukromých budov. Výjimečnou skupinou jsou tzv. ředitelské vily Vladimíra Karfíka stojící v okrajových částech města. Skromnějším příkladem je rodinný dům pro manželé Ludvíka a Bohumilu Malotovi, který připravil architekt Zdeněk Plesník, v tu dobu zaměstnanec filmových ateliérech firmy Baťa na Kudlově, kde působil ve funkci kresliče. Pro majitele cukrárny, vinárny a palírny v Rašínově ulici navrhl architekt dvoupodlažní vilu v tehdy v ulici K Pasekám. Lokalita na severním okraji města byla dosud téměř nezastavěná. Součástí zadání se stal také návrh interiéru, který architekt, coby absolvent Státní odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí zhotovil (stejně jako vilu) v moderním funkcionalistickém stylu.

Vila s rovnou střechou má půdorys ve tvaru písmene L a delší stranou se obrací k hlavní ulici. Čelní fasádu charakterizuje vystupující arkýř se schodišťovou chodbou, kterou Plesník prosvětluje luxferovým zasklením, do suterénu umístil také garáž pro dvě vozidla. Důsledně symetrické členění otvorů vychází z půdorysného řešení vnitřní dispozice na dvě totožné bytové jednotky, které využívali manželé Malotovi a jejich syn Karel. Protiváhou klidného průčelí je dynamicky řešená severní strana objektu orientovaná směrem do zahrady. Zde vystupuje z hmoty domu arkýř s rohovými okny, do vnitřních prostor obývacího pokoje se dostává kulatý sloup, který architekt využil znovu u sloupoví vynášející balkón v druhém podlaží. Směrem do zahrady vznikla pobytová terasa propojující obytný prostor s okolní zelení.

Vnitřní členění domu nabídlo komfort rodinného bydlení v třípokojovém bytě s příslušenstvím a samostatným zázemím pro služebnou. Zdeněk Plesník navrhl pro manželé Malotovi atypické nábytkové kusy a stěny s mahagonovou dýhou (vyrobeno v Rousínově). Součástí vybavení byly také vestavěné skříně v ložnicích a na chodbách, hlavní prostor obývacího pokoje doplňoval krb s měděným plechem, atypicky řešená byla také vestavěná kruhová svítidla. Kuchyň s koupelnou nechal architekt obložit bílými keramickými obklady.

Vila manželů Malotových předznamenává některé principy, které v poválečném období vidíme u trojice slavných vil z padesátých let (vily Miroslava Zikmunda, Jiřího Hanzelky a Zdeňka Lišky). Vedle vytvoření plynoucího obývacího prostoru je pozornost věnována také kontaktu se zahradou a propojení interiéru se zahradou. Dřevěné nábytkové kusy ukazují na Plesníkovo rané vzdělání u Bohumíra Kupky a nadání navrhnout autorsky pojatý nábytek.

Do roku 2008 zůstal dům v téměř původní podobě, nutná rekonstrukce proběhla po podle návrhu architekta Františka Petra, který vilu adaptoval pro potřeby soukromé firmy. Vnitřní vybavení se již nedochovalo, došlo k zastavění lodžií na severní straně, otevřená terasa v přízemí je prosklená a slouží jako jednací místnost. Přes tyto změny zůstalo zachováno původní vyznění fasády, dodržené je i členění okenních otvorů, původní charakter vily je dodnes rozpoznatelný. Největší proměnou prošlo bezprostřední okolí vily Malotových. Z okrajové části města se díky výstavbě sídliště Jižní Svahy a následného vybudování víceproudé silnice stalo jedno z nejrušnějších míst, původně klidový charakter rezidenční zástavby byl narušen.

LŠ