Katastrální mapa města se zakreslenými navrhovanými úpravami Františka L. Gahury a Jana Kotěry (1925)
Územní a regulační plány představují nejcharakterističtější skupinu kartografické produkce, která se ke Zlínu jako celku dochovala. Město nepatřilo mezi první sídla na území dnešní České republiky, která vyhověla stavebnímu řádu z roku 1889 a nechala si zpracovat podklady pro svůj koordinovaný územní rozvoj. Ale od poloviny dvacátých let 20. století se pořizovala stále početnější a druhově velmi pestrá skupina map a plánů sloužících k usměrňování výstavby dynamicky se rozvíjejícího města, která se svým počtem a nápaditostí zcela vymykala ostatním městům nejen v Československu.
Urbanismus a architektura měly ve Zlíně od dvacátých let 20. století výjimečné postavení. Vedení firmy Baťa se zabývalo v teoretické i praktické rovině budováním „ideálního průmyslového města“. A kromě ekonomických a ryze praktických parametrů zohledňovalo při výstavbě obytných i veřejných budov také estetickou a odbornou stránku.
Důsledkem toho se město proměnilo v permanentní staveniště. Ale Zlín také v této době, s přesahem minimálně na práh druhé poloviny 20. století, lze označit za jedinečnou urbánní laboratoř. Kromě Jana Kotěry byli dalšími konzultanty Baťovy firmy v oblasti urbanismu a architektury Josef Gočár či Le Corbusier.
Největší počet regulačních plánů zpracoval František L. Gahura. Ve Zlíně působil jako urbanista, architekt i sochař až do roku 1945. Pod zde prezentovaným regulačním plánem z roku 1925, který mapuje navrhované zásahy v jižní a západní části města, tedy v okolí rozrůstající se Baťovy továrny, je Gahura podepsán společně se svým učitelem Janem Kotěrou. Kotěra pracoval pro Zlín už v době první světové války, v letech 1916 až 1918. Tomuto společnému plánu předcházel Gahurův nejstarší známý samostatný celkový regulační plán města, který vznikl roku 1921.
Baťa více než jedno desetiletí intenzivně usiloval o rychlou modernizaci a utváření města podle vlastních podnikatelských potřeb. Tato snaha dostala výraznou kartografickou formu ve třicátých letech. Zachycují ji na svou dobu špičkově provedené Upravovací plány města Zlína, Regulační plán Zlína a rozsáhlý Základní plán upravovací obcí Velkého Zlína.
Po zvolení Tomáše Bati starostou (1923) agendy plánovacích útvarů města a firmy splynuly. A lze konstatovat, že stavební rozvoj města ideově, v rovině umělecko-architektonické, urbanistické i ve fyzické rovině vlastní výstavby měli plně v rukou oddaní spolupracovníci Tomáše a posléze Jana Antonína Bati.
V roce 1930 bylo zřízeno městské regulační oddělení a jako první městský architekt působil od roku 1933 František L. Gahura. Ten měl již za sebou desetiletou spolupráci s firmou Baťa a jeho Upravovací plány města Zlína, které zde prezentujeme, mají svůj základ minimálně v roce 1927. Souvisí také mj. s Přehlednou mapou regulace města Zlína (nesignovaný rukopisný plán 1 : 5760, který lze také datovat do roku 1931, dochovaný v Muzeu Města Brna v osobním fondu F. L. Gahury). Ta mimo jiné ukazuje některé nerealizované detaily (letiště na dnešních Jižních Svazích, dlouhou řadu internátů vrcholící muzeem). Oba dokumenty společně svědčí o překotných úvahách, které se v hlavách vedoucích představitelů města a Baťovy továrny na přelomu dvacátých a třicátých let odehrávaly.
Pro Velký Zlín vznikl v roce 1934 Základní plán upravovací obcí Velkého Zlína. Představoval vlastně syntézu dílčích studií jednotlivých zlínských čtvrtí, které Gahura také připravil. Plán predikoval rozvoj města na dalších třicet let, kdy v něm mělo žít až 100 000 obyvatel. Zlín vnímal jako součást celého podřevnického regionu.
(ECH)
Katastrální mapa města se zakreslenými navrhovanými úpravami Františka L. Gahury a Jana Kotěry |
|
Autor: |
František L. Gahura, Jan Kotěra, asi Petr Holec (podkladová mapa) |
Název: |
Upravovací plány města Zlína |
Datace: |
1925 |
Měřítko: |
Bez měřítka |
Technika: |
Barevná kopie pravděpodobně barevného originálu |
Rozměry: |
Plán na více listech, rozměry jednoho listu 200x570 mm |
Uložení: |
MJVM, Zlín, inv. č. K 2439 |