en

Podrobný katastrální plán Zlína z roku 1829

Nejpodrobnějším a topograficky nejspolehlivějším kartografickým obrazem, který zachycuje podobu středoevropských měst v předmoderní době, jsou mapy stabilního katastru. Zeměměřiči mapovali a popisovali podle předem vypracované legendy obec po obci plošně v celé habsburské monarchii od roku 1817. Na základě stavu zjištěného v terénu určovali bonitu půdy, z níž se odvozovaly daňové povinnosti.

Zlín a jeho okolí byly zmapovány ve dvacátých letech 19. století. Kromě tzv. polních náčrtků a indikačních skic (https://www.mza.cz/indikacniskici/skica/detail/4442) obsahuje stabilní katastr zde prezentované tištěné císařské povinné otisky. Obě posledně zmíněné skupiny map byly pořízeny ve velmi podrobném měřítku 1 : 2880. Císařské povinné otisky jasně odlišují zastavěné a nezastavěné plochy a také kvalitu jednotlivých budov (žluté znamenají spalitelné, červené kamenné či cihlové objekty).

Zatímco do indikačních skic se po celý zbytek 19. století zanášely aktualizace, císařské povinné otisky jsou velmi přehledné a jasně datovatelné. O způsobu zemědělského využívání krajiny podrobně informuje Mapa kultur Království českého, která byla zpracována v podrobném měřítku 1 : 36 000 v letech 1837–1844. 

Díky velmi podrobnému měřítku „čteme“ městskou krajinu Zlína objekt po objektu a také v extravilánu v dominantně zemědělsky využívané krajině jsou dobře patrné nejen komunikace, ale také jednotlivé budovy.

Se stabilním katastrem úzce souvisí tzv. druhé vojenské mapování topografická mapovací akce, jejímž výsledkem byla podrobná mapa celého území habsburské monarchie. Mapování se realizovalo ve stejném měřítku jako první vojenské mapování z druhé poloviny 18. století, tedy 1 : 28 000.

Rozdíl mezi oběma topografickými díly spočívá nejen v technice jejich provedení, která reflektuje pokrok v zeměměřictví a kartografii (mapa obsahuje údaje o výškách trigonometrických bodů, a to ve vídeňských sázích), ale také v proměněné krajině, kterou zachycují.

Druhé vojenské mapování realizované na Moravě a ve Slezsku v letech 1836 až 1840 zachycuje oproti stavu v osmdesátých letech 18. století první modernizační intervence. Sledujeme především tři hlavní prvky: zaprvé vznik hlavních silnic, nové vesnice vzniklé v souvislosti s parcelací některých vrchnostenských domén (zejména jezuitských) a zatřetí také proměnu ve využití půdy, kdy se vysoušely rybníky a stále častěji se zakládaly rané průmyslové provozy.

Obě mapování ale svědčí o podobě krajiny Střední Evropy před zásadní proměnou, k níž došlo během modernizace. Průmyslová revoluce, revoluce v dopravě (budováním železničních tratí a infrastruktury) a masivní urbanizace jsou v rámci kartografických děl dobře patrné z porovnání zmíněných mapování a tzv. třetího vojenského mapování, zejména topografických sekcí provedených v měřítku 1 : 25 000.

Nejstarší list pro Zlínsko, který se podařilo nalézt, je datován hned do roku 1876 (Chodějovská 2015, mapový list č. 5). Jednotlivé sekce se pak neustále obnovovaly po celou poslední třetinu 19. století.

Mapové dílo převzalo po roce 1918 nově vzniklé Československo. Pouze názvosloví bylo počeštěno a pro jasnější kontrast byly dotištěny zelené plochy lesů. Mapy třetího vojenského mapování představují první podrobné mapy velkého měřítka, které se dostaly do rukou široké veřejnosti. Vycházely z nich mnohé mapy publikované soukromými vydavateli až do poloviny 20. století.

(ECH)

 

 

Podrobný katastrální plán Zlína z roku 1829

Autor:

– 

Název:

Císařský povinný otisk mapy Stabilního katastru: Stadt Zlin

Datace:

1829

Měřítko:

1 : 2880

Technika:

barevný tisk

Rozměry:

rozměry jednoho listu 500×625 mm

Uložení:

Ústřední archiv zeměměřictví a katastru, Praha, sign. B2/a/6 M-3599.