Škola Komenského I

Vzdělávání v meziválečném Zlíně bylo neodmyslitelně spjato s tzv. pokusným školstvím, které dlouhodobě a systematicky podporoval také Tomáš Baťa. Cílem vzdělávání ve firemním městě byla „výchova lepšího člověka“. A podle slov Stanislava Vrány, ředitele Masarykových pokusných škol, vychovat „lidi samostatné, myslivé, iniciativní a podnikavé, a přitom čestné a charakterní“. Pokusné školy se zaměřovaly na průmysl a obchodně-živnostenský směr. K výuce sloužily moderně vybavené dílny s nejnovějšími stroji a zařízeními, laboratoře a další odborné učebny. Kromě toho se zakládaly žákovské kluby (fotografický, kreslířský, klub ručních prací nebo klub hospodyní) nebo organizovala společná shromáždění s rodiči a učiteli.

První pokusná škola byla otevřena ve školním roce 1929/1930 v objektu (dnes již neexistujících) Masarykových škol. Do prvního ročníku nastoupilo 149 dětí. Svým pojetím výjimečná instituce lákala každým rokem víc a víc zájemců o studium a Zlín se stal „pedagogickou laboratoří“, do které přijížděly návštěvy z celé republiky i ze zahraničí. O sedm let později vzrostl počet žáků na 743 ve 22 třídách. Proto bylo pokusné vzdělávání rozšířeno také do další školní budovy na Zálešnou. Komenského pokusná měšťanská škola, jak znělo oficiální pojmenování nové instituce, v čele s ředitelkou Norou Hradilovou byla otevřena ve školním roce 1937/1938 pro 417 žáků ve 12 třídách.   

Čtyřetážová budova stojí v rovinatém terénu nedaleko říčky Januštice a řeky Dřevnice jen několik desítek metrů od obecné školy postavené v roce 1933 podle návrhu Vladimíra Karfíka. Řešení exteriéru je zrcadlově obrácené. Na fasádách budovy je čitelný skeletový systém o rozponu 6,60 × 6,15 m využívaný pro školní budovy, díky kterému jsou krajní pole, v nichž se nacházely třídy, zvětšena. Středový modul je vyhrazen pro společnou chodbu, na koncích prosvětlenou vertikálním pásem oken. Fasádu členěnou kulatými železobetonovými sloupy vyplňuje cihelné zdivo a školní třídy jsou prosvětleny trojicí obdélníkových oken s cihelnými vyzdívkami. Vchod do budovy je orientován na východ, díky tomu vznikl mezi školami bezpečný volný prostor pro žáky obou institucí, kam mohli chodit i na školní hřiště.  

Od protější školy se liší vnitřním členěním budovy, které odpovídalo specializovanému zaměření školy a jejímu praktickému směřování. Do prvního podlaží za hlavním vstupem byly na západní straně situovány dílny, čítárna a hudební síň, na východní straně potom byt školníka, vstupní hala a na ni navazujících dvanáct šaten pro žactvo. Ředitelna, hovorna, sborovna, kabinet a místnost pro lékaře byly umístěny do druhého podlaží, kde západní stranu vyplnily dvě učebny, kabinet a kreslírna. Ve třetí etáži se kromě pěti učeben nacházely také kabinety pro chemii a fyziku nebo temná komora. Do posledního patra byla netradičně zasazena školní kuchyně s jídelnou, pracovna pro dívky, místnost pro psaní na stroji, tři učebny a rýsovna s kabinetem. Dvouramenné schodiště propojující všechna podlaží přiléhalo k jižnímu okraji budovy.

Při výuce měli žáci k dispozici také nadstandardní vybavení, kromě moderních nástrojů v dílnách (pásová pila, řezačka papíru a stroje pro obrábění dřeva a kovu atd.) tu byla například hudební síň doplněná o gramofon a piano, ve škole fungovala knihovna s čítárnou, kde se konaly výstavy o literárních novinkách nebo doporučené četbě. Děti byly motivovány vzorovými (například slohovými) pracemi, hesly (SEDÍM ZPŘÍMA, DRŽÍM SPRÁVNĚ PERO), ale také finančně, když získávaly odměnu za výrobky z technické práce, a tím se učily podnikat. Součástí výuky pro dívky byla také bytová kultura a péče o novorozené děti pro budoucí hospodyně.

V roce 1959 zázemí školy rozšířila nová přístavba podle projektu architekta Miroslava Drofy a v osmdesátých letech byl na jižní okraj školy napojen jednopodlažní pavilon s krytem civilní obrany v suterénu. 

Budova bývalé pokusné měšťanské školy prošla nutnými rekonstrukcemi v interiéru i exteriéru. Necitlivým zásahem je nahrazení svislého pásu oken u schodiště pásem s kopilitovým prosklením. Volný prostor mezi školami dnes zaplnilo parkoviště se zbytkovou zelení a bustou J. A. Komenského, venkovní hřiště se přesunulo za budovu tělocvičny, do míst bývalé školní zahrady.