Řadové domy na Podvesné / nájemní dům v Gottwaldově

Nejvýraznější poválečnou proměnou prošla západní část Zlína koncipovaná podle regulačního plánu skupiny architektů v čele s Jiřím Voženílkem. Z tohoto období pochází řady tříetážových obytných domů na Obecinách (V. Karfík), blíže k řece Dřevnici vyrostla mezi lety 1947–1950 skupina věžových domů a dvojice Morýsových domů. Moderní, velkoryse koncipované budovy inspirované skandinávskou architekturou doplnily válkou poničený bytový fond města.

Morýsovy i věžové domy navrhl bývalý zaměstnanec Stavebního oddělení firmy Baťa Miroslav Drofa, architekt, který měl za sebou již řadu autorsky signovaných firemních domků, které se stavěly ke konci třicátých let na Lesní Čtvrti, Dílech nebo na Podvesné (jednodomek Drofa I, dvojdomek Drofa II atd.). V průběhu 2. světové války se aktivita Stavebního oddělení utlumila, ale přesto se projektovaly nové domy či regulační plány satelitních měst. Podle Drofových projektů se realizovaly typy tzv. osmidomků pro zaměstnance v Partizánském a ve Svitu na Slovensku. Ve Zlíně se objevily až po válce ve dvou příkladech ve čtvrti Podvesná. 

Žádost o povolení ke stavbě dvou osmidomků podává ještě znárodněný podnik Baťa, kolaudační řízení už spravuje národní podnik Svit a namísto osmidomku se objevuje pojmenování řadový nájemní dům. Budovy stojí za sebou mezi ulicemi Podvesná X a Podvesná XI a delšími stranami jsou orientovány západo-východně.

Objem osmidomku získal Miroslav Drofa spojením čtyř dvojdomků typu Drofa I, které ve skupinách stojí například na Lesní čtvrti. K bytovým jednotkám na kratších stranách připojil jednoduché zápraží s několika schodky, záda vstupu tvoří bíle natřená dřevěná treláž. Stejně řešené jsou zdvojené hlavní vchody do bytů ve vnitřní části objektu, kde jsou zápraží kryta jednoduchou subtilní stříškou vždy pro dvě jednotky. Řešení exteriéru prošlo oproti dvojdomkům drobnými změnami, mezi něž patří zvětšení velikosti oken na západní straně v obývacím pokoji a v ložnici rodičů z třídílných na čtyřdílné. Precizní kladení cihel na výšku na nadokenních překladech či pod střešní římsou vytváří minimalistický architektonický dekor.

Dispoziční řešení každého z bytů odpovídá dvojdomku typu Drofa I. V prvním podlaží se z předsíně vchází do kuchyně nebo obývacího pokoje, součástí příslušenství je kromě toalety také spíž. Schodiště do patra vede podél obvodové zdi do pokoje dětí a ložnice rodičů, která má k dispozici také šatnu. Do patra architekt umístil i koupelnu s vanou. Objekty jsou podsklepeny, každá rodina má k dispozici sklep s prádelnou.

Oba osmidomky si obyvatelé v průběhu let upravovaly podle svých potřeb a řada originálních detailů zmizela. Současnou podobu domů ovlivnily zejména rozdílné přístupy majitelů bytů k zateplování či výměně oken. U každého z osmidomků se zachovala alespoň část původního řešení a přístavby se provedly jen u kratších stran, takže je dřívější objem stále jasně rozpoznatelný. V rámci poválečné výstavby se jedná o jeden z posledních příkladů obytných budov, které se jasně obrací k baťovské tradici.

 

 

LŠ