Jednodomek Adamec (A, B, C) / malé jednodomky

Stavební oddělení firmy Baťa věnovalo v průběhu třicátých let intenzivní pozornost typologii jednodomků, jejich rozmanitým formám i možnostem využití. Jednodomky, určené často pro učitele či lékaře, nabízely díky velkorysé výměře komfortní ubytování, které v mnoha případech doplňovala garáž či veranda. Společný standard bydlení spočíval v alespoň částečně podsklepeném suterénu, obývacím pokoji s kuchyní a koupelnou v přízemí a dvěma až třemi ložnicemi v patře. Neomítané objekty s rovnou střechou svou jednotnou firemní estetikou samozřejmě zapadaly do okolní zástavby dělnických čtvrtí. Z této kompaktní skupiny vystupuje trojice jednodomků postavených na okraji Zálešné na přelomu let 1938 a 1939.

Jednodomky Adamec typu A, B, C nazvané podle svého architekta Hynka Adamce jsou totiž na rozdíl od ostatních firemních domků nepodsklepené, bíle omítnuté a zastřešené valbovou střechou s jemným zaobleným zakončením, které tvoří nenápadnou římsu nad vstupem do objektu. Venkovský ráz podporuje cihelná vyzdívka s dekorativním kladením, která lemuje spodní část domu až k dolní hraně oken. Ve Zlíně nevídané jsou zaobleně rámované vstupy, u typu B dokonce kryté menší verandou. Okenní otvory kombinují standardní řešení jedno- až tříčlenných oken opatřených dřevěnými okenicemi.

Domy o půdorysných rozměrech 760 × 800 cm (typ A), 750 × 730 cm (typ B), 740 × 680 cm (typ C) disponují všechny předsíní, koupelnou, komorou a ložnicí rodičů. U prvních dvou variant se objevila obytná kuchyně, kde se sloučila funkce obývacího prostoru s kuchyní. Poslední z řady nabídl svým obyvatelům kromě společného základu také místnost na uložení paliva, spíž a samostatný obývací pokoj. 

Důvodem pro výstavbu mohly být podobně jako u jiných vzorových domků (např. typ jednodomku Drofa I. M v Malenovicích, Drofa I. na Podvesné) kalkulační a studijní účely. Průměrná cena běžného podsklepeného jednodomku se dvěma až třemi pokoji v patře činila přibližně 40 tisíc Kč. Oproti tomu přízemní a nepodsklepený jednodomek typ Adamec stál v průměru o 10 tisíc méně. Na druhou stranu však nenabízel komfort srovnatelný s jinými zlínskými jednodomky či dvojdomky.

Hynek Adamec, absolvent brněnské architektury u profesora Emila Králíka, nastoupil do Stavebního oddělení v roce 1934. Patřil do skupiny architektů, které firma Baťa vyslala také do zahraničních satelitů, v případě Adamce do britské East Tilbury. V Anglii navíc studoval v letech 1935–1938 na Royal Institute of British Architects a v roce 1938 se vrátil do Zlína. Během druhé světové války se s Miroslavem Drofou zaměřil na téma dvojdomků a prefabrikované výstavby, která dovedla Hynka Adamce v padesátých letech až k prvním panelovým domům řady G.

Současná podoba trojice experimentálních jednodomků je přes řadu změn stále rozpoznatelná. Bílá vápenná omítka je dnes zabarvená do žluta, některá okna byla vyměněna. Cihelná podezdívka i obklad okolo vstupu na fasádě se zachovaly u typu A a C. Největší proměnou prošel prostřední z řady, kterému přibyla přístavba. Původní řešení dnes připomíná hlavně jeho střecha. 

Jednodomky typu Adamec ukazují snahu Stavebního oddělení nalézt novou, ekonomičtější variantu ubytování, která se měla využít při výstavbě pobočných sídlišť v zahraničí.

 

 

LŠ