Obchodně obytný dům manželů Vácových

Z roku 1937 pochází projekt architekta Miroslava Lorence na výstavbu obchodně-obytného domu manželů Bohumila a Štěpánky Vácových na ulici Soudní (dříve Pivovarská). Dům stojí v blízkosti zámeckého parku nedaleko historického centra, je součástí radniční fronty budov, s nimiž má společný vnitroblok. 

 

Čtyřpodlažní dům s rovnou střechou byl postaven na místě starší budovy Vácových na úzké parcele ve tvaru písmene U a dlouhé téměř 14 metrů. Jednoduše řešená fasáda má středově souměrné členění. Parter se dvěma obchodními jednotkami charakterizují velkorysé výkladce se zaobleným zasklením. Středem parteru vedly dvoukřídlé dveře k dvouramennému schodišti propojujícímu ostatní podlaží. Obchodní parter zakončuje římsa sloužící k umístění reklamních poutačů provozoven. Průčelí do ulice pravidelně prolamují trojice tříčlenných oken, která jsou pro Lorencovy domy typická. 

 

Součástí dokumentace byly také plány pohledu na uliční blok Soudní ulice, která stejně jako střed města procházela v průběhu 30. let výraznou modernizací. Ulice se měla přestavět ve funkcionalistickém stylu a měly ji zaplnit převážně čtyřpodlažní budovy se světlou fasádou a rovnými střechami podobně, jako se dělo na ulicích Rašínova či Štefánikova, na nichž se architekt Lorenc také autorsky podílel.

 

Dům manželů Vácových má železobetonovou konstrukci s cihelným výplňovým zdivem. Do parteru byly zasazeny dvě obchodní místnosti, na které navazovala dílna se skladem. V prvním patře byl byt se třemi pokoji a dvěma kancelářemi. Druhé a třetí patro nabízelo komfortnější ubytování – na každém podlaží byl jen jeden byt o čtyřech pokojích doplněný komorou, koupelnou a kuchyní s menším balkonem. Materiálové řešení velkoryse vybavených bytů zahrnovalo parkety v obytných pokojích, terrazzo v předsíních a palubkovou podlahu v kuchyních. V suterénu byla obyvatelům domu k dispozici prádelna, sušárna, sklady a sklepy bytových jednotek.

 

Majitelka domu Štěpánka Vácová vlastnila závod pro strojní a ruční vyšívání, vyráběla prádlo na míru a v patře (u svého bytu) měla k dispozici také dílnu s kanceláří. Prvními nájemníky obchodních jednotek byli Alois Kulíšek, obchodník s koženým zbožím, a pobočka firmy Leo Reiningera & spol. – továrna pleteného zboží značky „Respo“ z Kutné Hory. V 2. polovině 20. století sloužily obchodní prostory například jako knihkupectví, sběrna prádla nebo prodejna Karát. 

 

V roce 2005 došlo k rekonstrukci fasády, která je nyní barevně řešená kombinací v bílo-cihlové. Přechod obou barev cákaným efektem narušil původní minimalistické řešení a nijak nesouvisí s původní světlou barevností. Kvalitněji byl oproti tomu renovován obchodní parter a prosklené výkladce. Dům manželů Vácových je příkladem nejčastějšího typu domu, které Miroslav Lorenc ve Zlíně ve 30. letech projektoval. 

 

LŠ